Dekorativní pozadí stránky

NSS sjednotil pravidla pro doručování do datové schránky

NSS sjednotil pravidla pro doručování do datové schránky

Dne 26. 5. 2022 vydal Nejvyšší správní soud (NSS) průlomový rozsudek sp. zn. 4 Afs 264/2018-85 v kontextu počítání času při doručování do datové schránky. Tímto dlouho očekávaným rozsudkem NSS jednou a pro vždy systematicky sjednotil praxi v civilním a trestním soudnictvím s praxí ve správním a daňovém řízení, která doposud vycházela z odlišného právního výkladu.

V čem vlastně spočívala nejednota v judikatuře českých soudů? Konkrétně zde hovoříme o § 17 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů ve spojení s konkrétními ustanoveními upravující počítání času v jednotlivých předpisech (občanský soudní řád, trestní řád a daňový řád), přičemž nejpalčivější otázkou bylo ukončení běhu tzv. úložní doby při doručování do datové schránky.

Podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se v případě, že se osoba nepřihlásí do datové schránky do 10 dnů ode dne, kdy byl dokument do datové schránky dodán, považuje dokument za doručený posledním dnem uplynutí této lhůty. Na první pohled jde o jasné ustanovení, nicméně jak vyplývá ze soudní praxe, problematika je komplexnější.

 

Procesní, či hmotněprávní lhůta?

Gró problému spočívalo v tom, že Plénum Nejvyššího soudu (NS) v roce 2017 ve svém stanovisku Plsn 1/2015 uvedlo, že lhůta podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi představuje lhůtu procesní, jejíž běh se při doručování písemností v občanském soudním řízení počítá podle § 57 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a § 60 odst. 1 a 3 trestního řádu, přičemž připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je jejím posledním dnem nejblíže následující pracovní den.

NSS se však již v roce 2013 v rozsudku 5 Afs 76/2012-28 vyjádřil v jiném duchu, když rozhodl, že na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se nevztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 33 odst. 4 daňového řádu. Tedy nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i když konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek. Soud svůj závěr opřel především o to, že do datové schránky je možné přihlásit se kdykoli a podání či jiný procesní úkon lze učinit jejím prostřednictvím v kterýkoli den v týdnu, takže není důvodu, aby se uvedená lhůta prodlužovala v případech, jestliže její konec připadne na den pracovního klidu nebo pracovního volna.

 

Desetileté status quo ukončeno

Nyní po skoro deseti letech se NSS rozhodl citovaným rozsudkem překonat dosavadní judikatorní praxi a sjednotit právní výklad s NS. Konkrétně NSS uvedl, že je třeba § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů vykládat tak, že úložní doba i její elektronický ekvivalent při doručování do datové schránky končí podle pravidel pro lhůty upravených příslušnými procesními řády. V kontextu daňového řízení to tedy znamená aplikaci § 33 odst. 4 daňového řádu, podle něhož „připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou v kratších časových jednotkách, než jsou dny“.

 

Závěr

Tento rozsudek představuje jednoznačně krok správným směrem, neboť jím došlo k ukončení vnitřní rozpornosti právního řádu a systematickému sjednocení pravidel pro počítání času při doručování do datové schránky napříč jednotlivými řízeními. To bezesporu povede ke zvýšení srozumitelnosti a transparentnosti pro všechny účastníky.

 

Související články