Duševní vlastnictví

Radek Riedl

Vždy jsem tíhnul k hudbě a jako aktivní muzikant pohybující se mezi tvořivými lidmi jsem našel zálibu v oblasti duševního vlastnictví, která mě zavedla až k mé specializaci vymáhání práv průmyslového vlastnictví. Vedle této oblasti se věnuji závazkovému právu, v rámci kterého se rád zaměřuji na vztahy týkající se vývoje, licencování a ochraně technologií a souvisejícího know-how, stejně jako se zajímám o oblast FMCG a nastavení smluvních vztahů v potravinářském průmyslu. Aktuálně jsou v mém hledáčku licenční řízení před RRTV. Ve volných chvílích se věnuji hudbě a cestování.

Dalibor Kovář

Rád se dozvídám o stále neprobádaných zákoutích soukromého práva a obchodních aspektech praxe našich klientů, nejraději nastavuji a vyjednávám jakékoli obchodní smlouvy, zejména ty co se týkají technologií nebo duševního vlastnictví. Mé děti mě stále nutí přistupovat k věcem dostatečně prakticky a s citem pro detail, záliba ve hře na ukulele trénuje mou trpělivost a snahu o preciznost, a cestování mi dává možnost brát věci s nadhledem. Vše se snažím zúročit při poskytování právních služeb, které nepovažuji ani v nejmenším za nudné, jak by se mohly leckomu zdát.

Svoje právne putovanie som začala štúdiom európskeho a medzinárodného práva na univerzite v Holandsku, kde som postupne objavila čaro komparatívneho prístupu naprieč všetkými právnymi odvetviami. Najviac ma však oslovili oblasti práva informačných technológií, ochrany osobných údajov a duševného vlastníctva, ktoré mi umožňujú spájať teoretické základy európskeho práva s jeho praktickou interakciou s národnými poriadkami. Ako študentka však vnímam aj ďalšie oblasti práva ako príležitosť na objavovanie a rozvoj, pričom neustále hľadanie rovnováhy medzi dynamikou technologického pokroku a reakciou zákonodarcu je pre mňa výzvou, ktorá ma vedie k ďalšiemu skúmaniu neustále sa meniacej právnej reality.

Renata Vaňková

Od mala jsem snila, že jednou budu advokátkou. Na gymnáziu jsem však objevila vášeň k matematice, proto jsem se po maturitě vydala na VŠE studovat obor Podnikání a právo, kde jsem mohla obě odvětví poznávat současně. Zde jsem se také poprvé dostala k právu duševního vlastnictví, kterému se plně věnuji od roku 2011. Nejprve jsem se zaměřovala na patenty a užitné vzory, nyní se specializuji primárně na ochranné známky a designy. Líbí se mi, že v tomto oboru mohu překonávat veškeré výzvy, které tato práce přináší.

Vojtěch Zavadil

Zatímco většina dětí dostává jako první knihu obrázkové čtení, já do světa jazyka a příběhů vstoupil prostřednictvím starých řeckých bájí. A není příběhu, který by neměl původ v historii. Nejen proto jsem svůj vlastní, inspirován předcházejícími dvěma generacemi, začal budovat na rodinné tradici studia práva. Láska k historii a příběhům mi ale zůstala, takže profesně se zajímám zejména o právo autorské, a jelikož rád hledám paralely, blízko mám i k unijnímu mezinárodnímu právu soukromému. Ve volném čase si rád zahraju basket nebo deskovou hru, cvičím historický šerm nebo plánuju cesty za poznáním.

Jan Diblík

Jak jsem se stal technologickým právníkem? Můj děda František nesnášel advokáty. Byl strojařský inženýr, konstruoval letadla a podobně jako i druhý děda a taťka, všichni rádi vynalézali. Na vysvětlenou - děda studoval techniku v 50. letech a studenti právnické fakulty tehdy většinou nepatřili k etické špičce národa a děda s nimi míval často na kolejích názorové střety. Po revoluci ale rodina kvůli restitucím právníky potřebovala, a proto si nás po několika nelehkých zkušenostech s právníky jako vnoučata povolal. Povídá: „Právníky sice jak víte nesnáším, ale někdo z vás by se to řemeslo vyučit měl. V rodině potřebujeme dobrého právníka.“ Tak jsem se vydal na cestu. Už na gymnáziu mě přitahovala práva duševního vlastnictví; vzpomínám si na obšírný referát na franšízing a jak mě to tehdy právem nepolíbeného zcela fascinovalo. Na právnické fakultě jsem pak celkem přirozeně začal pracovat jako pomvěd na Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního. Vášeň pro obor, který přirozeně propojuje právo (jako spíše humanitní vědu), obchod a techniku, resp. technologie, mě pak už nikdy neopustil. Proto jsem tam, kde jsem a dělám, co dělám. A tuhle práci mám rád.