Dekorativní pozadí stránky

Snazší přístup ke statistickým datům ÚZISu? Aneb Ústavní soud mění pravidla hry

Snazší přístup ke statistickým datům ÚZISu? Aneb Ústavní soud mění pravidla hry

ÚZIS je správcem informačního systému NZIS. Součástí tohoto systému je řada zdravotnických registrů, které obsahují údaje vypovídající mimo jiné o poskytování zdravotních služeb a o zdravotním stavu obyvatelstva.[2] V NZIS se agreguje velké množství dat pocházejících od řady různých subjektů, mimo jiné od poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotních pojišťoven. Není tedy divu, že jak odborná, tak laická veřejnost měla zájem do těchto dat nahlédnout, ať už z profesních důvodů nebo z osobního zájmu. Žadatelé o poskytnutí těchto dat žádali v řadě případů s odkazem na zákon o svobodném přístupu k informacím.

ÚZIS dosud postupoval tak, že žádosti o poskytnutí dat z NZIS podané dle zákona o svobodném přístupu k informacím plošně odmítal, a to s odkazem na § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách. Toto ustanovení totiž při čistě formálním čtení umožňuje ÚZISu takové žádosti odmítnout, a to i v případě, že požadovaná data jsou čistě statistické povahy a neobsahují žádné osobní údaje.

Paradoxně ovšem ÚZIS ve svých odmítavých rozhodnutích žadatele obvykle poučil o tom, že o data mohou požádat dle § 73 odst. 8 zákona o zdravotních službách.[3] Toto ustanovení sice upravuje poskytovaní anonymních dat z národních zdravotních registrů (což je striktně vzato pouze jedna ze součástí NZIS), ale pouze pro statistické a vědecké účely. Tímto postupem, který Ústavní soud označil za „kafkovsky absurdní“, tedy vlastně ÚZIS žadatele nutil, aby tvrdili, že data zamýšlejí použít „pro statistické a vědecké účely“, ač to nemusela být pravda. Po žadatelích také ÚZIS požadoval vyplnění zvláštního formuláře. Je zřejmé, že tento režim poskytování dat byl pro ÚZIS mnohem komfortnější než režim zákona o svobodném přístupu k informacím – ÚZIS totiž takto nebyl vázán krátkými lhůtami a dalšími procesními pravidly zákona o svobodném přístupu k informacím a řadu žadatelů nepochybně odradily formality spojené s podáním formuláře i omezený účel použití dat.

Ústavní soud dosavadní formalistický přístup ÚZISu podrobil kritice a dospěl k závěru, že § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách nelze vykládat tak, že umožňuje plošné odmítání jakékoli žádosti o poskytnutí dat z NZIS podané dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Dle Ústavního soudu je třeba každou takovou žádost posoudit individuálně a odmítnout ji lze jen v případě, že je k tomu legitimní důvod (např. žadatel žádá o poskytnutí osobních údajů).

Ve světle nálezu Ústavního soudu by tedy ÚZIS měl změnit svou praxi a vyhovět žádosti o poskytnutí anonymních dat z NZIS podané dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Otevírá se tím možnost získat jedinou žádostí agregovaná data, která dosud bylo nutné kompilovat z řady různých zdrojů. Ke dni publikace tohoto článku však ÚZIS své webové stránky neaktualizoval a nadále zmiňuje § 73 odst. 7 zákona o zdravotních službách jako právní základ pro odmítnutí žádosti.[4]

 

[1] Sp. zn. Pl. ÚS 25/21; nález je k dispozici zde.

[2] Přehled zdravotnických registrů je k dispozici na webu ÚZISu zde.

[3] Srov. web ÚZISu zde.

[4] Srov. web ÚZISu zde.

 

 

Zdroje článku

Související články
Novela zákona o léčivech – nové povinnosti pro zajištění dostupnosti léčivých přípravků
František Neuwirth, Vlaďka Laštůvková, Alžběta Pospíšilová

Novela zákona o léčivech – nové povinnosti pro zajištění dostupnosti léčivých přípravků

K 1. lednu 2024 nabyla účinnosti novela zákona o léčivech, která přináší držitelům rozhodnutí o registraci, distributorům i lékárnám celou řadu nových povinností a rozšiřuje stávající pravomoci správních orgánů. Změny mají především za cíl zajištění dostupnosti léčivých přípravků pro potřeby pacient