Úvodem je nutné zmínit, že poskytování zprostředkovatelských služeb skrze elektronické platformy z hlediska právní odpovědnosti zpravidla balancuje na hraně dvou právních režimů.
Prvním z těchto režimů jsou tzv. služby informační společnosti[1] (typicky ukládání obsahu třetích osob na webové stránce – například fotografie), pro jejichž poskytovatele zakotvuje česká i evropská právní úprava možnost zbavení se jakékoli právní odpovědnosti v případě splnění určitých kritérií (tzv. safe harbour).
Druhou kategorii pak tvoří všechny ostatní zprostředkovatelské služby, jež definici služby informační společnosti nenaplňují a na jejichž poskytovatele se v důsledku této skutečnosti uplatní příslušná právní úprava pro dané služby (např. předpisy ke zprostředkování přepravy).
Jak naznačuje výše uvedené rozdělení, hlavním dělícím kritériem mezi těmito režimy je především skutečnost, že na zprostředkovatelské služby, které nejsou službami informační společnosti, dopadá zpravidla přísnější právní regulace. Pro zprostředkovatelské elektronické platformy je tak výhodnější, pokud jejich platforma spadá do režimu služeb informační společnosti, čehož se provozovatelé těchto platforem snaží často dosáhnout prostřednictvím svých obchodních podmínek. V praxi je však zařazení zprostředkovatelských služeb elektronických platforem pod režim služeb informační společnosti díky vágním zákonným kritériím často problematické, přičemž právě tato skutečnost byla klíčová ve věci platformy Airbnb.
O co tedy v dané věci šlo? Ve zkratce, na společnost Airbnb Ireland UC, která provozuje elektronickou platformu zaměřenou na zprostředkování dočasného ubytování mezi poskytovateli ubytování a nájemci, ve Francii Sdružení pro podnikání v ubytování a turistice podalo trestní oznámení mj. z důvodu výkonu zprostředkovatelské činnosti bez příslušného oprávnění. Airbnb se vůči trestnímu oznámení logicky bránila tím, že poskytuje toliko službu informační společnosti, a proto se na ni povinnost získat oprávnění ke zprostředkování ubytování nevztahuje. Jelikož řešení problému případné trestněprávní odpovědnosti Airbnb vyžadovalo posouzení, zda platforma Airbnb naplňuje definici služby informační společnosti či nikoli, předložil francouzský soud prvního stupně tuto otázku k rozhodnutí SDEU.
A jak SDEU v dané věci rozhodl? To se dozvíte v druhé části tohoto příspěvku.
[1] Dle § 2 zákona č. Sb., o některých službách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o služby poskytované zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.
