Dekorativní pozadí stránky

Velkorysost, která může zamávat s dědictvím: Jak může darování dědici za života ovlivnit dědické nároky?

Velkorysost, která může zamávat s dědictvím: Jak může darování dědici za života ovlivnit dědické nároky?

Úmrtí blízkého bývá téměř vždy obdobím náročných zkoušek vzájemných vztahů v rodině – mezi sourozenci, rodiči, dětmi a dalšími blízkými. Nad rámec ztráty, s níž se rodina musí vyrovnat, přichází záhy další náročná etapa, kterou je řízení o pozůstalosti; v jeho rámci pak dochází nezřídka k emočně vypjatým situacím, jichž se účastní právě výše zmínění členové rodiny. Není tak divu, že se mnoho lidí, ve snaze své blízké takových náročných momentů ušetřit, snaží uspořádat své majetkové poměry ještě za života. Jak ale víme z naší praxe, i takováto cesta, povětšinou dlážděná dobrými úmysly, může často vést k ještě vyhrocenějším koncům.

Patrně již máte alespoň trochu jasno v tom, komu byste v případě úmrtí svůj majetek rádi přenechali (a pokud ne, je na místě se nad touto otázkou zamyslet, jakkoliv se jedná o téma, které si většina z nás nerada připouští). O tom, jakými způsoby lze svůj záměr pro případ smrti realizovat, jsme psali TADY. Co když ale nechcete ponechávat veškerá řešení až do dědického řízení, a rozhodnete se, že bude vhodnější majetek převést na blízké osoby již za života? Nikoho zřejmě nepřekvapí, že při hledání odpovědi na tuto otázku je nutné v každém konkrétním případě zohlednit, jak se k oběma možnostem staví zákon. Stručné představení souvisejících institutů dědického práva a potenciálních úskalí při darování za života jsme pro Vás rozepsali níže.

Právní jistota jako nejsilnější argument pro uspořádání majetkových poměrů

Dárce má při převodu majetku za života vždy úplný přehled o osudu jím vlastněného majetku, protože si sám určuje, kterou osobu a jakým majetkem obdaruje. Po jeho smrti jsou majetkové poměry všech zúčastněných pouze zachovány a zásah notáře v rámci dědického řízení je již jen minimální. Takové řešení samozřejmě ušetří mnoho sil všem zúčastněným, kteří se se ztrátou blízkého mají prostor vyrovnat bez zbytečných dohad v řízení o pozůstalosti.

Při darování za života je však ale také třeba myslet na případné drobné zádrhely, které mohou nastat. I v tom Vám může pomoci dobře nastavená smlouva a citlivá a otevřená komunikace. V praxi často dochází k tomu, že rodiče či prarodiče nejsou příliš nakloněni darování nemovitostí svým potomkům v obavě, že by nakonec neměli kde bydlet. I tomu lze jednoduše předejít, neboť samotné darování nemovitosti nemusí znamenat ztrátu střechy nad hlavou. Pokud si proto chcete svou pozici ohledně nemovitosti při darování pojistit, můžete situaci vyřešit např. zřízením věcného břemene (doživotního užívání, služebnosti bytu, či dokonce tzv. výměnku), s jehož realizací Vám jistě pomůže advokát, který se má s touto problematikou bohaté zkušenosti.

V případě, kdy je předmětem darování majetek vysoké hodnoty (např. nemovitost), je vhodné s převodem majetku neotálet. Je důležité si uvědomit, že nikdo nemládne, a napadat tak, resp. zpochybňovat darovací (či obdobnou) smlouvu s odkazem na nedostatečnou či oslabenou mentální kapacitu dárce ze strany dalších příbuzných či potenciálních dědiců, není výjimkou. Pokud by totiž následně, v rámci pozůstalostního řízení, panovaly pochybnosti o rozumové a volní schopnosti dárce při darování (zjednodušeně řečeno – byl tatínek při darování „při smyslech“), mají dědicové „nabito“ na zahájení časové náročného sporu o to, zda předmětná nemovitost spadá do pozůstalosti (tj. vrátí se do ní), či nikoliv.

Daňový aspekt: darovat, nebo nechat zdědit?

Jestliže se rozhodujeme, zda obdarovat své blízké již za života nebo necháme rozdělení majetku na závěti v rámci pozůstalostního řízení, nesmíme opomenout ani ekonomický aspekt obou zvažovaných variant. Od roku 2014 je zrušena jak darovací (stricto sensu), tak dědická daň. Zatímco v případě dědění platí, že dědic žádnou zvláštní daň státu po nabytí majetku děděním neodvádí, u darování to nemusí platit absolutně. Z titulu samotného darování žádnou zvláštní daň státu obdarovaný neodvádí, je však třeba mít na paměti, že i plnění v podobě daru (potažmo) dědictví je třeba přiznat. Zatímco příjmy získané dědictvím jsou od daně z příjmů osvobozeny jako tzv. bezúplatné příjmy, pro darování platí jiná pravidla – srov. níže. Zároveň je však třeba upozornit, že i v pozůstalostním řízení mohou vznikat náklady, ať už v souvislosti s potřebou určení hodnoty pozůstalosti, anebo typicky odměna notáře, které mohou dědice často i velmi neúměrně zatížit.

V případě darování lze shrnout, že od daně z příjmu fyzických osob jsou obecně osvobozeny například bezúplatné příjmy od příbuzných v přímé a vedlejší linii, od spolužijících osob, nebo příležitostné dary, které nepřevyšují částku ve výši 50 000 Kč ročně od jedné osoby. U právnických osob jsou pak osvobozené dary například poskytnuté na humanitární nebo charitativní účel a v řadě dalších případů. Pokud darování nespadá do osvobozeného režimu, může být zdaněno sazbou 15 % nebo 23 % pro fyzické osoby a 21 % pro právnické osoby.

Dvojí druh započtení: povinný díl vs. dědický podíl

Darováním majetku za života se vyhneme jeho zahrnutí do pozůstalosti, je však třeba mít na paměti, že jakási stopa tohoto majetku se i v dědickém řízení může objevit, a to v podobě institutu tzv. započtení. Započtení neboli kolaci rozlišujeme dvojího druhu – započtení na povinný díl (u nepominutelných dědiců, tj. fakticky dětí zůstavitele) a započtení na dědický podíl u ostatních dědiců v rámci pozůstalostního řízení. Předmět darování, resp. jeho hodnota, tak může být později zohledněn při určení výše hodnoty majetku, kterou daný účastník řízení získá v rámci dědění. To v praxi znamená, že dědický podíl nebo povinný díl, která má daná osoba dědit, se fakticky, za určitých podmínek, poníží o hodnotu poskytnutého daru (počítá se s hodnotou v době poskytnutí). Pokud by hodnota daru byla vyšší než dědický podíl připadající na dědice, tento nemusí nic vracet, ale ani nic dalšího nezdědí.

Zápočet na dědický podíl nebo povinný díl je důležitým prvkem v pozůstalostním řízení, které si klade za cíl spravedlivé rozdělení majetku mezi dědice. Uplatnění zápočtu na dědický podíl nebo povinný díl má zabránit případům, kdy je majetek jednoho dědice neodůvodněně zvětšen, a to na úkor ostatních dědiců. Institut započtení se proto snaží předejít tomu, aby konkrétní osoba ze strany zůstavitele profitovala dvakrát – jednou za života, a podruhé po jeho smrti. I tyto případy však mají svá specifika a lze je v rámci dobré přípravy ošetřit, včetně nastavení rozličných pravidel prostřednictvím závěti.

Řešení? Na míru.

Jak je vidět z výše uvedeného, rozhodování o tom, zda uspořádat majetkové poměry za života, nebo je ponechat k řešení v rámci pozůstalostního řízení u notáře, je komplexní otázkou, která vyžaduje zralou úvahu a zohlednění mnoha faktorů – právních, ekonomicko - daňových i osobních. Darování majetku za života poskytuje vyšší míru právní jistoty oběma stranám a může předejít budoucím sporům mezi dědici. Řešení až pro případ smrti, tj. typicky závětí, umožňuje majetek využívat ze strany zůstavitele do konce života zcela bez omezení a zajistit rovnoměrné rozdělení mezi dědice dle záměru zůstavitele. Každý jednotlivý případ má však svá specifika, která vyžadují individuální posouzení. Konzultace s odborníkem, který se na tyto případy zaměřuje, může být pro volbu optimálního řešení zcela klíčová a v konečném důsledku přispět k většímu klidu jak v osobní rovině, tak i v rovině rodinných vztahů.

Související články