Monitoring zaměstnanců, jak se ve zkratce říká rozličným metodám od jednoduchého hodnocení činnosti pracovníka automatizovanými prostředky až po sledování, které právní předpisy zakazují, vzbuzuje u zaměstnavatelů již dlouho rozpaky ‑ kde najít tu správnou hranici oprávněných zájmů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem? Ač se proti komentovanému soudnímu rozhodnutí ještě mohou strany odvolat, přináší nepochybně jasnější narýsování podmínek. Rozhodnutí posouvá hranici mezi zájmem zaměstnavatele na využití technologií pro zvyšování efektivity podnikání a zájmem zaměstnance na ochraně jeho soukromí směrem k první z těchto veličin.
Zaměstnanci logistického centra společnosti Amazon v dolnosaském Winsenu používají ruční scannery pro záznam některých pracovních kroků v rámci své činnosti. Tato data v podstatě mapují činnost zaměstnance v průběhu celé směny v intervalech v řádu minut. Zaměstnavatel tak má přesný přehled o výkonech jednotlivých zaměstnanců, jež na jejich základě hodnotí, a také o plynulosti, případné přetíženosti nebo nadbytku kapacity v jednotlivých částech pracoviště jako celku. Dolnosaský úřad pro ochranu osobních údajů v tomto spatřoval nelegální soustavný monitoring zaměstnanců a nařídil Amazonu, aby přestal tyto scannery používat. Společnost Amazon se proti tomuto kroku bránila žalobou u příslušného soudu, který ji dal zapravdu.
Monitoring zaměstnanců na pracovišti je standardně nezávislý na vůli (souhlasu) zaměstnance, což je obecně akceptovaná skutečnost. Toto zpracování osobních údajů je totiž založeno na tzv. oprávněném zájmu správce. Tedy na skutečnosti, že v tomto případě společnost Amazon má legitimní (zejm. racionální, založený na objektivních skutečnostech a potřebách, obecně akceptovatelný a ospravedlnitelný) zájem na tom, aby monitorovala své zaměstnance. V tomto případě byla oprávněným zájmem dle společnosti Amazon skutečnost, že minutové záznamy činnosti zaměstnanců jsou potřebné pro řízení logistických procesů, a aby bylo možné reagovat na výkyvy v jednotlivých procesech v důsledku směn. Ať již však příslušný správce osobních údajů vydefinuje svůj oprávněný zájme jakkoliv, vždy je nezbytné posoudit, zda nad tímto oprávněným zájmem nepřevažují zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů (zde tedy zaměstnance). Právě z tohoto důvodu zasáhl dolnosaský úřad pro ochranu osobních údajů a používání scannerů zakázal, jelikož byl toho názoru, že je nepřiměřeným způsobem narušeno základní právo zaměstnanců na informační sebeurčení.
Soud se nicméně s názorem úřadu neztotožnil a dal za pravdu Amazonu. Za rozhodující při vyvažování práv zaměstnavatele a zaměstnanců přitom považoval zejména to, že zaměstnanci o tomto monitorování věděli (nejednalo se o skryté sledování), a pro zaměstnance tak byla tato situace předvídatelná. Soud rovněž považoval za podstatné, že se nejednalo primárně o kontrolu chování zaměstnanců nebo sledování jejich fyzického pohybu nebo komunikace a že účelem nebyla samotná kontrola a monitoring jednotlivých zaměstnanců, nýbrž logistického procesu ve skladu.
Ač se jedná o případ z Německa a rozhodovací praxi německých soudů, domníváme se, že je důležité na něj upozornit i s ohledem na českou praxi. Jednak podobná pracoviště se hojně vyskytují i u nás, německý a český právní rámec jsou si v tomto ohledu velmi podobné, a i čeští zaměstnavatelé cítí obzvlášť v době mimořádně rostoucích nákladů velký tlak na zvyšování efektivity. K tomu mohou napomoci i moderní technologie. Jejich implementace do provozu nicméně nemůže být bezhlavá. Je potřeba brát v potaz související právní otázky, jako je například právě ochrana soukromí a osobních údajů zaměstnanců, která se bude kontextově velice lišit (každé pracoviště má svá specifika - ať už jde o typově různé provozy anebo totožné činnosti v jiných podmínkách), povinnosti plynoucí ze zákoníku práce, ale také třeba otázky kybernetické bezpečnosti takovýchto systémů. Se všemi těmito aspekty zavádění moderních technologií do Vašeho provozu jsou Vám schopni komplexně pomoci naši odborníci.
