Koncem roku 2022 předložilo Ministerstvo zdravotnictví návrh novely zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách („zákon o zdravotních službách“) a prováděcí vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, která má pomoci s digitalizací českého zdravotnictví. Návrh novely si jako jeden z hlavních cílů klade rozvoj digitálních agend v resortu zdravotnictví.
K tomuto cíli by mělo přispět zejména posílení právníjistoty poskytovatelů zdravotních služeb při vedení zdravotnické dokumentace v čistě elektronické podobě tak, aby se tato podoba stala primárním způsobem vedení zdravotnické dokumentace. Papírové agendy mají zůstat pouze v pozici náhradních procesů využitelných jen když elektronická podoba není dostupná. Byť stávající právní úprava takové vedení zdravotnické dokumentace umožňuje, aktuálně jsou nedostatečně upraveny zejména technické požadavky na její vedení. V praxi je tak zdravotnická dokumentace stále vedena nejčastěji na papíře nebo kombinovaně. Dovolte nám stručně shrnout návrh nových „digitálnějších“ pravidel v této oblasti.
Nová definice zdravotnické dokumentace
Aktuálně není zdravotnická dokumentace přesně definována a mohou vznikat pochybnosti o tom, co vše mají poskytovatelé v rámci jejího vedení zaznamenávat. Navrhuje se proto nově definovat zdravotnickou dokumentaci jako soubor informací, které je poskytovatel povinen vést, uchovávat a zpracovávat za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, a to bez ohledu na to, zda byly získány od pacienta, od jiného poskytovatele nebo jiných osob nebo vlastní činností poskytovatele. Návrh zavádí i negativní vymezení zdravotnické dokumentace – tou nebudou informace, které poskytovatel získá v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a to i ze zdravotnické dokumentace jím zpracovávané, pokud účelem jejich zpracování není poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, ale výhradně jiný účel (to mohou být například podklady a doklady pro účtování zdravotním pojišťovnám, spisy vedené pro účely stížností, právních sporů aj.).
Požadavky na podepisování záznamů pacientem
Návrh se snaží také zakotvit požadavek na úroveň podepisování záznamu elektronické zdravotnické dokumentace pacientem. Zejména pro podepisování informovaného souhlasu pacienta s poskytnutím zdravotní služby se v praxi hojně využívá podepisování prostřednictvím tabletů nebo smartphonů, ačkoli přesvědčivé legislativní zakotvení pro takový postup chybí. Nově by měla být stanovena povinnost podepisovat dokumenty v elektronické podobě kvalifikovaným nebo dynamickým biometrickým elektronickým podpisem. Aby se jednalo o dynamický biometrický podpis, zařízení by mělo umožnit, aby byla snímána data, která umožní analyzovat vlastnosti podpisu spojená s typickým chováním podepisující se osoby (čas, tlak, velikost, zrychlení apod.). Definici dynamického biometrického podpisu ale české ani evropské právo nezná, což může v případě schválení návrhu v této podobě způsobit výkladové problémy. Tato snaha zkombinovat nejvyšší dostupný standard elektronického podpisu s nejpraktičtější variantou se může zdát leckomu pochopitelná, zejména v kontextu budoucí Evropské peněženky digitální identity, díky níž bude moct její držitel jednoduše používat kvalifikovaný elektronický podpis. Do jejího zavedení by nicméně zůstal v praxi použitelný jen dynamický biometrický podpis. Absence jeho definice i aktuální negativní postoj Úřadu pro ochranu osobních údajů této variantě příliš nepomáhá. Proto bude potřeba novelu v této otázce revidovat.
Sdílení údajů ze zdravotnické dokumentace
Novela dále zavádí průřezová pravidla pro sdílení údajů ze zdravotnické dokumentace.
V prvé řadě reaguje na požadavky praxe a zavádí možnost poskytovatele zdravotních služeb sdílet údaje ze zdravotnické dokumentace pro účely vědy a výzkumu, nebo pro statistické účely. Předpokladem takového sdílení je anonymizace nebo pseudoanonymizace údajů tak, že ze záznamů nebude možné identifikovat konkrétní fyzickou osobu a dále s těmito daty nakládat. Takové informace nově již nebudou považovány za zdravotnickou dokumentaci a bude je tak bez dalšího možné sdílet pro výše uvedené účely.
Dalším typem sdílení je sdílení údajů ze zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb. Novela by měla takové sdílení usnadnit stanovením jednotného výstupního formátu, do kterého by mělo být vždy možné záznamy z elektronické zdravotnické dokumentace převést. Ten bude stanoven standardem elektronického zdravotnictví podle zákona o elektronizaci zdravotnictví, který vydá Ministerstvo zdravotnictví.
V neposlední řadě má novela za cíl připravit podmínky pro vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě způsobem, který by umožnil její mezinárodní sdílení, a to zejména prostřednictvím vytvoření standardů, které umožní generovat a mezinárodně sdílet standardizované zprávy s využitím služeb vytvářejících důvěru dle nařízení eIDAS.
I přes existenci určitých nejasností lze návrh novely zákona o zdravotních službách a prováděcí vyhlášky chápat jako krok směrem k větší podpoře elektronizace zdravotnictví v České republice. Kromě úpravy elektronické zdravotnické dokumentace je zásadní navrhovanou změnou také zakotvení zcela nové definice telemedicíny. Podrobnosti o tomto návrhu jsme Vám přinesli v našem článku zde.
