V dalším dílu ze série ESOPovy mýty se zaměříme na obavy ohledně bezpečnosti ESOPu pro společnost a její společníky. Jistě není překvapením, že i v tomto případě se jedná pouze o mýtus, jelikož ESOP může obsahovat vymahatelná pravidla a další mechanismy, která zajistí řádné fungování a vymahatelnost ESOPu a napomůže tomu, aby byl ESOP pro všechny zúčastněné subjekty bezpečný.
Rozhodnutí pro implementaci ESOPu je založeno na předpokladu, že mezi manažery a zakladatelem existuje velká míra vzájemné důvěry. To platí zejména v případě ESOPu, v jehož rámci manažeři nabývají přímo podíl či akcie společnosti. S tím se pochopitelně musejí pojit obavy zakladatelů – co když se ESOP nepovede, vztahy se zhorší či dojde ke vzniku nepřekonatelných konfliktů v rámci dříve harmonických vztahů?
Tato obava pak zavdává vznik mýtu o tom, že ESOP není bezpečný. Tato obava může být relevantní jak ve vztahu k zakladatelům, tak i k ostatním společníkům – nemůže se stát, že bude vzájemná důvěra zklamána k újmě všech zúčastněných porušováním různých pravidel?
Realita může být nicméně odlišná, a i v tomto ohledu bude hrát zásadní roli možnost nastavit ESOP poměrně široce při respektování bezpečnost a ochrany všech zúčastněných stran. Jedním z klíčových prvků je pak stanovení vymahatelných pravidel, která určují konkrétní práva a povinnosti všech stran. S těmito právy a povinnostmi je samozřejmě možné spojit dopředu přesně dané sankce za jejich porušení.
Různé podoby ESOPů umožňují pracovat s různými úrovněmi rizika pro všechny zúčastněné subjekty. Zásadním bodem je v tomto ohledu pravidla zprvu pečlivě dohodnout a následně zajistit jejich transparentnost a řádné vysvětlení všem zúčastněným osobám. Dodržování nastaveních pravidel následně umožňuje minimalizovat rizika s ESOPem spojená.
Není neobvyklé, že jsou v rámci ESOPů často implementovány i sankční mechanismy, které slouží k prosazování pravidel a ochraně zájmů všech účastníků. Tyto mechanismy typicky zahrnují sankce pro konkrétního jedince za porušení pravidel ESOPu, kdy nejtypičtějším případem může být sankce v podobě povinnosti prodat podíl za „sankční“ cenu v podobě tzv. bad leaver klauzule. Tento mechanismus spočívá v tom, že pokud nastane některá z předem vymezených skutečností a společník se rozejde se společností „ve zlém“, bude muset nabytý podíl prodat, a to ne za pro něj příznivých podmínek – klíčové v tomto směru je tak ze začátku správně vymezit pravidla, při kterých k odchodu způsobem „bad leaver“ dojde. Dále lze nastavit i různé instituty se sankcemi spojené, jako jsou například pravidla pro řešení sporů.
Dalším faktorem zajišťujícím bezpečnost ESOPu je pečlivé sledování a správa samotného programu (například ve formě pravidelných revizí nebo auditů). I zde totiž platí zlaté pravidlo, podle kterého jsou nejlepší problémy ty, které nikdy nevzniknou. Nástrojem v boji proti drtivé většině problémů je proto kromě správného prvotního nastavení ESOPu i možnost jeho následného upravování a zpřesňování s ohledem na souvislosti s vývojem celé společnosti. Mimo již zmíněné nástroje lze uvést například i možnost zavedení sledování výkonu programu (ale i jednotlivých zúčastněných subjektů), což umožňuje nejen včasnou identifikaci a řešení potenciálních problémů, ale i případné zefektivnění celého programu.
S nastavením všech uvedených otázek máme u nás v HAVEL & PARTNERS bohaté zkušenosti. Dokážeme Vám tak poskytnout dostatečnou oporu, abychom Vaši obavu o (ne)bezpečnosti ESOPu rozptýlili.