Jednotný patent v ČR neplatí, takže se mě netýká. Je tomu skutečně tak?

Česká i Slovenská republika plánují účastnit se režimu jednotného patentu (JP). Jejich vlády podepsaly i všechny potřebné dokumenty, pouze zatím odložily jejich ratifikaci. Na území ČR a Slovenska tak JP zatím získat nelze. Znamená to tedy, že se nás tato otázka netýká? Praxe ukazuje, že nikoli. Jednotný patentový soud (JPS) vyjádřil ambici rozhodovat i o porušeních patentu odehrávajících mimo území jednotného patentu. Tedy i na území ČR nebo Slovenska. To vyplývá např. i z nedávného rozhodnutí JPS, které deklarovalo pravomoc JPS řešit otázku zásahu do patentových práv i na území Velké Británie – tedy země, kde režim JP stejně jako v ČR a Slovensku neplatí.

Jednotný patentový soud se v prvním stupni zabýval patentovým sporem mezi společnosti FUJIFILM Corporation a několika společnostmi ve skupině KODAK. FUJIFILM se proti KODAK domáhal práv z namítaného porušení evropského patentu č. EP 3594009 B1.[1]

Podle čl. 34 Dohody o jednotném patentovém soudu (UPCA)[2] se rozhodnutí týkající se evropského patentu vztahují pouze na území států účastnících se systému JP. JPS ale nerozhoduje pouze spory z JP, rozhoduje i spory ohledně původních nejednotných evropských patentů. Rozhodnutí JPS tak podle čl. 34 UPCA mají mít účinky pouze k zemím jednotného patentu, i když se týkají nejednotných patentů.[3] Zemí JP je 18, zemí nejednotného evropského patentu je však 39.

UPC prostřednictvím své lokální komory v Düsseldorfu nicméně dospěl k závěru, že 34 UPCA se týká pouze určení, jaké má účinky jeho rozhodnutí dovnitř – tj. jaké vyvolává účinky v rámci teritoria jednotného patentu. Čl. 34 proto není žádným omezením pravomoci soudu rozhodovat o otázkách navenek, tj. i mimo území těchto států jednotného patentu.

Klíčové podle JPS je, že mezinárodní příslušnost JPS se podle čl. 31 UPCA určuje podle nařízení Brusel I bis.[4] Mezinárodní příslušnost tak není určena užším čl. 34 UPCA, ale podle nařízení EU o soudní příslušnosti.

Čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis pak uvádí, že osoba – bez ohledu na její národnost – usazená v některém členském státě, může být žalovaná v tomto členském státě.

Vzhledem k tomu, že na straně KODAK byly všechny společnosti usazeny v Německu, měl UPC pravomoc rozhodovat v tomto sporu o porušení patentových práv, a to jak pro nejednotný evropský patent platný v Německu, tak i ve Velké Británii. Tj. rozhodnout o případných nárocích v důsledku porušení evropského patentu také ve Velké Británii.

UPC v tomto rozhodnutí nevymyslel žádnou novou doktrínu, pouze aplikoval principy z nařízení Brusel I bis, podle kterého postupují již všechny soudy v EU. Protože se ale jedná o nový nadnárodní soud pro řešení patentových sporů, vzbudila tato otázka mezi právníky a patentovými zástupci značný ohlas. 

Opět se tak ukazuje, že zejména v začátcích fungování JPS je zapotřebí sledovat všechna jeho rozhodnutí, v rámci kterých JPS formuluje principy fungování a výkladu svých zakladatelských dokumentů a uplatňování jednotlivých práv. Aby pak právní a patentová praxe nebyla překvapena případnými dopady i na jejich klienty v ČR a na Slovensku.

Protože čeští a slovenští občané a společnosti mohou již dnes žádat o JP ve všech 18 zemích jednotného patentu, je tak znalost rozhodovací praxe JPS klíčová, zejména pokud by se rozhodly vymáhat svá práva z uděleného jednotného patentu.