Český soutěžní úřad plánuje zavést osobní správní odpovědnost manažerů za kartely. Ti by zároveň mohli samostatně podávat žádost o leniency. Myslím si, že to druhé není dobrý nápad a v této úvaze se Vám pokusím vysvětlit proč.
Proč trestat manažery?
„Pokuty pro firmy nejsou dostatečné. Opravdovým strašákem je teprve moment, kdy manažer skončí ve vězení.“
Tak nějak si pamatuji větu zástupce amerického ministerstva spravedlnosti. Psal se rok 2006 a na konferenci k 15. výročí ÚOHS padla mezi řečí. Vybavím si ji pokaždé, když se znovu začne mluvit o potřebě osobní odpovědnosti za kartelové dohody.
Potřebujeme ji?
České, slovenské i unijní právo stojí tradičně na odpovědnosti firem – právě ty platí pokuty za kartely nebo zneužití dominance a čelí žalobám o náhradu škody. Jenže tyto pokuty zřejmě nestačí. Některé firmy páchají přestupky opakovaně. Možná i proto, že pokuty nakonec neplatí ti, kdo jednání způsobili, teda manažeři, ale akcionáři společnosti – často bez jakéhokoliv tušení, co se uvnitř společnosti dělo.
Tomu se říká morální hazard – manažer riskuje, ale platí to firma. Proto v řadě evropských zemí sílí tlak na osobní odpovědnost jednotlivců. I v Česku už přes 15 let existuje trestní odpovědnost fyzických osob za kartel, ale rozsudků je pomálu. ÚOHS proto přišel s novým návrhem – do soutěžního zákona chce přidat osobní (správní) odpovědnost manažerů.
ÚOHS na zářijovém setkání se Soutěžní komisí ICC uvedl, že připravovaná novela soutěžního zákona má zavést osobní (správní) odpovědnost manažerů a dalších jednotlivců za účast na horizontálních kartelových dohodách. Sankcí mají být pokuty až do 10 milionů Kč a zákaz činnosti až na pět let.
Fyzické osoby budou moci samostatně využít leniency program, tedy přiznat se výměnou za svou beztrestnost.
Má to háček
A tady je dobré se zastavit.
ÚOHS totiž otevřeně říká, že primárním cílem zavedení odpovědnosti fyzických osob není trestat jednotlivce, ale získat informace pro odhalování kartelů. ÚOHS tedy chce motivovat zasvěcené osoby k podání podnětů proti vlastní společnosti.
Tuto motivaci považuji za mimořádně problematickou z několika důvodů.
Za prvé – je v rozporu s primárním důvodem existence odpovědnosti fyzických osob. Tou nemá být odhalení (a co největší) potrestání společností, ale především prevence protisoutěžního jednání a spravedlivé potrestání skutečných pachatelů. Nemá být jen páčidlem k „nachytání“ společností.
Za druhé – ve společnosti, která je už tak rozdělená (regionálně, sociálně, politicky), si opravdu nepotřebujeme přidat další konflikt mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.
Za třetí – co zaměstnavatel, který investuje statisíce či miliony do compliance školení a auditů, aby právě takovým situacím předešel? Pokud jeho manažer přesto pravidla poruší a následně podá leniency, manažer vyvázne, kdežto firma – navzdory veškeré své snaze – dostane pokutu. V lepším případě s 10% slevou za comliance program – ale jen tehdy, pokud se vzdá práva na obhajobu a přistoupí na narovnání. To už je opravdu absurdní.
Navíc – dostupnost leniency programu pro fyzické osoba může vést k tomu, že se jeho účel úplně obrátí. Místo aby motivoval k odhalení kartelu, může být zneužíván pro osobní výhody či vyřizování účtů. Představme si situaci, kdy si manažeři v rámci interních sporů nebo při odchodu z firmy vyberou leniency jako prostředek nátlaku – a ÚOHS se tak lehce stane nástrojem v osobních hrách.
Co tedy s tím?
Zavést efektivní osobní odpovědnost manažerů za kartelové jednání může mít smysl. Umožnit manažerům podat leniency žádost samostatně, tedy nezávisle na jejich zaměstnavateli, s cílem poštvat zaměstnance proti jejich firmám, ale není dobrý nápad. Odhalování a trestání společností zapletených do kartelů za každou cenu – tedy i za cenu vyvinění jejich skutečných pachatelů – přeci nemůže být cílem rozumné soutěžní politiky. ÚOHS by měl od zavedení možnosti podat samostatnou leniency žádost zaměstnancem upustit. Pokud má nová právní úprava přinést vyšší míru dodržování pravidel, pak bychom měli raději zvýšit benefity (slevy z pokut za efektivní compliance programy) pro firmy, které dělají vše pro prevenci kartelů. Právě ty vytvářejí skutečnou kulturu dodržování soutěžního práva.
(Text vyšel též v časopise Antitrust 3/2025)
