Návrh přímo aplikovatelného nařízení, který je projednáván v Radě Evropské unie, obsahuje dva nové instrumenty, které by soukromým poskytovatelům elektronických služeb přikazovaly uchovat či přímo vydat elektronické důkazy pro účely trestního řízení, a to i přes hranice států EU. Návrh překonává dosud používané postupy justiční spolupráce a počítá s tím, že nové předávací a uchovávací příkazy by vydával soud, státní zástupce či jiný příslušný orgán jednoho členského státu činný v trestním řízení přímo vůči soukromému poskytovateli elektronických služeb, který tyto služby poskytuje na území jiného členského státu, a to bez zapojení orgánů tohoto jiného členského státu. Vyhovět příkazu by musela každá osoba, která (i) je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, služeb informační společnosti či služeb číslování IP adres a názvů internetových domén dle příslušné evropské legislativy, a která (ii) nabízí tyto služby kdekoliv v EU. Nebylo by tak podstatné, zda je poskytovatel služeb usazený v EU, kde má provozovnu, nebo zda se samotná data fyzicky nachází na území EU. Příkazu by tak podléhaly také neevropské společnosti nabízející příslušné služby na vnitřním trhu. Návrh však počítá i s určitými výjimkami pro některé poskytovatele služeb, kteří těmto povinnostem podléhat nebudou.
Příkaz by se mohl týkat čtyř kategorií dat – údajů o účastníkovi (totožnost účastníka či zákazníka, druh služby, trvání, technické identifikační údaje přístroje a rozhraní použitých účastníkem, atp.); údajů o přístupu (datum a čas začátku a konce relace přístupu ke službě, IP adresa a další metadata); údajů o transakcích (např. zdroj a cíl zprávy nebo jiného typu interakce, údaje o umístění zařízení, datum, čas, trvání, velikost, trasa, formát, použitý protokol a typ komprese); a údajů o obsahu, tedy jakýchkoliv uložených údajů v digitálním formátu, jako je text, hlas, videa, obrázky a zvuk. Poskytovatel služby by musel vyhovět předávacímu příkazu nejpozději do deseti dnů a v naléhavých případech označených vydávajícím orgánem pak do šesti hodin a v případě uchovávacího příkazu vždy bez zbytečného odkladu.
Tento návrh pochopitelně otevírá řadu zcela zásadních otázek např. s ohledem na způsob vymáhání uvedených povinností vůči společnostem usazeným mimo EU. Přijaté nařízení by samozřejmě kladlo nemalé požadavky na podnikatele, kteří by museli být schopni vyhodnotit oprávněnost vydaného příkazu a ten pak v praxi provést a technicky zajistit.
