Soudní řízení v angličtině u soudců specializovaných na obchodní spory? V Německu ano

V dubnu (2025) nabyl v Německu účinnosti dlouho diskutovaný Zákon o posílení Německa jako centra spravedlnosti zavedením obchodních soudů a angličtiny jako soudního jazyka v civilní jurisdikci a známý jako tzv. „Justizstandort-Stärkungsgesetz“[1]

Cílem zákona, jak název naznačuje, je posílit atraktivitu Německa pro mezinárodní obchodní spory a umožnit německému soudnictví konkurovat vyhlášeným soudním destinacím a zřejmě i mezinárodním arbitrážím. 

Mezi klíčové novinky patří oprávnění německých spolkových zemí, které v Německu odpovídají za organizaci soudnictví,

• zřizovat specializované soudy a senáty, které budou projednávat obchodní spory, 
• umožnit vedení řízení v angličtině

Obchodní soudy a obchodní senáty

Obchodní soudy, resp. Commercial Courts, jak je v angličtině zákon označuje, jsou zvláštní prvoinstanční soudy na úrovni vyšších zemských soudů (Oberlandesgerichte) zřízené pro obchodní spory s výší sporného nároku nad 500.000 EUR. 

Na úrovni Krajských soudů (Landgerichte) pak začínají působit specializované obchodní senáty, resp. Commercial Chambers, které jsou určeny pro menší spory, které by svou povahou spadaly do rozhodovací pravomoci obchodního soudu, ale sporná hodnota nepřesahuje částku 500.000 EUR.

Obchodní soudy mají v prvním stupni rozhodovat zejm. spory mezi podnikateli vyplývající z nabytí společnosti nebo podílů ve společnosti a spory mezi společností a členy jejího orgánu (o částku 500 000 EUR a vyšší). Působnost ale mohou jednotlivé spolkové státy omezit i rozšířit. Vyloučeny podle zákonodárce zůstávají prakticky jen spory v oblasti práv průmyslového vlastnictví, autorských práv a nároků podle zákona o nekalé soutěži, které mají vlastní systém.

Na příslušnosti obchodních soudů se mohou strany dohodnout výslovně, aniž by dodržely konkrétní formu. Není-li před zahájením řízení uzavřena dohoda, je příslušnost obchodního soudu založena také tehdy, pokud o to žalobce požádá v žalobě a žalovaný to neodmítne.

Spolkové země reagovaly obratem a řada obchodních soudů v dubnu 2025 již skutečně začala fungovat a prohléhnout si můžeme i jejich web.

Angličtina jako jednací jazyk

Doposud bylo u německých soudů možné vést soudní spory v angličtině pouze ve výjimečných případech. Nově lze před obchodními soudy a obchodními komorami vést řízení v angličtině, pokud se na tom strany dohodnou nebo automaticky pokud žalobce podá žalobu v angličtině a žalovaný se k ní bez námitek v angličtině vyjádří. Pokud jsou tyto podmínky splněny, je celé řízení vedeno v angličtině. Anglicky budou vyhotovovány i protokoly, veškeré výzvy soudu a následně i rozhodnutí. Na žádost účastníka soud vyhotoví překlad výrokové části rozhodnutí do němčiny, což zajistí snadnější výkon rozhodnutí (exekuci). Překlad dokumentů v německém jazyce do angličtiny bude vyžadován podle situace.

Odvolání proti rozhodnutím obchodní komory a obchodního soudu

Zákon předpokládá, že spolkové země udělí obchodnímu soudu pravomoc projednávat opravné prostředky proti rozhodnutím obchodních komor. Opravné prostředky proti rozhodnutím obchodního soudu lze podat k Spolkovému soudnímu dvoru (Bundesgerichtshof). Opravné prostředky proti rozsudkům v řízeních vedených v angličtině musí být podány v angličtině.

***

Německo, stejně mnoho dalších evropských zemí, se tak snaží přiblížit soudnictví realitě 21. století. Zmiňme například rakouskou reformu Justiz 3.0, která zacílila na elektronizaci justice. 

***

V České republice se bohužel v oblasti justice držíme spíše „při zemi“. Již mnoho a mnoho let jen z těžko vysvětlitelných důvodů čekáme na elektronický soudní spis. Ústavní soud sice svým „NaSpisem“ ukazuje, že to jde a pro nahlížení do spisu není třeba jezdit do Brna, ale pro běžné spory důležitější nalézací soudy stagnují. Advokáti a zaměstnanci advokátních kanceláří tak tráví tisíce hodin cestováním po celé České republice a jejích soudech jen kvůli tomu, aby se mohli podívat, co protistrana založila za důkazy do soudního spisu… 

V tradičních obchodních sporech řešených před soudy např. stále vůbec nedokážeme ochránit obchodní tajemství před zneužitím protistranou. 

Nemáme ani specializované soudy ani soudce na řešení klasických obchodních sporů (tj. sporů mezi podnikateli). Soudce, který tak ráno řeší nezaplacený nájem nebo mu na stole mu leží stovky menších sporů např. z nezaplacených spotřebitelských úvěrů, pak může najednou bez předchozího varování překvapit obrovský obchodní spor o miliardy Kč se stovkami důkazů a desítkami svědků v oblasti práva, kterou nikdy neřešil. Nastudování právní úpravy, judikatury či obchodních zvyklostí a samotná příprava soudního procesu v takovém případě zabere soudci desítky až stovky hodin, které ale kvůli tlaku na řešení dalších běžných případů nemá. Řešení větších obchodních sporů před českými soudy je v takových případech velice bolestné.

Po velmi pozitivní změně, kterou přineslo zejména zavedení elektronických datových schránek, tak spíše česká justice koncepčně přešlapuje, hledá finanční prostředky na základní provoz a možnosti zefektivnění zatím na stole nejsou. Třeba se časem inspirujeme u blízkých sousedů.