Hromadná žaloba proti Apple v Nizozemsku: který nizozemský soud je podle SDEU příslušný?

Nadace zastupující nizozemské vývojáře Stichting Right to Consumer Justice[1] a nezisková organizace hájící zájmy uživatelů mobilních aplikací Stichting App Stores Claims[2] podaly v Nizozemsku v únoru 2021 a červenci 2022 hromadné žaloby proti společnosti Apple Inc. a její dceřiné společnosti Apple Ireland z důvodu údajného zneužití dominantního postavení v rozporu s článkem 102 SFEU.

Žalobci zejména vytýkají Apple, že:

• iOS je jediný operační systém povolený v zařízeních společnosti Apple;
• Aplikace pro použití v zařízeních se systémem iOS lze stahovat pouze z obchodu App Store společnosti Apple;
• Platby za příslušné nákupy lze provádět pouze pomocí systému zpracování plateb společnosti Apple;
• Společnost Apple si účtuje provizi ze všech relevantních nákupů, která je stanovena na 30 %.

Shora uvedené údajně vede k nadměrným cenám aplikací, ze kterých má Apple nepřiměřeně ziskové marže. Tato praktika má ve výsledku vést k poškozování práv spotřebitelů. Dle hromadných žalob měla spotřebitelům vzniknout škoda údajně ve výši mezi 236 až 637 miliony EUR (tedy až cca 16 miliard Kč).

Soudní dvůr EU (SDEU) se nyní zabývá předběžnou otázkou, která se týká místní příslušnosti nizozemských soudů dle čl. 7 bodu 2 Brusel I bis. Konkrétně jsou posuzovány otázky:[3]

1) Kde se nachází místo, kde došlo ke škodě, v případě tvrzeného zneužití dominantního postavení přes on-line platformu přístupnou z území celého členského státu?

• Je přitom relevantní, že online platforma je v zásadě přístupná celosvětově?
• Je přitom relevantní, že se jedná o hromadnou žalobu podanou v zájmu ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů, kteří mají bydliště po celém území členského státu?
• V případě, že je příslušných více soudů, je možné aplikovat vnitrostátní pravidla pro postoupení jednomu soudu?

2) Lze za místo, které představuje místo vzniku škody (místo, kde se škoda projevila), považovat výhradně bydliště poškozeného spotřebitele, v případě, kdy došlo ke škodě v důsledku nákupu aplikací a digitálních produktů v aplikaci přístupné z celého území členského státu, když současně nelze přesně určit místo, kde se nákup uskutečnil?

• Je přitom relevantní, že se jedná o hromadnou žalobu podanou v zájmu ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů, kteří mají bydliště po celém území členského státu?
• V případě, že je příslušných více soudů, je možné aplikovat vnitrostátní pravidla pro postoupení jednomu soudu?

Amsterdamský soud v rozsudku ze dne 5. července 2018 došel k předběžnému závěru, že příslušné jsou nizozemské soudy, jelikož společnost Apple vytýkané jednání prováděla právě na území Nizozemska.[4]

Nicméně, sporné je určení konkrétního místně příslušného soudu v rámci Nizozemska. Jednotliví spotřebitelé mají totiž bydliště po celém území Nizozemska, přičemž příslušná online platforma byla dostupná z celého území Nizozemska. V souladu s dosavadní judikaturou SDEU (srov. C‑30/20) přitom platí, že čl. 7 bodu 2 Brusel I bis neurčuje pouze mezinárodní příslušnost, ale i konkrétní místní příslušnost soudu v rámci státu.[5] Tento článek pak vylučuje pravidla pro určení vnitrostátní místní příslušnosti, která se svým obsahem liší od tohoto článku.[6]

Stanovisko generálního advokáta ze dne 27. 3. 2025

Dne 27. 3. 2025 vydal ve věci stanovisko generální advokát Manuela Campos Sánchez-Bordona, který se ve svém právním rozboru zaměřil na výklad čl. 7 bodu 2 nařízení Brusel I bis a na určení místní příslušnosti soudů v případech tvrzené újmy způsobené prostřednictvím digitálních distribučních platforem.

1) Jako místo, kde došlo ke škodné události, je třeba považovat bydliště nebo sídlo uživatele

Generální advokát rekapituluje, že formulace čl. 7 bod 2 Brusel I Bis zahrnuje (i) místo, kde se škoda projevila nebo (ii) místo, kde došlo k příčinné události. Pokud je příslušných více soudů, volba konkrétního soudu náleží žalobci. Současně však čl. 7 bod 2 Brusel I Bis není koncipován tak, aby zvýhodňoval poškozeného. 

Smyslem čl. 7 bod 2 Brusel I Bis je určit soud, který má obzvláště úzký vztah k věci, a to z důvodu blízkosti, která ulehčuje prokázání protiprávního jednání, a takto určený soud je pro škůdce objektivně předvídatelný v okamžiku protiprávního jednání.

Generální advokát odmítá přijmout závěr žalujících, podle kterého by mohl být místně příslušný každý soud v Nizozemsku. Takto široký výklad čl. 7 bod 2 Brusel I Bis je v rozporu s jeho smyslem, kterým je určit primárně jeden mezinárodně a místně příslušný soud.

Generální advokát naopak navrhuje aplikovat „fikci lokalizace“, která v případě nemožnosti určit přesné místo škodné události umožnuje určit fiktivní místo, které se následně použije jako pravidlo pro určení místní příslušnosti.

V kontextu projednávané věci platí, že pokud je uživatel podle svého Apple ID přesměrován do nizozemského App Storu, považují se všechny nákupy za uskutečněné v jeho bydlišti nebo sídle v Nizozemsku – a to bez ohledu na to, kde se v zemi při nákupu právě nachází.

2) Jako místo, kde se škoda projevila, je třeba považovat bydliště nebo sídlo uživatele

Tvrzená škoda vzniklá uživatelům má spočívat v přirážce, kterou zaplatí za stahování aplikací z App Store. Cena aplikace se zvyšuje, protože vývojáři přenášejí na uživatele poplatek, který jim ukládá společnost Apple.

V tomto kontextu generální advokát odkázal na dřívější rozhodnutí SDEU týkající se neoprávněných přirážek, podle kterých se za místo, kde se škoda projevila, považuje buď místo, kde bylo zboží s přirážkou nabyto,[7] nebo místo bydliště poškozeného.[8]

V kontextu této judikatury lze dojít k závěru, že místem, kde se škoda projevila, je třeba považovat bydliště nebo sídlo uživatele. 

Pro podporu své argumentace odkazuje generální advokát na licenční smlouvy společnosti Apple s uživateli App Store, které obsahují doložku o soudní příslušnosti. Z doložky plyne, že má-li uživatel bydliště v členském státě Evropské unie, je příslušným soudem soud země, v níž má uživatel obvyklé bydliště. Místo bydliště uživatele je tak současně pro Apple objektivně předvídatelné.

3) Omezení účinků hromadných žalob

Generální advokát vyzdvihl, že na výklad čl. 7 bod 2 Brusel I Bis nemůže mít vliv, že byl nárok uplatněn hromadnou žalobou.

Příslušnost soudů v místě tvrzené škodné události nebo místě, kde se škoda projevila, se odvozuje od protiprávního jednání nebo snížení majetku poškozeného, které je vždy stejné bez ohledu na to, kdo nárok procesně uplatňuje. Čl. 7 bod 2 Brusel I Bis je postaven na vysokém stupni předvídatelnosti, která se nemůže lišit s ohledem na osobu žalobce, nositele zájmů nebo dokonce zástupce.

Subjekt, který podává hromadnou žalobu, tak může žalobu podat u jediného soudu pouze v případě, pokud škodná událost:

a) je buď jedinečná a nastala anebo pravděpodobně nastane v obvodu tohoto soudu

nebo

b) se všechny relevantní události (tj. každá z těch, které mají vliv na konečné nositele zastupovaného zájmu) shodují v tomto obvodu.

Generální advokát konstatuje, že tento výklad podstatně snižuje užitečnost hromadných žalob v případech, kdy zákonodárce předem neurčil jeden místně a věcně příslušný soud.  

Současně si je vědom, že smyslem hromadných žalob není jejich spojení mezi místem sporu a soudem, ale podobnost hájených zájmů. Nicméně vzhledem ke smyslu, v jakém je ze strany SDEU vykládán čl. 7 bodu 2 Brusel I Bis nelze dojít k jinému závěru, než že výklad tohoto článku nemůže být ovlivněn uplatněním nároku hromadnou žalobou.

Pokud by chtěl oprávněný subjekt podat přeshraniční hromadnou žalobu na náhradu škody k jedinému soudu, může využít obecnou místní příslušnost a žalobu podat v místě sídla žalovaného.