Stále častěji se v známkové praxi setkáváme s případy přihlášek, kdy se přihlašovatel snaží přihlásit ochranné známky pro veřejně známá označení (historicky nebo aktuálně). Jenže pozor – takové přihlašování nemusí být v souladu se zákonem, protože se může jednat o přihlašování ve zlé víře. Proč? Čtěte dále.
Přihláška ochranné známky je podaná ve zlé víře, pokud její přihlašovatel v době podání přihlášky věděl nebo měl vědět o tom, že jeho jednání porušuje dobré mravy, etiku a obecné zásady obchodního a podnikatelského styku. Může se jednat o situace, kdy přihlašovatel nechce používat ochrannou známku pro své podnikání, ale pouze ji spekulativně vlastnit a ve vhodném okamžiku nabídnout k prodeji například osobě, která označení po právu užívá, ale nemá jej zapsané. Nebo ji užívat pro své podnikání chce, ale parazituje tak na pověsti označení, které není zapsáno – typicky se jedná o případy historicky známých ochranných známek, kterým uplynula platnost, ale stále mají dobré jméno (tzv. reziduální pověst).
Jak je to v Česku?
Obecně česká právní úprava neumožňuje zabránit zápisu ochranné známky v zápisném řízení z důvodu chybějící dobré víry přihlašovatele. Možnost brojit proti takové ochranné známce existuje až po jejím zápisu, a to návrhem na prohlášení ochranné známky za neplatnou, pokud nebyla podána v dobré víře.
Obecně může návrh na neplatnost podat kdokoliv. Zpravidla to v případech zlé víry budou ale vlastníci označení, která jsou dlouho používána. Dále to mohou být i dědicové majetku, do kterého historicky známé označení spadalo.
Zlá, resp. dobrá víra se posuzuje vždy ke dni podání přihlášky ochranné známky (resp. jejího práva přednosti).
Proslulé příklady
Známé jsou případy aut SIMCA, kdy reziduální proslulost ochranné známky, jejíž platnost ale již uplynula a není ani užívána, stačila k prohlášení nové ochranné známky přihlašované třetí osobou za neplatnou, protože byla podána ve zlé víře.
V českém právním prostředí si můžete vybavit oděvního podnikatele Jana Neheru, který byl proslulý v První republice, ochranná známka NEHERA však zanikla už v roce 1946. V tomto případě se přihlašovatel nové ochranné známky NEHERA ubránil dědicům Jana Nehery a ochranná známka nebyla zneplatněna, protože se neprokázalo, že by byla podána ve zlé víře.
K problematice zápisu historicky známých označení SIMCA a NEHERA jsme se věnovali v tomto článku.
Nemusíme jít vlastně ani do dávné historie – příkladem, kde by se dalo uvažovat o přihlašování ve zlé víře, jsou ochranné známky EU zapsané pro „Hawk Tuah“. Video a později meme „Hawk Tuah“ pobavilo svět v roce 2024. Několik subjektů tohoto využilo a přihlásilo ochranné známky v EU tvořené výlučně slovním spojením „Hawk Tuah“ či společně s dalšími prvky. Jelikož se z meme stal velmi výnosný merchandising business, je nasnadě se snažit ochranné známky zneplatnit na základě chybějící dobré víry přihlašovatelů a zabránit tak možnému parazitování na proslulosti „Hawk Tuah“. Zatím nevidíme, že by návrhy byly podány. Ale kdo ví, jak se autorka výroku „Hawk Tuah“ k věci postaví.
Co z toho plyne?
Základem každé přihlášky je rešerše starších ochranných známek v rejstříku. Zahrňte napříště raději i obecnou rešerši dle principu „google it“. Rešerše Vám může napovědět, zda můžete očekávat problémy při přihlašování Vašeho označení, případně rovnou říct, že označení je neprůchozí a pravděpodobně bude napadeno třetími stranami buď přímo námitkami, nebo po zápisu ochranné známky návrhem na neplatnost, třeba právě z důvodu chybějící dobré víry.
Naše klienty vždy nabádáme k důkladnému zvážení tam, kde se jedná o označení, která jsou historicky známá. Rešerše jsou naším denním chlebem, rádi Vás provedeme celým procesem od provedení přes vyhodnocení výsledků rešerše a nastavení vhodné známkoprávní strategie.
