Sama řídí, sama jedou... Aneb krok směrem k plné autonomii vozidel v Česku

Když Ivan v dnes už klasické pohádce nasedal na sáňky samochodky baby Jagy, zřejmě nepřemýšlel nad tím, v jakém právním režimu následná jízda proběhne. Z oblasti fikce šedesátých let 20. století jsme se nicméně posunuli do situace, kdy jsou podobné otázky bez nadsázky namístě.

Trendem posledních let je zavádění automatizace takřka ve všech sférách lidského života. Nepřekvapivě se to promítlo i do jízdy motorovými vozidly, jak jsme ji znali doposud. Výrobci již před několika lety přišli s technologickou možností, že by motorové vozidlo alespoň z části neřídil aktivně sám řidič, ale řídilo by se „samo“.

Limitem pro zavedení této technologie byla právní úprava. Postupně však dochází ke změně a Česká republika nestojí stranou – je jednou z prvních evropských zemí, které umožňují provozování tzv. automatizovaných vozidel. Nad tím, co vše český zákonodárce již umožnil, a jaký může mít nová právní úprava vliv na odpovědnost za způsobenou újmu, jsme se krátce pozastavili v tomto článku.

Automatizovaná vozidla

Technologie postupně pokročily do takové míry, že lze v současnosti rozlišovat typy automatizovaných vozidel – od těch nejzákladnějších, kdy je řidiči „pouze“ k dispozici řada varovných signalizací a bezpečnostních funkcionalit (Level SAE 0), až po vozidla, která sama řídí bez potřeby přítomnosti řidiče (Level SAE 5) na sedadle za volantem. Český zákon zavedl možnost používání tzv. automatizovaných vozidel (Level SAE 3) zákonem č. 130/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Definice automatizovaného vozidla v české legislativě vychází z článku 3, odstavce 21 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2144, podle kterého se jedná o „motorové vozidlo navržené a vyrobené tak, aby se dokázalo po určitou dobu pohybovat autonomně, bez neustálého dohledu řidiče, kdy se však přesto očekává nebo vyžaduje zásah řidiče.“

Jedná se tedy o vozidla v pokročilé výbavě, která dokáží za určitých podmínek převzít řízení plně pod svou kontrolu, bez potřeby aktivního jednání samotného řidiče. Řidiči však v tomto kontextu nebudou oprávněni okolní dění úplně přestat vnímat, protože přímo zákon počítá se vznikem situací, kdy vozidlo může řidiče vyzvat k převzetí kontroly nad řízením.

Odpovědnost za řízení

Zásadním způsobem se v souvislosti s provozem automatizovaných vozidel mění dosavadní princip odpovědnosti. Absolutní odpovědnost řidiče za provoz vozidla u automatizovaných vozidel ustupuje konceptu, který po celou dobu převzetí řízení vozidlem počítá se zbavením odpovědnosti řidiče za dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích a jiných povinností, které se řízení vozidla týkají.

Pokud by automatizované vozidlo způsobilo dopravní nehodu, nadále bude za vzniklou škodu odpovědný provozovatel vozidla, který je povinen udržovat platné zákonné pojištění (povinné ručení). To platí bez ohledu na to, jestli v daný okamžik řízení zajišťoval řidič či přímo systém vozidla. Jakmile se však bude prokazatelně jednat o chybu systému v době, kdy bylo vozidlo řízeno automatizovaně, může se pojišťovna provozovatele úspěšně domáhat vyplacené částky za pojistnou událost regresně přímo u samotného výrobce vozidla.

(Ne)čekané právní důsledky

Výrobci motorových vozidel a jejich lokální zastoupení se nyní musí popasovat s nelehkou výzvou. Pokud budou chtít držet prst na tepu doby a v České republice automatizovaná vozidla prodávat, budou nuceni zamyslet se nejen nad stávajícím obsahem dokumentace k takovým vozidlům a konkrétními technickými parametry automatizovaného řízení, ale také například nad adekvátností ujednání vlastních pojistných smluv. Nedůslednost se totiž v tomto případě může významně vymstít.

Specializovaný tým HAVEL & PARTNERS aktivně sleduje aktuální vývoj na trhu. Díky dlouholeté zkušenosti a zapojení do agendy výroby a prodeje motorových vozidel jsme připraveni poskytnout plný právní servis ve všech oblastech, které se automatizovaných vozidel dotýkají.