Změní se v ČR kvůli jednotnému patentu výklad ekvivalentu?

Tzv. teorie ekvivalentu se uplatňuje u patentových sporů. Patent ve svých nárocích na ochranu popisuje vynález, který je patentovaný a který nesmí nikdo jiný využívat. Problém však nastává, pokud se konkurenti chtějí vyhnout této patentové ochraně a patentovaný vynález formálně pozmění. Jen tak, aby neodpovídal doslovnému znění patentových nároků, ale pořád naplňoval patentovaný účel. Vlastník patentu má pak možnost dovolávat se tzv. teorie ekvivalentu. Tedy, že konkurent neporušuje patent doslova, ale ekvivalentním způsobem. Co se však stát od státu liší je, jak soudy vykládají, co je ještě ekvivalentní a co je již zcela mimo patent. Jednotný patentový soud (UPC) k tomu před nedávnem vydal rozhodnutí. Je pak otázkou, zda může takové rozhodnutí ovlivnit i českou patentovou praxi.

V České republice se při aplikaci teorie ekvivalentů můžeme opřít např. o Praktickou pomůcku pro řízení[1] před Úřadem průmyslového vlastnictví (ÚPV), která teorii ekvivalentů popisuje a určuje, jak se k ní bude stavět ÚPV. Ve svých rozhodnutích ji při vyhodnocování patentové ochrany citují také  české soudy.[2]

Tato Praktická pomůcka v kapitole 2.4.1.1.2. uvádí, že teorie ekvivalentů pro extenzivní výklad se použije když: některý ze znaků nezávislého patentového nároku není při doslovném výkladu sice přítomen, ale je nahrazen znakem (prvkem), který lze považovat za jeho technický ekvivalent. To je takový, že plní vlastně v kombinaci s ostatními prvky stejnou funkci a stejný účel.

Tato Praktická příručka však není nijak závazná pro soudy ani soukromé osoby. V zahraniční se tak prosazují v každé zemí trochu jiné způsoby, jak případné ekvivalenty v praxi posuzovat a aplikovat. 

Klíčovým prvkem totiž je na jedné straně zachování ochrany vlastníka patentu, na druhé straně ale i ochrana zájmů třetích stran, aby nebyly trestány za něco, co patent výslovně nepokrývá.[3] Jak si to ale správně vyložit, záleží již na soudci.

Mohou rozhodnutí UPC ovlivnit praxi v ČR, když u nás jednotný patent neplatí?

Rozhodnutí UPC nejsou v ČR přímo závazná, i když jejich vykonatelnost a uznávání jejich vykonatelnosti se bude řídit běžnými pravidly mezi soudy EU podle nařízení Brusel I bis.

Nicméně, vzhledem k tomu, že UPC nyní zahrnuje osmnáct jurisdikcí, mezi které patří největší evropské „patentové velmoci“ jako Německo, Francie, Itálie a Nizozemí, lze očekávat, že u UPC nějak vykrystalizují rozhodnutí vycházející z praxe ze všech těchto zemí.

Nebude pak nic jednoduššího pro českou patentovou praxi a české soudy tuto praxi přebírat. Tedy, inspirovat se rozhodnutími a postupy u UPC, který patentové spory řeší každodenně a u kterého se setkávají a spoří největší světové firmy zastoupené předními evropskými advokátními kancelářemi. 

Jaké rozhodnutí tedy padlo před UPC v případě ekvivalentů

Rozhodnutí ÚPC při výkladu teorie ekvivalentů

UPC sice zatím jen v prvním stupni prostřednictvím své jedné Místní komory v Haagu vyložil, jak bude ekvivalenty vykládat a aplikovat.[4] V této otázce posuzoval čtyři kritéria:

(a) Jedná se o technický ekvivalent?

Řeší namítané řešení (v podstatě) ten stejný technický problém jako patentovaný vynález a plní (v podstatě) stejnou technickou funkci?

(b) Spravedlivá ochrana vlastníka patentu?

Bylo by spravedlivé, abychom rozšířili znění patentových nároků extenzivním výkladem a vztáhli jejich ochranu i na ekvivalentní (v patentu nepopsaná) řešení?

Tedy, mohl vlastník patentu vědět, předpokládat, že takové ekvivalentní řešení existuje? A pokud ano a nepopsal jej v patentových nárocích, má nárok na ochranu před takovými ekvivalenty? Zpravidla totiž ne.

(c) Oprávněna právní jistota třetích stran?

Mohl by odborník předpokládat – i s přihlédnutím ke stavu techniku a textu patentu, že se text tohoto patentu týká i těchto konkrétních ekvivalentů. 

(d) Jedna se u sporného produktu o nový a inovativní produkt nebo postup se zřetelem ke stavu techniky?

Pokud odchylka od patentovaného řešení není  inovativní (vynálezecká činnost) ani nová oproti stavu techniky, nemůže se jednat o relevantní ekvivalent. Jinými slovy, nemůže se jednat o porušení patentu, protože se použilo řešení, které bylo již známé ze stavu techniky (tj. z vědeckého poznání známého před podáním patentové přihlášky).

V české praxi není problém tyto úvahy převzít a právní argumenty vystavět dle této kostry.

Není ale překvapením, že Místní komora UPC v Haagu převzala do svého rozhodnutí praxi od nizozemských soudů. Až bude případně otázku ekvivalentů rozhodovat nějaká německá místní komora, třeba použije německá výkladová pravidla. 

Až Odvolací soud UPC v Lucemburku sjednotí praxi a potvrdí pro celý UPC a všechna jeho teritoria, jak se stavět k ekvivalentům, lze čekat, že řada národních soudů se tímto postojem bude řídit také. Bude se jednat o tzv. přesvědčivé zdroje, kterými bude možné se inspirovat a před českými soudy argumentovat.

Vyplatí se tak určitě rozhodnutí UPC sledovat i z české a slovenské perspektivy, i když u nás ještě jednotný patent neplatí. Pro naše klienty tak činíme v našem týmu duševního vlastnictví.

Potřebujete poradit? Ozvěte se nám!