Narušení soutěže orgánem veřejné správy – přitvrzují soutěžní úřady?

Problematika narušení soutěže ze strany orgánů veřejné správy je v České republice upravena v § 19a ZOHS. ÚOHS tento nástroj dostal do rukou v roce 2012, ale první čtyři roky ho, prý kvůli nejasné formulaci, prakticky vůbec nepoužíval. Až po novelizaci v roce 2016 začal ÚOHS § 19a aktivněji aplikovat. ÚOHS přitom dosud § 19a uplatňoval výlučně v jedné oblasti: šlo o „diskriminační“ loterijní vyhlášky obcí, za které doposud uložil pokuty devíti obcím. Mohlo se tak zdát, že praktický dopad § 19a ZOHS je právě jen v oblasti regulace hazardu. To už tak zcela naplatí.

ÚOHS totiž před nedávnem informoval o tom, že uložil nepravomocnou pokutu 984 tis. Kč hlavnímu městu Praha za porušení § 19a ZOHS, které nesouviselo s loterijní vyhláškou. Praha měla na svém území bez ospravedlnitelných důvodů zvýhodnit parkování hybridních vozidel, která byla schopna jízdy jen na elektrický pohon a u nichž výkon spalovacího motoru nepřesahoval 135 kW. Taková regulace, podle ÚOHS, zvýhodňovala výrobce (a prodejce) vozidel s motory uvedeného parametru, jelikož koncoví zákazníci, „mohli možnost bezplatného parkování reálně zohledňovat při výběru nového vozidla.“ ÚOHS uznal, že snaha Prahy omezovat negativní vliv emisí je legitimní, ale vybrala si pro tento cíl nevhodné kritérium. Výkon spalovacího motoru prý totiž není u hybridního vozidla ve vztahu k emisím spolehlivým ukazatelem, což měla uznat i samotná Praha, když v roce 2019 změnila kritérium výkonu motoru na limit hodnoty emisí CO2 ve výši 50g/km.

Uvidíme, zda je toto rozhodnutí předzvěstí aktivnějšího přístupu ÚOHS ve vztahu k prosazování § 19a ZOHS. Přinejmenším nelze již déle spoléhat, že to je norma, jež má své místo jen ve vztahu k hernímu průmyslu.

Životní příběh podobného ustanovení na Slovensku je ještě jiný. PMÚ mohl ukládat pokuty za porušení soutěžního práva orgánem veřejné správy již od roku 2004. Do roku 2014 tak i aktivně činil. Od té doby však bylo v této oblasti ze strany PMÚ ticho po pěšině.  Podle našich zkušeností se PMÚ upřednostňoval soutěžní advokacii, tedy snažil se intervenovat před přijetím problematických aktů.

Začátkem června však PMÚ oprášil danou úpravu a uložil pokutu 10 tis. EUR městu Šurany za vydání nesouhlasného závazného stanoviska k poskytování lékárenské starostlivosti ve veřejné lékárně. Vydáním nesouhlasného stanoviska mělo město Šurany vytvořit bariéru vstupu podnikatele Dr. Max na trh a zvýhodnit podnikatelé působící v té době na trhu. O odmítnutí žádosti Dr. Max na základě tohoto stanoviska rozhodl Nitriansky samosprávny kraj, jehož rozhodnutí poté ještě potvrdilo Ministerstvo zdravotníctva SR („MZ“). Těmto orgánům však pokutu PMÚ neuložil, protože prý vycházely z nesouhlasného stanoviska města Šurany, kterým se detailně nezabývaly. Město Šurany své nesouhlasné stanovisko odůvodnilo např. geografickým rozmístěním ostatních lékáren nebo hustotou a rozsahem poskytování lékárenské péče. Takové hodnocení však podle Rady PMÚ má protisoutěžní charakter, nemá oporu v žádných předpisech, a Šurany jej proto nebyly oprávněné provádět.

ÚOHS ani PMÚ tedy zřejmě začínají přistupovat k vymáhání soutěžních deliktů orgánů veřejné správy aktivněji, než dříve, což klade zvýšené nároky na kvalitu jejich aktů. Představitelé a úředníci orgánů veřejné správy by tak při přijímání různých opatření či rozhodnutí měli, kromě dalších hledisek, také zvažovat, zda přijímané opatření nenarušuje rovné podnikatelské prostředí zvýhodněním některých podnikatelů nebo jejich skupin, aniž by pro takový přístup existovaly objektivní důvody. Pokud identifikují potenciál narušení soutěže, je třeba ověřit, že přijímané opatření je přiměřené a že omezení soutěže je vyváženo jinými legitimními cíli. Jestliže tomu tak není, mohou ÚOHS i PMÚ zakročit, opatření zakázat a uložit i relativně vysokou pokutu. A tím případně významně zkomplikovat výkon veřejné správy na daném úseku. Podnikatelům pak tento vývoj dává možnost obracet se na soutěžní úřad se svými stížnostmi na postup orgánů veřejné správy s větší nadějí, že bude zjednána náprava.

Myslíme si, že aktivnější přístup je správný. Existenci těchto oprávnění ÚOHS a PMÚ a před časem ocenila jako efektivní nástroj a doplněk ochrany soutěže i OECD. Příkladů, kdy stát či obce svou činností omezují soutěž, je nepochybně více. Je vhodné, aby soutěžní úřady využívaly nástroje, který mají k dispozici na ochranu podniků před nesystémovými zásahy státu.