Odpovědnost za vadné výrobky a umělou inteligenci v digitální éře – část první

Dne 28. 9. 2022 představila Evropská komise (EK) návrh nové směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky, která by měla nahradit současnou směrnici 85/374/EHS přijatou před skoro čtyřiceti lety.

Cíl EK je zřejmý – zareagovat na digitální revoluci, výrazně rozšířit škálu výrobků nabízených na vnitřním trhu, a to především v oblasti nových technologií, a přejít k modelu tzv. „cirkulární“ ekonomiky. Kromě těchto koncepčních změn však jsou navrhovány i další, možná méně okázalé, leč důležité změny, které shrnujeme níže.

Software jako výrobek

Návrh směrnice mění definici výrobku, aby zahrnoval software, ať už je integrován do hmotného výrobku či nikoliv, přičemž na vývojáře či výrobce softwaru by mělo být nahlíženo jako na výrobce ve smyslu směrnice. Směrnice nicméně upravuje výluku z tohoto pravidla, a to pro bezplatný software a open-source software vyvíjený nebo dodávaný mimo podnikatelskou činnost.

V souvislosti se zařazením softwaru do působnosti směrnice předpokládá návrh úpravu liberačního důvodu k náhradě škody tak, že výrobce, který např. aktualizuje software výrobku, jakmile je již v provozu, nemůže uniknout odpovědnosti na základě skutečnosti, že výrobek nebyl v době uvedení na trh vadný. Jelikož u nových technologií výrobci umožňují vykonávat kontrolu i po uvedení výrobku na trh nebo do provozu, měli by tito zůstat odpovědni i po uvedení.

Nově bude směrnice za výrobek považovat i výrobek, který byl podstatně upraven mimo kontrolu původního výrobce, přičemž osoba, která provedla podstatnou změnu, bude považována za výrobce.

Promlčecí lhůta, minimální škoda a nové druhy škod

Další změny oproti směrnici z roku 1985 se týkají promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody z vady výrobku a minimální hranice škody pro uplatnění nároku.

Zatímco obecná desetiletá promlčecí lhůta by měla zůstat zachována, EK navrhuje prodloužení lhůty na 15 let v případech „latentní újmy na zdraví“, aby se předešlo bezdůvodnému odepření možnosti odškodnění tomu, u nějž se příznaky újmy na zdraví projevují pomalejším tempem.

Co se týče minimální hranice škody pro uplatnění nároku, navrhuje EK odstranění aktuální limitující hranice 500 EUR. Zároveň navrhuje i nové druhy potenciálně nárokovaných škod, a to „lékařsky uznaná újma na duševním zdraví“ a „ztráta nebo poškození dat, které se nepoužívají výhradně pro profesionální účely“.

Povinnost zpřístupnit důkazy a nové domněnky

Nejzásadnější procesní změnou je zakotvení povinnosti žalovaného (potenciálního škůdce) zpřístupnit soudu relevantní důkazy v případě, že poškozený „předložil skutečnosti a důkazy dostatečné pro podporu věrohodnosti nároku na náhradu škody“.

Dle EK jsou poškození často ve značné nevýhodě oproti výrobcům z hlediska přístupu a pochopení informací o výrobě výrobků a jeho fungování. Proto návrh zahrnuje i požadavek nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu ke zpřístupnění důkazů.

Rovněž návrh konstruuje tři nové domněnky vadnosti výrobků. První je v případě nesplnění povinností zpřístupnění relevantních důkazů, jak je popsáno výše, pokud poškozený prokáže, že výrobek nesplňuje bezpečnostní požadavky anebo, že škoda byla způsobena zjevnou chybnou funkcí výrobku při běžném používání.

Dále počítá návrh s presumpcí příčinné souvislosti mezi vadou výrobku a škodou, pokud je zjištěno, že je výrobek vadný a způsobená škoda je takového druhu, který se obvykle shoduje s danou vadou.

Poslední a pravděpodobně nejzásadnější domněnkou je domněnka vadnosti či kauzality (nebo obou), pokud soud bude vnímat, že poškozený čelí „nadměrným potížím z důvodu technické nebo vědecké složitosti, aby prokázal vadu výrobku nebo příčinnou souvislost mezi jeho vadou a škodou nebo obojí“. Stačí, aby poškozený prokázal, že výrobek přispěl ke škodě a že je pravděpodobné, že výrobek byl vadný nebo že jeho vada je pravděpodobnou příčinou poškození (nebo obojí). Vzhledem k lepší informovanosti výrobců by proto mělo být na nich, aby domněnku vyvrátili.

Závěr

Jak je zřejmé, návrh nové směrnice představuje poměrně razantní změnu oproti současné úpravě. Není pochyb, že modernější legislativa šitá na míru digitální éře je nezbytná, a tedy koncepční změnu celé směrnice vítáme. Návrh EK je tradičně koncipován mnohem přívětivěji vůči spotřebitelům, avšak některé změny se zdají být příliš výrazné a narušující rovnováhu mezi právy a povinnostmi výrobců a spotřebitelů. Dodáváme ale (opět tradičně), že návrh představuje legislativní zárodek a ještě může doznat mnoha změn. Totéž ostatně platí i o navrhované směrnici o odpovědnosti za škodu způsobenou umělou inteligencí, kterou podrobně rozebereme ve druhé části článku.