Soutěžní právo je často spojováno s kartelovými dohodami mezi výrobci jogurtů nebo dohodami stavebních firem o cenách. Jenže pravidla férové soutěže platí i pro banky a finanční instituce – a jak ukazují nedávné případy, rozhodně se nejedná o pouhou právní teorii. Naopak, správné nastavení soutěžního prostředí je pro fungování finančního trhu klíčové, a má reálné dopady nejen na banky samotné, ale i na jejich klienty, investory a celou ekonomiku.
Když si bankéři šeptají…
Případ z Velké Británie ukazuje, jak snadno lze porušit soutěžní právo. V daném případě si bankéři „vyměňovali tipy“ o tom, jak nastavit ceny státních dluhopisů. Mezi lety 2009 a 2013 si obchodníci z několika velkých bank (Citi, Deutsche Bank, HSBC, Morgan Stanley a Royal Bank of Canada) předávali citlivé informace o nákupech a prodejích britských vládních dluhopisů (tzv. gilts) přes soukromé chatroomy. A jaký to přineslo výsledek? V reakci na vyšetřování britského soutěžního úřadu banky nakonec využily narovnání a přistoupily na dohodu o pokutách přes 100 milionů liber.
Podobné případy najdeme i mimo Spojené království. Nedávno se například portugalský soutěžní úřad zabýval tzv. „portugalskou bankovní kauzou“, v níž uložil 14 bankám pokuty přesahující 225 milionů eur za dlouhodobou výměnu informací o úvěrových podmínkách. Věc byla předložena Soudnímu dvoru EU pro posouzení předběžné otázky. Soud ve svém rozsudku potvrdil, že sdělování takto citlivých informací, jako jsou úrokové sazby na trzích, kde je silná koncentrace a vysoké bariéry pro vstup, je tzv. cílovou kartelovou dohodou, u které není nutné prokazovat konkrétní dopad na trh.
Proč je to problém?
Mohla by vyvstat otázka: „Banky jsou již dostatečně regulovány, proč aplikovat i soutěžní právo?“ Jenže právě v bankovnictví je důvěra v trh a zajištění spravedlivých podmínek naprosto zásadní. Jestliže si banky vyměňují informace o cenách, úrokových sazbách nebo obchodních strategiích, mohou tím narušit přirozenou hospodářskou soutěž. Výsledkem mohou být vyšší ceny pro klienty, omezená nabídka produktů nebo dokonce riziko destabilizace trhu.
Jak trefně uvedl britský soutěžní úřad: „Zdravá soutěž pohání investice, inovace a růst. Pouze když si konkurenti nastavují ceny a strategie nezávisle, může trh fungovat správně.“
Co z toho plyne pro banky (a jejich právníky)?
- Výměna důvěrných informací o cenách, úvěrových podmínkách či obchodních strategiích mezi konkurenty představuje vážné riziko, kterému je lepší se vyhnout – i neformální diskuse v chatovacích místnostech mohou být považovány za porušení pravidel.
- Compliance programy nejsou pouhou formalitou – musí být neustále aktualizované a účinně zaváděné, aby měli zaměstnanci vždy přehled o stanovených limitech chování.
- Včasné oznámení pochybného chování se může vyplatit – například ve výše zmíněném britském případě získala Deutsche Bank imunitu, jelikož informovala úřad v rámci programu shovívavosti.
- Soutěžní právo není překážkou obchodních příležitostí. Naopak – slouží k ochraně tržní dynamiky tím, že brání anti-konkurenčním dohodám, které vedou k umělému ovlivňování cen nebo obchodních podmínek.
Závěrem, aneb proč je lepší hrát fér
Bankovnictví a finance jsou sice často vnímané jako svět složitých regulací a „velkých čísel“, ale i tady platí jednoduché pravidlo: Kdo hraje férově, vyhrává nejen na papíře, ale hlavně v očích klientů a veřejnosti. A pokud by někdo přece jen chtěl „koukat sousedovi do karet“, je dobré připomenout, že pokuta za takovou hru může být opravdu vysoká – a reputační škoda ještě větší.
Chcete vědět víc o tom, jak nastavit compliance v bankovnictví, nebo máte konkrétní otázku k soutěžnímu právu? Rádi se s Vámi potkáme – a slibujeme, že všechny naše rady budou zaručeně férové. Rádi se s Vámi také podělíme o praktickou příručku soutěžního práva v oblasti bankovnictví a financí.
Máte zájem o konkrétní příklady z českého prostředí, nebo vás zajímá, jak se podobné případy řeší v praxi? Napište nám!
