Dekorativní pozadí stránky

Budou muset poskytovatelé elektronických služeb posílat důkazní materiály do jiných zemí EU?

Budou muset poskytovatelé elektronických služeb posílat důkazní materiály do jiných zemí EU?

Návrh přímo aplikovatelného nařízení, který je projednáván v Radě Evropské unie, obsahuje dva nové instrumenty, které by soukromým poskytovatelům elektronických služeb přikazovaly uchovat či přímo vydat elektronické důkazy pro účely trestního řízení, a to i přes hranice států EU. Návrh překonává dosud používané postupy justiční spolupráce a počítá s tím, že nové předávací a uchovávací příkazy by vydával soud, státní zástupce či jiný příslušný orgán jednoho členského státu činný v trestním řízení přímo vůči soukromému poskytovateli elektronických služeb, který tyto služby poskytuje na území jiného členského státu, a to bez zapojení orgánů tohoto jiného členského státu. Vyhovět příkazu by musela každá osoba, která (i) je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, služeb informační společnosti či služeb číslování IP adres a názvů internetových domén dle příslušné evropské legislativy, a která (ii) nabízí tyto služby kdekoliv v EU. Nebylo by tak podstatné, zda je poskytovatel služeb usazený v EU, kde má provozovnu, nebo zda se samotná data fyzicky nachází na území EU. Příkazu by tak podléhaly také neevropské společnosti nabízející příslušné služby na vnitřním trhu. Návrh však počítá i s určitými výjimkami pro některé poskytovatele služeb, kteří těmto povinnostem podléhat nebudou.

Příkaz by se mohl týkat čtyř kategorií dat – údajů o účastníkovi (totožnost účastníka či zákazníka, druh služby, trvání, technické identifikační údaje přístroje a rozhraní použitých účastníkem, atp.); údajů o přístupu (datum a čas začátku a konce relace přístupu ke službě, IP adresa a další metadata); údajů o transakcích (např. zdroj a cíl zprávy nebo jiného typu interakce, údaje o umístění zařízení, datum, čas, trvání, velikost, trasa, formát, použitý protokol a typ komprese); a údajů o obsahu, tedy jakýchkoliv uložených údajů v digitálním formátu, jako je text, hlas, videa, obrázky a zvuk. Poskytovatel služby by musel vyhovět předávacímu příkazu nejpozději do deseti dnů a v naléhavých případech označených vydávajícím orgánem pak do šesti hodin a v případě uchovávacího příkazu vždy bez zbytečného odkladu.

Tento návrh pochopitelně otevírá řadu zcela zásadních otázek např. s ohledem na způsob vymáhání uvedených povinností vůči společnostem usazeným mimo EU. Přijaté nařízení by samozřejmě kladlo nemalé požadavky na podnikatele, kteří by museli být schopni vyhodnotit oprávněnost vydaného příkazu a ten pak v praxi provést a technicky zajistit.

Související články
Česko na cestě k hromadnému řízení. Jaké mají být jeho podmínky?
Adam Forst

Česko na cestě k hromadnému řízení. Jaké mají být jeho podmínky?

Od konce minulého roku má veřejnost k dispozici dlouho očekávaný návrh zákona o hromadném řízení, jehož účinnost (pokud projde úspěšně legislativním procesem) je plánovaná na 1. 1. 2024. Už teď je zjevné, že návrh vyvolá řadu aplikačních otázek. Cílem tohoto příspěvku je základní představení zákona.