Life Sciences

Kateřina Slavíková

Právo může být dobrý sluha, ale při jeho neznalosti i zlý pán. Mě na něm nejvíce těší, když ze změti paragrafů dokážu vykouzlit zdánlivě jednoduchou radu, která bude dobrým a rozumným sluhou. Nejvíce se věnuji právu zdravotnickému a farmaceutickému, v propojení s ochranou osobních údajů. Baví mě také regulace médií, reklamy a vše, co se týká potravin (od paragrafů až po kulinářské zážitky z cest).

Robert Neruda

Ve třeťáku na právnické fakultě jsem šel na přednášku profesora Bejčka o soutěžním právu a … byl jsem ztracen. Antimonopolnímu právu jsem se věnoval postupně jako student, jako elév na ÚOHS, jako autor několika knih, jako přednášející, jako místopředseda ÚOHS, pracoval jsem na soudu, až mne život zanesl do advokacie. Rád poznávám, jak fungují trhy, fascinuje mne být u velkých věcí. Soutěžní právo je nejvíc, vtáhne Vás, ale hrozí, že se z něj zblázníte. Proto kompenzuji: zuřivě běhám a trochu méně zuřivě fandím na hokeji.

Dalibor Kovář

Rád se dozvídám o stále neprobádaných zákoutích soukromého práva a obchodních aspektech praxe našich klientů, nejraději nastavuji a vyjednávám jakékoli obchodní smlouvy, zejména ty co se týkají technologií nebo duševního vlastnictví. Mé děti mě stále nutí přistupovat k věcem dostatečně prakticky a s citem pro detail, záliba ve hře na ukulele trénuje mou trpělivost a snahu o preciznost, a cestování mi dává možnost brát věci s nadhledem. Vše se snažím zúročit při poskytování právních služeb, které nepovažuji ani v nejmenším za nudné, jak by se mohly leckomu zdát.

Jan Diblík

Jak jsem se stal technologickým právníkem? Můj děda František nesnášel advokáty. Byl strojařský inženýr, konstruoval letadla a podobně jako i druhý děda a taťka, všichni rádi vynalézali. Na vysvětlenou - děda studoval techniku v 50. letech a studenti právnické fakulty tehdy většinou nepatřili k etické špičce národa a děda s nimi míval často na kolejích názorové střety. Po revoluci ale rodina kvůli restitucím právníky potřebovala, a proto si nás po několika nelehkých zkušenostech s právníky jako vnoučata povolal. Povídá: „Právníky sice jak víte nesnáším, ale někdo z vás by se to řemeslo vyučit měl. V rodině potřebujeme dobrého právníka.“ Tak jsem se vydal na cestu. Už na gymnáziu mě přitahovala práva duševního vlastnictví; vzpomínám si na obšírný referát na franšízing a jak mě to tehdy právem nepolíbeného zcela fascinovalo. Na právnické fakultě jsem pak celkem přirozeně začal pracovat jako pomvěd na Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního. Vášeň pro obor, který přirozeně propojuje právo (jako spíše humanitní vědu), obchod a techniku, resp. technologie, mě pak už nikdy neopustil. Proto jsem tam, kde jsem a dělám, co dělám. A tuhle práci mám rád.