Na začátku se ve Florencii hodně diskutovalo o spravedlivém procesu v soutěžním právu. Tedy jak zajistit, aby bezprecedentním oprávněním soutěžních úřadů odpovídala stejně silná práva vyšetřovaných subjektů. V tomto ohledu je zajímavé, že v rámci Mezinárodní soutěžní sítě (ICN) byla přijata iniciativa Competition Agency Procedures (CAP - zde), jejímž cílem je stanovit minimální procesní standard, jehož by se soutěžní úřady měly držet. Pokud se k němu soutěžní úřady přihlásí (což třeba ÚOHS už udělal - zde, u PMÚ se mi to nepodařilo dohledat), musí minimální standard dodržovat. Nebude sice existovat žádná „zeď hříšníků“, tedy problémy nebudou uveřejňovány, nicméně nástrojem nápravy by měl být tlak jiných soutěžních úřadů. Zástupce Komise přitom potvrdil, že nástroj budou aktivně využívat k vyvíjení tlaku na ty soutěžní úřady, o nichž se dozví, že minimální procesní standard nedodržují. Jakkoli nepochybuji o tom, že český a slovenský úřad většinu standardů naplňují, na nový nástroj nezapomínáme a pokusíme se jej využít tam, kde je prostor k nápravě – napadá mne např. zpřístupňování rozhodnutí třetím stranám.
Žádná pořádná konference v těchto letech se nemůže vyhnout tématu soukromoprávního prosazování soutěžního práva. Ve Florencii se panelisté nemohli shodnout na tom, zda fakt, že v EU je sice minimum dokončených případů, avšak více než 1000 otevřených řízení (nejvíce překvapivě ve Španělsku), znamená, a) že se nic neděje, nebo b) že čelíme soukromoprávní lavině. Pár věcí je zjevných: nikdy v historii nebyla náhrada škody z kartelů či dominance tak aktuální téma i v našem regionu. Přesto, nebo právě proto je třeba přistupovat k tomuto institutu s rozvahou a neslibovat klientům nesplnitelné – v substantivní i procesní oblasti.
V panelu týkajícím se rolím, které má soutěžní právo hrát, se zcela vážně diskutovalo, zda a jak mají být zohledňovány soutěžními úřady mimosoutěžní hodnoty, jako je vliv na zaměstnanost. Tedy zda např. soutěžní úřad má mít možnost zakázat spojení, které by vedlo k propouštění, nebo spojení povolit se závazkem nepropouštět. Zatímco vloni byly tyto pokusy o „hipsterský antitrust“ všemi panelisty odmítnuty, letos se našli jeho zastánci, volající po pragmatickém přístupu a potřebě (antitrustu) reagovat na reálné problémy, které daná ekonomika má. Jakkoli si dovedu představit, že v některých zemích jsou vlády z nezaměstnanosti zoufalé a zkouší ledacos, selský rozum (a prý i ekonomické studie) ukazují, že podobné státní zásahy nakonec vedou ještě k větší nezaměstnanosti. Jisté je, že tyto úvahy už klepou na dveře střední Evropy, soutěžní úřady uvažují, že by měly chránit zájmy (každého) spotřebitele přímo, nejen prostřednictvím ochrany konkurenčního procesu. Podle mne by však soutěžní právo mělo setrvat konzervativní a ponechat si (overall) consumer benefit test, který akceptuje, že celkového spotřebitelského prospěchu lze nejlépe dosáhnout ochranou zdravého konkurování i za cenu, že někdo, třeba dočasně, přijde o práci, protože jeho podnik nebyl efektivní.
Poslední panel se týkal soutěžního práva v digitálním světě. Je nesporné, že tam bude směřovat významná část vyspělých soutěžních úřadů. Je vertikální integrace (v digitálním světě) sama o sobě špatná, když např. při kontrole fúzí se aprobuje preference vlastních aktivit (self preference)? Podle některých názorů se soutěžní úřady chovají tak, jako by byla; ty to však odmítají. Zástupce Komise Thomas Kramer odkázal na terabyty dat sloužící k prokázání reálného negativního efektu v případu Google shopping. Souhlasím s názorem, že neexistují důkazy pro tvrzení, že soutěžní právo je třeba změnit, aby bylo schopno reagovat na výzvy digitální ekonomiky. Můžeme se však dočkat větší frekvence využívání předběžných opatření, jak už to oznámila Evropská komise. Všichni se shodli, že to však není nástroj na dosahování strukturálních změn trhu. Důležité jsou remedies (nápravná opatření); avšak v případech, kde neexistuje efektivní remedy, bychom se měli zamyslet, zda vůbec existuje porušení soutěžního práva.
I když jsem část programu (o oblíbených fúzích) nestihl díky velmi dlouhému konferenčnímu hovoru s klientem, měl jsem cestou domů o čem přemýšlet. Co přinesou další roky? Změní se parametry aplikace soutěžního práva v reakci na nové jevy nebo bude soutěžní právo ve jménu těchto změn násilně měněno? Jisté je, že kdokoli, kdo má s antitrustem cokoli do činění, by měl zůstat bdělý, neboť soutěžní úřady a soudy nepochybně už nyní připravují nejedno překvapení. A nejen o těch budeme psát v dalších příspěvcích tohoto blogu.
