V předchozích článcích jsme Vám již ze základních typů ESOPů blíže představili ESOP bez majetkové účasti založený prostřednictvím smlouvy o výkonu funkce, tak i možnost implementovat ESOP prostřednictvím emise inominátního cenného papíru včetně jeho porovnání s majetkovou účastí na společnosti.
Nadešel čas zaměřit se více na poslední z námi představených typů ESOPu, a to na ESOP s majetkovou účastí. Ten spočívá v tom, že manažeři skutečně nabývají majetkovou účast na cílové společnosti a stávají se jejími společníky s právy a povinnostmi, které s takovou účastí souvisejí. V souvislosti s tím vyvstává značné množství otázek – na jakém korporačním vehiklu mají manažeři majetkovou účast nabýt? Jaká práva tedy spolu s majetkovou účastí manažeři vlastně nabývají? A do jaké míry lze vůbec tato práva modifikovat? Odpovědi na tyto otázky představíme níže v tomto příspěvku.
Možnosti zásahů do práv a povinností spojených s podíly a akciemi
V posledním výše odkazovaném příspěvku bylo uvedeno, že ESOP formou majetkové účasti zásadně poskytuje vyšší míru motivace manažera i dlouhodobější stabilitu manažerského programu. Upozorněno však bylo na skutečnost, že se manažerovi svěřují určité kompetence (společnická práva), která mohou být i skrytým rizikem pro dosavadního vlastníka (zakladatele). Již tam přitom bylo naznačeno, že mnoho z těchto rizik půjde společnou vůli regulovat.
S ekvitní účastí na společnosti se obvykle pojí trojice základních práv společníka: právo na zisk, právo na likvidační zůstatek a hlasovací právo. Kombinace všech těchto tří práv může být pro zakladatele při ekvitní účasti manažerů značně nepraktická. Dlouho bylo nejasné, zda lze jednotlivá společnická práva například z akcií odebírat a či je vůbec nějak modifikovat. To je nyní již postaveno najisto a není pochyb o tom, že s majetkovou účastí se nutně nemusejí pojit všechna uvedená práva, ale lze je flexibilně měnit či odebírat s tím, že z výše uvedené triády by mělo zachováno alespoň jedno právo, aby bylo možné hovořit o podílu či akcii.
Zakladatel typicky nemusí mít zájem o to, pouštět manažery do rozhodovacích procesů na nejvyšší úrovni nad rámec jejich aktuálních kompetencí. Na druhé straně manažeři standardně nemají zájem podílet se ve větší míře na vedení společnosti, ale jejich primární motivací bude získat nad rámec aktuální odměny i podíl na výnosu společnosti, k němuž sami svou činností přispěli. To se samozřejmě v průběhu let může měnit. Lze nastavit manažerský program i tak, že se postupem, léty věrných služeb, manažer bude dostávat i ke spolu-rozhodování na nejvyšší úrovni.
Možnost modifikovat práva, která jsou s podíly a akciemi spojena, rozvazuje při implementaci ESOPů zakladatelům ruce a umožňuje přistupovat k designování manažerských programů flexibilněji. Zakladatel může s mnohem menšími obavami manažery do vedení společnosti vpustit, neboť ti hlasovací právo vůbec mít nemusejí – ve společnosti bude jednoduše existovat druh podílu, s nímž toto právo nebude vůbec spojeno. Manažeři na druhou stranu získají majetkovou účast, která spočívá výhradně v možnosti podílet se na zisku společnosti, k jehož vytvoření se sami přičinili.
Zájmy zakladatele a manažerů se tak mohou dle jejich představ vzájemně balancovat – zakladatel si zachovává svůj vliv ve společnosti z velké části nedotčen (je však potřeba poukázat na to, že hlasovací právo může v určitých, ač minoritních, případech obživnout), zatímco manažeři získají možnost přímo čerpat z výsledků své práce jednak „bonus“ v podobě dividendy, jednak profitovat z dlouhodobého růstu společnosti v případě, že se svůj podíl rozhodnou později prodat. V neposlední řádě může být obdržení ekvity na společnosti v rámci opčního programu motivační samo o sobě, neboť při vhodně nastaveném opčním programu je samotné nabytí podílu motivující a manažer jej dostává teprve za splnění předem daných podmínek. Ze strany zakladatele i manažera může být takovýto krok vnímán jako projev velké důvěry.
Volba vhodného vehiklu – na čem ESOP vystavět?
V souvislosti s výše uvedeným se nabízí otázka, zda jsou některé vehikly pro implementaci ESOP lepší než jiné. Pro implementaci ESOP přichází tradičně nejčastěji v úvahu dvě právní formy obchodních korporací, a to buď společnost s ručením omezeným, nebo akciová společnost. Každá z nich přináší ve vztahu k ESOP určité výhody a nevýhody a je vždy vhodné posoudit individuálně, která z variant se pro daný případ spíše hodí. Některé základní rozdíly a výhody jednotlivých variant ale ve stručnosti představíme již níže.
Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o kapitálové společnosti, nejsou rozdíly mezi společností s ručením omezeným a akciovkou příliš markantní. Některé však mohou být na startu výstavby manažerského programu relevantní. V obou těchto právních formách společností jde poměrně flexibilně vytvářet různé druhý podílů či akcií, jak bylo uvedeno výše, v tomto směru se tedy obě varianty příliš neliší (jakkoliv je pravdou, že podíl ve společnost s ručením omezeným je v tomto ohledu tradičně považován za o něco flexibilnější).
V akciové společnosti je podíl představován vždy akcií, typicky v listinné podobě. Manažeři tak dostávají „něco skutečného do ruky“, což může být samo o sobě motivačním činitelem pro jejich další působení. Akcionáři rovněž nejsou zapisováni do obchodního rejstříku, což jim zajišťuje větší míru anonymity. Naopak podíly ve společnosti s ručením omezeným tradičně cenným papírem představovány nejsou, ač i to jde prostřednictvím kmenového listu napravit. Společníci by měli být do obchodního rejstříku zapisováni, a tedy bude případně možné, aby měly třetí osoby přístup k informaci o tom, že se daný manažer majetkově účastní na společnosti, v jaké výši a podíl s jakými právy daný manažer drží. Míra anonymity je zde tak výrazně nižší.
Rozdílná a ve vztahu k ESOP relevantní je odlišná úprava související s omezením převodu či přechodu podílu. Možnosti omezovat převod či přechod podílu jsou ve společnosti s ručením omezeným širší ve srovnání s akciovou společností. V návaznosti na to, jak „nepropustný“ ESOP má zakladatel zájem implementovat, může být tato otázka jednou z těch rozhodujících. Ve společnosti s ručením omezeným jde totiž zcela vyloučit převoditelnost podílů (tedy bude jasně fixováno, že podíl zůstane manažerovi, nebude-li jej chtít zakladatel zpět) a rovněž je možné vyloučit i dědění podílů pro případ určité životní nešťastné události, která by v konečném důsledku měla znamenat dědické řízení ohledně manažerských akcií a vstup do dané společnosti novými osobami – dědici (do určité míry však existují i mechanismy, jak toto riziko ošetřovat jinými způsoby i v akciové společnosti).
Z hlediska zakladatele může být též rozhodující například problematika práva na informace, jež je u akciových společností užší oproti společnosti s ručením omezeným; i zde je ovšem možné prostřednictvím vhodného nastavení tyto rozdíly vyrovnat.
V případě, že je ESOP realizován nepřímo (o tom viz níže) a je za tímto účelem zakládána nová společnost, jsou vstupní náklady nižší v případě společnosti s ručením omezeným, a to s ohledem na odlišné požadavky na základní kapitál. Dá se ovšem předpokládat, že tento rozdíl nebude obvykle hrát v rozhodování o použitelné právní formě významný rozdíl.
Přímá a nepřímá účast
Manažeři se mohou na ESOPu podílet tak, že nabývají majetkovou účast přímo na provozní společnosti, k jejímž výsledků a výkonnosti se ESOP váže. V takovém případě se významným způsobem zvyšuje počet společníků (akcionářů) společnosti, neboť se všichni manažeři účastnící ESOP stávají přímými společníky provozní společnosti. To s sebou pochopitelně může přinášet určitá rizika, kdy každý z manažerů může uplatňovat svá práva přímo vůči provozní společnosti.
Tato rizika lze alespoň částečně mitigovat vytvořením nové společnosti, takzvaného manažerského holdingu, který jako jediná osoba nabyde majetkovou účast na provozní společnosti, nebo na více takových společnostech. Manažeři se tak stávají společníky provozní společnosti nepřímo prostřednictvím tohoto manažerského holdingu a celý příběh manažerského programu se tak odehrává mimo byznysové jádro dané korporační skupiny.
Tato varianta umožňuje při vhodném nastavení stále se podílet na tom podstatném, a to zisku provozní společnosti za současného snížení rizik vyplývajících z přímé účasti manažerů na společnosti. Struktura provozní společnosti tímto rovněž zůstává kompaktní a neroztříštěná. Též je jednodušší upravit v takovém případě vztahy zakladatele a manažerského holdingu prostřednictvím akcionářských dohod.
