Dekorativní pozadí stránky

Soutěž jako lék pro farma sektor? (Přehled soutěžních událostí za březen 2021)

Soutěž jako lék pro farma sektor? (Přehled soutěžních událostí za březen 2021)

Březen, za kamna vlezem. Tak pro soutěžní právo to neplatilo. I v minulém měsíci se toho v soutěžním světě hodně událo. I tentokrát jsme se snažili hledat zobecňující témata, která byla pro toto období charakteristická. Naše volba padla na farmaceutický sektor a pošty. Nemůžeme opomenout také evergreen v podobě soutěžního stíhání BigTech podniků.

 

Covidárium

I v březnu tvořilo významnou součást činnosti Evropské komise (EK) schvalování veřejné podpory související s bojem proti pandemii a s ní související ekonomickou krizí (přehled naleznete zde). Ve vztahu k České republice schválila EK celkem čtyři podpory.

V prvé řadě se jednalo o podporu pro lyžařské resorty čelící nedostatku likvidity z důvodu uzavření během zimy. Dále EK schválila podporu pro cestovní kanceláře a program na podporu organizátorů kulturních a dalších hromadných akcí (výstav, konferencí, veletrhů apod.). Konečně byl povolen i program COVID Invest spočívající v zárukách za investiční půjčky pro společnosti dotčené pandemií a současně s ním i rozšíření programu COVID Plus poskytujícího záruky velkým exportérům.

Koronavirová činnost EK se však neomezila na veřejnou podporu. EK vydala další tzv. comfort letter podle  Dočasného rámce pro posuzování soutěžních otázek souvisejících se spoluprací podniků. Ten je určen farmaceutickým společnostem a týká se spolupráce, jejímž cílem je navýšení kapacit pro výrobu a distribuci vakcín proti COVID-19. Umožněna byla výměna citlivých obchodních informací během několikadenního setkání na platformě B2Match koncem března 2021. Účastníci si mohli dohodnout online setkání za účelem diskuse o možných partnerstvích. To umožnilo komunikaci mezi výrobci surovin, společnostmi s volnými kapacitami nebo s klíčovými vstupy pro výrobu vakcín. Online setkání se mělo zúčastnit okolo 300 společností z nejrůznějších úrovní výroby vakcín včetně přímých konkurentů, jako jsou společnosti vyvíjející vakcíny. EK uznala, že výrobci očkování čelí různým omezením a nedostatku kapacit či surovin a že nejrychlejší cestou pro tolik potřebné navýšení produkce vakcín je spolupráce. Podle EK organizace a účast na online setkání nepředstavuje protisoutěžní jednání za předpokladu, že sdílené informace se omezí na to, co je nezbytné pro navýšení celkového objemu výroby. Konkurenti tak nesmí sdílet informace týkající se jejich konkurenčních produktů (tj. cen, slev, nákladů, prodejů, obchodních strategií, plánů na expanzi nebo zákazníků).

Očkování proti COVID-19 se týká i spolupráce podniků schválená německým soutěžním úřadem. Německý soutěžní úřad povolil vstup velkoobchodníka se zdravotnickým materiálem do platformy, která v nouzovém režimu koordinuje dodávky příslušenství pro očkování (jehel, kanyl a solného roztoku). Platforma sama byla zřízena se souhlasem soutěžního úřadu. Podle plánů německé vlády by tato platforma, v níž spolupracují velkoobchody a lékárny, měla zabezpečit dodávky vakcíny a příslušenství praktickým lékařům, kteří by se měli očkování více zapojit.

 

Farma sektor

EK zahájila v březnu šetření farmaceutické společnosti Teva. Podle EK mohla protiprávně zpozdit vstup na trh a rozšíření léčiv konkurujících jejímu komerčně úspěšnému léku na roztroušenou sklerózu, Copaxone. Tím mohla poškodit pacienty a zpomalit inovace potřebné pro boj s touto nemocí. Podle EK měla Teva zneužít patentového řízení a dále očerňovat konkurenční produkty. Teva měla podávat a zase stahovat přihlášky patentů, a tím komplikovat vstup výrobců generik na trh. Současně EK zkoumá, zda Teva nevedla proti výrobcům generik očerňující kampaň, protože i to by mohlo být považováno za zneužití dominantního postavení. Po kauze AstraZeneca a jejího léku na poruchy trávení, Losec, uzavřené v roce 2012, se jedná o další možný případ zneužití dominance ve formě záměrného prodlužování patentové ochrany za účelem vyloučení konkurence.

Soudní dvůr EU potvrdil rozsudek Tribunálu ve věci dohody „pay-for-delay“ uzavřené mezi Lundbeck a výrobci generik ohledně (i zde komerčně úspěšného) antidepresiva citalopram. Lundbeck v rámci patentových narovnání zaplatil výrobcům generik celkem 146 mil. eur za to, že souhlasili s odložením svého vstupu s levnějšími generiky na trh. Dohoda podle EK naplňovala znaky cílové (per se zakázané) dohody. Lundbeck se bránil tím, že výrobci generik nebyli (ani potenciálními) konkurenty, protože existovaly právní bariéry (patentová ochrana výrobního procesu) pro jejich vstup na trh. Soudní dvůr mj. konstatoval, že EK není povinna zkoumat sílu patentu nebo pravděpodobnost výsledku patentového sporu, který by snad vstupu mohl zabránit. Soudnímu dvoru stačil závěr EK, že dané patenty nepředstavovaly nepřekonatelnou bariéru pro vstup generik na trh. Dostatečným důkazem možnosti výrobců generik vstoupit na trh byla, podle soudu, také skutečnost, že za tímto účelem již učinili značné investice. Podle Soudního dvora není nutné s jistotou prokázat, že výrobci generik by skutečně na trh vstoupili a že by jejich vstup byl úspěšný. Stačí prokázat, že tito výrobci měli skutečnou a konkrétní možnost na trh vstoupit.

Farmaceutické společnosti se pak mohou „těšit“ na činnost v březnu vytvořené pracovní skupiny, jejímiž členy jsou, kromě EK, soutěžní úřady Spojeného království, Spojených států a Kanady. Pracovní skupina má analyzovat účinky uskutečněných fúzí ve farmaceutickém sektoru. Důvodem vzniku pracovní skupiny je rostoucí počet fúzí v této oblasti v posledních letech. Skupina má zkoumat, zda a které z těchto fúzí vedly k vyšším cenám léčiv, omezení inovací nebo k protisoutěžním jednáním. Cílem skupiny je identifikovat možná zlepšení kontroly fúzí koncentrací do budoucna ve prospěch spotřebitelů.

 

Italské tažení proti BigTech a jeden rakouský políček

Z pohledu soutěžního práva nebyl rok 2020 pro BigTech podniky moc příznivý a zdá se, že si neodpočnou ani v tomto roce. Příkladem může být činnost italského soutěžního úřadu. V polovině března rozšířil šetření Apple a Amazon pro možnou protisoutěžní dohodu, jejímž cílem mělo být zabránění jiným obchodníkům prodávat produkty značek Apple a Beats na tržišti Amazon Marketplace, a to bez ohledu na to, zda jsou obchodníci autorizovanými prodejci či nikoli. Nyní soutěžní úřad uvedl, že dohoda se týkala i přístupu obchodníků k doplňkovým inzertním službám na některých webových stránkách Amazon. Apple společně s Amazon podle soutěžního úřadu brání obchodníkům, aby výrobky, které konkurují značce Apple a Beats, byly inzerovány na stejných stránkách. Tím dohoda brání výrobcům konkurenčních a kompatibilních produktů nebo produktů v přístupu k aukcím o reklamní plochy na některých stránkách Amazon.

V březnu také italský soutěžní úřad zaslal společnosti Amazon sdělení výhrad týkající se podezření ze zneužití dominantního postavení. K tomu mělo dojít tím, že obchodníci využívající logistické služby Amazon, Amazon Logistics a Fulfilment by Amazon, měli zajištěnu lepší viditelnost pro své produkty a výhodnější obchodní podmínky, než ostatní prodejci. Tím měl Amazon zneužít své postavení na trhu e-commerce prodejních platforem k narušení soutěže na logistických trzích skladování a přepravy.

Vzpomeňme ještě sdělení výhrad rakouského soutěžního úřadu zaslané v březnu společnosti Facebook pro neoznámení spojení (tzv. gun jumping), a to v souvislosti s akvizicí společnosti Giphy v květnu 2020. Transakce byla notifikovatelná v Rakousku díky naplnění kritéria hodnoty transakce (přesahující 200 mil. eur) zavedeného v Rakousku v roce 2018. Aby taková transakce podléhala povolení, musí být nabývaná společnost na území Rakouska aktivní ve významném rozsahu. V červnu 2020 soutěžní úřad kontaktoval Facebook s odkazem na hodnotu transakce. Facebook údajně za Giphy zaplatil 400 mil. dolarů. Soutěžní úřad chtěl zjistit, zda byla splněna notifikční kritéria. Následně pak soutěžní úřad zjišťoval rozsah aktivit, resp. využívání služeb (i nepřímé), společnosti Giphy v Rakousku. Na základě výsledků šetření, na kterém spolupracoval i s britským soutěžním úřadem, pak rakouský soutěžní úřad dospěl k závěru, že toto spojení mělo být notifikováno (a nebylo). Problém v této transakci ostatně vidí i britský soutěžní úřad.

 

Poštovní sektor

Soutěž v síťových sektorech je dlouhodobě soutěžními úřady ostře sledována. Tentokrát byly dotčeny zejména poštovní podniky.

Německý soutěžní úřad přijal závazky navržené Deutsche Post v souvislosti s vyšetřováním možného zneužití dominantního postavení. Řízení se týkalo slevového systému pro zasílání novin a časopisů, který měla Deutsche Post, podle soutěžního úřadu, nastavený tak, že k ní její zákazníky „připoutával“. Mezi zákazníky patří nejen vydavatelé novin a časopisů, ale i např. různé spolky a zdravotní pojišťovny, které rozesílají členské časopisy. Slevy byly nastaveny tak, že zákazník musel rozeslat celý náklad prostřednictvím Deutsche Post, jinak by na slevu nedosáhl. Tím měla Deutsche Post bránit konkurenčním doručovatelům zásilek v přístupu k dostatečnému počtu zákazníků a objemu zakázek, který by jim zaručil fungování na trhu. Deutsche Post rozporovala své dominantní postavení v oblasti doručování novin a časopisů, nakonec se ale se soutěžním úřadem dohodla na přijetí závazků. podle nich bude muset Deutsche Post do budoucna sjednávat se zákazníky pevnou cenu za kus, a to bez slevových pásem.

I polský soutěžní úřad přijal závazky navržené podnikem Poczta Polska. Řízení se týkalo oblasti komerčních zásilek. V tomto segmentu je státem vlastněný poštovní podnik vystaven působení konkurenčních dodavatelů, kteří však zpravidla nemají pokryté celé Polsko svou doručovací sítí. Z části jsou tudíž jak konkurenti, ale i její zákazníci, protože v rámci nepokrytých území využívají infrastrukturu Poczta Polska. Ta požadovala, aby jí konkurenti poskytli obchodní údaje o svých zákaznících. Poczta Polska také neměla pevný ceník svých služeb. Pro konkurenty tak bylo složité sdělit zákazníkům konečnou cenu za poštovní službu předem. To mělo negativní vliv na atraktivitu jejich nabídek. Konečně Poczta Polska vyžadovala, aby konkurenti předem přesně stanovili počet zásilek pro dané období. Pokud jich pak bylo méně, byť o jednu zásilku, mohly ceny významně vzrůst. Přijaté závazky znamenají, že Poczta Polska již nebude moci podmiňovat zpřístupnění ceníku poskytnutím informací o zákaznících. Dále pak má Poczta Polska povinnost představit ceník platný po dobu jednoho roku. Ceník by měl přitom zohlednit počet kusů a obsahovat více než dvě cenová pásma. Jde tedy o odlišný přístup, než byl zvolen ze strany německého soutěžního úřadu v kazue Deutsche Post.

 

Zdroje článku

Související články