Díky používání moderních technologií vygenerují obyvatelé EU každý den ohromné množství dat. Jde přitom o data související s našimi denními návyky, cestováním, spotřebou zboží a služeb nebo třeba zdravotním stavem. Tato data jsou generována tím, jak v rámci svých každodenních potřeb používáme třeba mobilní telefony, nositelnou elektroniku nebo internetové služby všeho druhu. S rozšířením tzv. internetu věcí (tj. zařízení běžné denní potřeby připojených k síti) je navíc zřejmé, že se produkce těchto dat bude nadále radikálně zvyšovat. Většina z výrobců těchto zařízení nebo softwaru a poskytovatelů příslušných služeb přitom již dnes využívá generovaná data k dalšímu vývoji svých produktů a zkvalitňování poskytovaných služeb. Ekonomický význam těchto uživateli generovaných dat je zcela zřejmý – čím více informací výrobce nebo poskytovatel má o tom kdy a jak uživatelé používají jeho produkt, tím lépe jej dokáže zacílit nebo „ušít na míru“, případně tato data dokáže využít ve vývoji dalších produktů a služeb.
Cílem Aktu o datech, jak se nové nařízení jmenuje, je zejména to, aby přístup k těmto datům měli nejen původní výrobci zboží a služeb, nýbrž aby tato data byla volně přístupná jak samotným uživatelům, tak zejména dalším výrobcům. Vychází totiž z myšlenky, že většina takto vznikajících dat není dostatečně využita anebo k nim má přístup jen úzká skupina firem. Tímto způsobem by mělo dojít k významnému zpřístupnění datové základny v rámci celé ekonomiky pro všechny subjekty, které by tak tato data mohly čerpat pro vlastní ekonomickou činnost. Evropská komise si od toho slibuje mobilizaci významného ekonomického potenciálu, který se v těchto (dnes „uzamčených“) datech skrývá.
Nová pravidla tak dopadnou především na výrobce zařízení připojených k síti (např. mobilních telefonů, fitness náramků, chytrého domácího vybavení ale taky třeba automobilů), poskytovatele digitálních služeb souvisejících s těmito zařízeními a na další tzv. Data Holders, tj. osoby, které jsou způsobilé data poskytnout, a specificky také poskytovatele cloudových služeb. Ačkoliv z pohledu těch, kteří nevlastní produkt či službu, která data generuje, se ukládání mnohých povinností, jako např. zřízení standardizované možnosti přístupu k těmto datům, jeví jako výhodné a přínosné, protože by jim to mělo otevřít „truhlici plnou dat”, tak druhá strana může zcela logicky takové povinnosti považovat za rozporné např. s ochranou svého duševního vlastnictví či obchodního tajemství. Tato skutečnost s sebou může pochopitelně přinášet řadu problémů. Návrh nařízení samozřejmě předpokládá určité ochranné mechanismy (např. uzavírání dohod o důvěrnosti při sdílení obchodního tajemství nebo jiných citlivých dat nebo v případě že mají být sdíleny osobní údaje povinnost činit tak pouze v souladu s GDPR), nicméně jakmile jsou data jednou zveřejněna nebo zpřístupněna, mají přirozenou tendenci se samovolně šířit a jejich ochrana, resp. kontrola jejich šíření je nesmírně obtížná. V tomto ohledu se tak může spíše jednat o otevření Pandořiny skříňky, kterou následně již nepůjde zavřít.
Nařízení tak na jednu stranu přináší právní nástroje pro standardizovaný přístup k datům z chytrých zařízení nebo digitálních služeb, jejich poskytnutí snadno, v reálném čase a zdarma nebo za stanovených „férových” podmínek. Na druhou stranu ale představuje také poměrně značný zásah do práv osob, které vyrábí a poskytují zboží a služby, která tato data generují, a které k datům dosud měly výlučný přístup. Jak bylo přitom naznačeno výše, nejde pouze o právo na využití dat jako takových, ale v mnoha případech bude obtížné zajistit, aby spolu s těmito daty nemohlo být zneužito, resp. fakticky ukradeno třeba duševní vlastnictví nebo další data včetně osobních údajů související s produktem nebo službou jako takovou. Ochrana těchto aspektů stejně jako třeba spory o „férové podmínky” přístupu k datům budou totiž ponechány zejména soukromé iniciativě jednotlivých zúčastněných subjektů, a tedy bude na každém, aby případně chránil svá práva soudní cestou. Například v případě ochrany duševního vlastnictví nebo obchodního tajemství výrobců zboží a služeb to se značnou pravděpodobností přinese zvýšené náklady a někdy i roky soudních sporů s nejistým výsledkem.
Návrh Aktu o Datech Komise zveřejnila 23. 2. 2022 a jde teprve o první oficiální dokument v dlouhém legislativním procesu. Budou se k němu vyjadřovat ještě členské státy EU a Evropský parlament, který jej nakonec musí také schválit. Jistě tak dozná ještě změn (jako vždy se dá očekávat bitva o předěl mezi velkými povinnými a malými oprávněnými), nicméně základní rysy pravděpodobně zůstanou, a je tak na místě se už nyní připravit na to, že nějaká podoba „otevírání datových truhlic“ nás jistě čeká – výrobci a poskytovatelé služeb by měli přemýšlet, jak své produkty dělat s dvířky a zámečky namísto zanýtovaných deklů a ostatní mohou pilovat své inovativní obchodní strategie, jak uspět na after-marketu s nově přístupnými daty.
