Převratné rozhodnutí o dohledu nad kolektivní správou autorských děl

Krajský soud v Brně na konci minulého měsíce prohlásil nicotnost dvou rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterými pokutoval kolektivní správce OSA a INTERGRAM za údajné zneužívání dominantního postavení. Soud (k argumentaci HAVEL & PARTNERS) dovodil, že dohled nad činností kolektivních správců vykonávanou podle autorského zákona má vykonávat ministerstvo kultury, nikoli zmíněný úřad. Rozsudek má význam nejen pro soutěžní právo, ale i pro celou oblast kolektivní správy a vymáhání práva duševního vlastnictví.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) v letech 2020 a 2021 uložil za údajné zneužívání dominantního postavení pokuty dvěma kolektivním správcům autorských děl. Vyčítal jim, že při stanovení sazeb autorských odměn účtovaných provozovatelům ubytovacích zařízení nezohledňovali obsazenost pokojů. Ochrannému svazu autorskému („OSA“) za to ÚOHS uložil pokutu ve výši téměř 11 mililionů korun. Kolektivní správce INTERGRAM pak za stejné jednání dostal pokutu ve výši téměř 21 milionů korun.

Oba případy jsou zajímavé z pohledu soutěžního práva. ÚOHS totiž oba případy kvalifikoval jako zneužívání dominantního postavení ve formě uplatňování nepřiměřených obchodních podmínek. Ze zveřejněných rozhodnutí vyplývá, že úřad nezohledňoval, zda lze konečné výše sazeb považovat za excesivní ani zda jednání mělo dopad na konečné spotřebitele. 

ÚOHS tak metodicky postupoval jinak než například slovenský soutěžní úřad v kauze kolektivního správce LITA, ve které obdobnou praktiku hodnotil jako účtování excesivních cen – tedy posuzoval konečnou výši sazeb, ne způsob jejich určení. Ostatně na nesprávnost postupu upozorňoval v průběhu správního a soudního řízení i OSA, neboť ustálený soutěžněprávní test ÚOHS nahradil vágním hodnocením „přiměřenosti“.

OSA i INTERGRAM se proti oběma rozhodnutím ÚOHS bránili žalobou u Krajského soudu v Brně. Autorský svaz kromě soutěžněprávních argumentů namítal, že úřad vůbec neměl pravomoc předmětné jednání posuzovat. Tato úvaha vyplývá z § 102 odst. 3 autorského zákona, podle kterého: „Dohledem ministerstva [kultury] není dotčen dozor [ÚOHS] podle zákona o ochraně hospodářské soutěže v rozsahu, v jakém se na jednání nevztahuje autorský zákon.“

Soud této argumentaci vyhověl a svým rozsudkem ze dne 27. června 2023 prohlásil rozhodnutí ÚOHS za nicotné, a to právě kvůli nedostatku věcné pravomoci ÚOHS. Krajský soud konstatoval, že jednání spočívající v uplatňování sazebníků autorských odměn nepochybně spadá pod regulaci stanovenou autorským zákonem, a proto by nad ním mělo vykonávat dohled ministerstvo kultury. Tím je vyloučena pravomoc ÚOHS. Tento závěr však vedl k tomu, že se soud nevypořádal se soutěžněprávními argumenty OSA, včetně námitky nesprávné právní kvalifikace šetřené praktiky.

Tento rozsudek má dopad do celého odvětví kolektivní správy. Krásnou ukázkou toho je, že tentýž soud jen o pár minut později prohlásil za nicotné i rozhodnutí ÚOHS ve věci INTERGRAM. Rozsudek stanoví hranice mezi tím, jaké jednání kolektivních správců má ve své působnosti ministerstvo kultury a jaké ÚOHS. Jediným podstatným kritériem je, zda konkrétní chování kolektivního správce spadá pod autorský zákon (pak nad ním dohlíží ministerstvo kultury), nebo nikoli (pak se uplatní dozor ÚOHS).

Rozhodnutí soudu vítáme i proto, že jsme od samého začátku OSA v kauze podporovali a věřili jsme, že se ničeho protizákonného nedopustil. Zároveň máme radost, že díky naší detailní argumentaci došlo k judikatornímu vyjasnění rozhodovací pravomoci ÚOHS v oblasti kolektivní správy.