E-sport je dynamicky se rozvíjející odvětví, které přitahuje čím dál více hráčů, zájemců a investorů. S rostoucí profesionalizací však roste i potřeba kvalitních smluv, které zajistí fair play nejen na serveru, ale i mimo něj. V tomto článku rozebereme čtyři smluvní klauzule, na jejichž (ne)existenci by si týmy a hráči při uzavírání kontraktu měli dát pozor.
Pozn. Článek vzešel ze zkušeností našeho právního týmu z e-sportových agentur a z právní praxe advokátů kanceláře Havel & Partners.
Klauzule 1: Penalizace
Jedním z častých problémů v e-sportových smlouvách bývá nevhodně stanovená výše smluvních pokut. Ačkoliv většina hráčů v našich podmínkách pobírá plat na úrovni brigády, v prvotních verzích e-sportových hráčských smluv bývají běžně zahrnuty smluvní pokuty v řádu stovek tisíců.
Proč k tomu dochází? Tvůrci e-sportových smluv často využívají smluvní vzory z klasického sportovního prostředí. Stává se, že využijí již existující hokejový, či fotbalový kontrakt s pouhou úpravou názvů stran, výše odměny a předmětu smlouvy. Ustanovení pojednávající o smluvních pokutách ale často zůstanou nedotčena.
Pro běžného e-sportového hráče v českém prostředí bude smluvní pokuta v řádu stovek tisíců představovat částku, kterou většina e-sportovců nevydělá za celou délku své herní kariéry. Penalizace jej tudíž bude odrazovat od podepsání dané smlouvy s týmem. Z hlediska týmu se taková klauzule může zdát na první pohled výhodná, nicméně v případě sporu by ji soud mohl na návrh hráče stejně moderovat, což by pak mohlo vést k mnohem nižšímu uspokojení týmu, popř. i nepřiznání nákladů řízení.
Je tedy v zájmu obou stran nastavit smluvní pokutu v takové výši, aby byla přiměřena okolnostem a reáliím e-sportového prostředí.
Klauzule 2: Délka kontraktu, odstupné
V českém e-sportu se nejčastěji setkáváme se smlouvami s dobou trvání rok, popř. dva roky. Do smlouvy je pak možné zahrnout tzv. „výstupní klauzuli“, která hráčům umožňuje v případě vyplacení smluvně stanovené částky kontrakt předčasně ukončit.
Jednání o výši, či pouhé existenci výstupní klauzule, je stěžejním bodem mnoha esportových smluv. Týmu z podstaty věci jde o to, aby za něj hráč co nejdéle aktivně hrál, popř. aby tým profitoval z jeho přestupu, tzn. výstupní klauzuli ve prospěch hráče bude chtít adekvátně kompenzovat. Hráč se naopak bude snažit o zařazení výstupní klauzule do kontraktu v co nejmenší výši, a to pro případ lukrativnější nabídky třetí strany, popř. při nespokojenosti s managementem/výkony týmu.
Výše výstupní klauzule je tak zpravidla předmětem intenzivního vyjednávání, které je nutné vždy opřít o faktický stav spolupráce.
Klauzule 3: Pokrytí nákladů
Další oblastí, kde mohou vznikat problémy, je smluvně (ne)stanovené pokrytí nákladů spojených s účastí na turnajích, cestováním, či pobytem na hotelu během turnaje.
U mladších, či hůře placených hráčů se může stát, že tyto náklady značně převýší jejich měsíčně stanovenou smluvní odměnu. Je proto důležité, aby v kontraktu bylo jasně definováno, zda tyto náklady pokrývají ze „své vlastní kapsy“, či je hradí tým.
Smlouva by dále měla přesně uvést, kdo hradí náklady na povinné vybavení hráče. Nejednou se setkáme s provizí smlouvy, která určuje nejen jaký dres je hráč povinen při zápasu nosit, ale i jaký hardware je součástí jeho povinné výbavy (to zpravidla v případě, pokud je využití daného hardware součástí sponzorské smlouvy mezi týmem a třetí stranou).
Tým většinou hradí veškeré náklady na povinné vybavení hráče. V případě nižších soutěží či týmů s nižší finanční kapacitou (typicky těch týmů, které v turnajích soutěží bez účasti zaštiťující organizace) si lze ale představit finanční spoluúčast ze strany hráče.
Klauzule 4: Placené aktivity
Hráči mají zpravidla v kontraktu (mimo povinnosti účastnit se jednotlivých zápasů a soutěží) i povinnost s týmem aktivně a pravidelně trénovat, účastnit se různých akcí a mediálních eventů.
Pokud je hráči v souvislosti s výkonem herní činnosti vyplácena hodinová odměna, je stěžejní ujasnit, zda ji hráč obdrží i za tréninkové zápasy, či pouze za oficiální zápasy v rámci ligových soutěží a turnajů. Čas, který hráč stráví tréninkem, většinou totiž násobně převyšuje čas, který hráč tráví při oficiálních zápasech samotných (a v případě hodinové odměny tak odměna za trénink násobně zvyšuje odměnu celkovou).
V případě souběhu hodinové sazby a účasti hráče na mediálních akcích je důležité ve smlouvě pamatovat na to, zda hráči odměna náleží i při účasti na těchto akcích (v českém e-sportovém prostředí tomu tak zpravidla nebývá). V případě souběhu hodinové sazby a účasti hráče na
offline-ovém turnaji pak je ve smlouvě vhodné uvést, zda hráči odměna náleží po celou dobu účasti na eventu, či pouze za časový úsek, kdy hráč aktivně vykonává herní činnost (tzn. kdy hraje na serveru).
Uzavíráte e-sportovou smlouvu a přemýšlíte, zda je v souladu s právním řádem a zda ji podepsat? Sjednejme si schůzku, kontakt na nás naleznete zde.
