V advokátní praxi nám každoročně prochází pod rukama desítky standardizovaných smluv, obchodních podmínek a jiných dokumentů, které prodejci (nejen) motorových vozidel používají při uzavírání smluv se svými zákazníky na českém trhu. Platí, že „v jednoduchosti je krása“. Tato základní poučka má však své meze, a právě na ně se v tomto článku společně podíváme.
Vše začíná „na začátku“
Velké značky zpravidla provozují obchodní model na bázi distribuce. Očím zákazníka sice zůstávají skryté, ale zcela zásadními jsou proto již autorizační dokumenty, na základě kterých distributor začleňuje do své distribuční sítě subjekty, které po splnění stanovených kritérií získávají oprávnění k prodeji zboží či poskytování služeb na stanoveném území.
V zájmu distributora je, aby tato dokumentace vhodným způsobem reflektovala jeho představy obchodního charakteru (vzhled provozoven, požadavky na jednání se zákazníky, prezentace značky atp.). Často opomíjenou problematikou je otázka souladu dokumentace s požadavky práva na ochranu hospodářské soutěže, kde i zdánlivě neškodný „vylepšující nápad“ může po zhmotnění v textu mít významně negativní následky v podobě sankcí uložených dozorovými orgány. Na toto téma pravidelně upozorňujeme, například v článcích na našem blogu nebo prostřednictvím platformy Distribution Law Center, které je naše advokátní kancelář součástí.
Limity soutěžního práva zároveň distributorovi nebrání, aby prostřednictvím komplexní a detailní dokumentace držel chod své distribuční sítě pevně v rukou a měl k dispozici adekvátní a zejména funkční právní prostředky, které mu to umožní. Také s těmito záležitostmi máme bohaté zkušenosti a klientům asistujeme nejen při přípravě autorizační dokumentace, ale také při efektivním vymáhání v ní ujednaných pravidel.
Přehlednost nade vše
Každý, kdo byl někdy postaven před nutnost přečíst si kompletní smluvní dokumentaci, ať už při nákupu spotřebního zboží on-line, nebo při uzavírání smlouvy s telefonním operátorem, by bezpochyby ocenil, kdyby celý smluvní balíček byl jasný a stručný.
Takového stavu nicméně není v praxi tak jednoduché dosáhnout. Pokud podnikatel přichází do kontaktu se spotřebiteli, ukládají mu občanský zákoník, zákon o ochraně spotřebitele a další navazující předpisy řadu povinností, které musí být v dokumentaci výslovně zmíněny. Ať už se jedná o povinně poskytované informace před uzavřením smlouvy, formulář pro odstoupení od smlouvy při koupi „na zkoušku“ nebo další, méně známé záležitosti, které nelze odbýt pouze jednoduchým odkazem na obsah právního předpisu.
Pokud zároveň podnikatel působí v režimu B2B, neklade na něj sice právní řád pro styk mezi dvěma podnikateli takové nároky, jako ve vztahu ke spotřebitelům. Na druhou stranu je v podnikatelských kruzích běžné, že vůči těmto objektivně silnějším obchodním partnerům chce mít prodávající pozici výhodnější, než jaká by mu náležela podle základní právní úpravy (zákazníkům podnikatelům tedy prodejce může přiznat výrazně méně práv než těm, kteří jsou spotřebiteli).
Jinak tomu není ani při koupi nového automobilu. Naopak vzhledem k hodnotě plnění, které se v dnešní době pohybuje ve vyšších stovkách tisíc korun i u relativně běžných modelů motorových vozidel, je situace o to významnější, jelikož i drobné chyby se mohou obratem znatelně prodražit. Zákonodárce při stanovení práv a povinností smluvních stran z podstaty věci nerozlišuje, jestli je předmětem koupě mobilní telefon v hodnotě tisíců, resp. nižších desítek tisíc korun, loď za miliony, nebo právě automobil. Vhodné upřesnění podmínek prodeje a způsobu řešení případných vad předmětu koupě (například výslovným vyloučením některých nároků, které prodejce nemusí zákazníkům, ze zákona či na základě smluvní záruky, přiznat) tak může prodejci ve výsledku ušetřit nejen finanční prostředky, ale také čas trávený vyřizováním banálních záležitostí.
Dobrá prodejní dokumentace tak musí myslet jak na období po poskytnutí plnění (například jednoznačným popisem záruky, včetně omezení nároků kupujícího pouze na opravu předmětu koupě, či ujednáním zamezujícím systematickému přeprodeji mimo distribuční systém atp.), tak i na období, které tomu předchází (záloha na kupní cenu a její funkce, možnost úpravy termínu dodání v reakci na situaci na trhu, utvrzení hlavních závazků přes adekvátní smluvní pokuty aj.).
Obchodní podmínky – dobrý sluha, zlý pán
Vyhráno nemá ani distribuční síť, která je založena na používání jednotných obchodních podmínek. I když jsou totiž obchodní podmínky připraveny s důrazem na detail maximálně pečlivě a kvalitně, není možné se na ně bezhlavě spoléhat. Bez provázanosti na další prodejní dokumentaci, která je se zákazníkem uzavírána (kupní smlouva, předávací protokol atp.), mohou být obchodní podmínky naprosto bezzubým nástrojem kvůli regulaci tzv. překvapivých ustanovení. Zaměřujeme se jak na právní, tak obchodní rozměr distribuce a ve spolupráci s klienty vytváříme funkční celky vzájemně provázaných dokumentů, které jsou zároveň jednoduché k praktickému užití.
Platí, že (distribuční) systém je pouze tak silný, jako jeho nejslabší článek. Pokud jednotliví prodejci nemají o obsahu a účelu dílčích dokumentů dobrý přehled, a zároveň se neorientují v základech právní úpravy, může veškeré předchozí úsilí přijít nazmar. Pro naše klienty proto zajišťujeme individualizovaná školení, na kterých se kromě čistě právních otázek zaměřujeme také na specifika daného distribučního systému a jeho fungování.
Náš specializovaný tým pro oblast automotive, složený z odborníků na smluvní právo a soutěžní právo a ekonomii HAVEL & PARTNERS sleduje aktuální trendy na trhu i pravidelný legislativní vývoj a je připraven Vám poskytnout plnou právní podporu při budování a vedení distribučních sítí (nejen) pro prodej motorových vozidel a poskytování souvisejících služeb.
