Proč si dávat pozor na čas a nevydávat kodex cti (Přehled soutěžních událostí za listopad 2021)

Protože jsme v listopadu byli na Svatomartinské konferenci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), nemohli jsme vynechat jeho listopadové počiny v oblasti rozhodnutí sdružení a asociací. Kromě toho jsme se podívali i na omezení online prodejů v distribučních smlouvách. Považovali jsme to za určité oživení jinak pravidelného povídání o určování cen pro další prodej. Nezaujalo Vás to? Sice nás to překvapuje, ale máme pro Vás i další zajímavosti.

AdBlue a další comfort letter Evropské komise

V srpnu jsme psali o pokutě uložené v červenci německým výrobcům automobilů (Daimler, Volkswagen, BMW) za kartel týkající se technologických řešení v souvislosti s AdBlue. V listopadu uveřejnila Evropská komise (EK) text rozhodnutí. Vedle rozhodnutí publikovala i tzv. comfort letter. V něm vysvětluje důvody, proč nepovažovala další spolupráci (společný vývoj softwarové platformy pro AdBlue, rozhodnutí soustředit společný vývoj na tekuté SCR systémy, standardizaci plnícího hrdla pro AdBlue či společnou přípravu technických specifikací pro součásti SCR systémů) za protisoutěžní. V těchto aspektech tedy mohou výrobci automobilů i nadále spolupracovat.

Omezování online prodejů v distribučních smlouvách

Francouzský soutěžní úřad potrestal výrobce CCTV systémů, Mobotix, a jeho tři autorizované velkoobchodní distributory pokutou v celkové výši 1,4 mil. EUR za určování cen pro další prodej a za omezování online prodejů. Tři distributoři odpovídali za provozování sítě autorizovaných maloobchodních prodejců-servisů. Mobotix vyžadoval od distributorů, aby do této sítě přijímali pouze maloobchodníky, kteří neprodávali většinu produktů online. Cílem Mobotix bylo omezit prodeje na internetu. Podle soutěžního úřadu mělo toto omezení za následek nemožnost koncových zákazníků porovnávat produkty a ceny na internetu. Zde je třeba zejména upozornit na skutečnost, že kromě Mobotix, který byl iniciátorem soutěžních omezení, byli potrestáni i jeho distributoři, a to ačkoliv dodržování zákazu ze strany maloobchodníků nijak nekontrolovali, resp. tento zákaz jinak neprosazovali. Postačilo, že smlouvu s Moboti svobodně podepsali.

Omezení online prodejů šetřil i polský soutěžní úřad. Ten však společnosti Trek pokutu neuložil, protože se s ní dohodl na úpravě distribučních podmínek prodeje kol a příslušenství. Omezení online prodejů spočívalo v podmínce, že maloobchodníci mohou dodávat dotčené výrobky koncovým zákazníkům pouze v kamenných obchodech, i když byly objednány online. Tím Trek také vytvořil územní omezení, protože zákazníci nechtějí kvůli vyzvednutí kol cestovat na větší vzdálenosti. Konečně Trek zakázal maloobchodníkům prodávat jeho výrobky mimo Polsko a přes platformy (tržiště) třetích stran, zejm. Allegro. V reakci na výtky polského soutěžního úřadu upravil Trek smlouvy s maloobchodníky tak, aby neomezovaly prodejní kanály a území.

Cílová a efektová ujednání v distribučních smlouvách

Omezením v distribučních dohodách se v listopadu věnoval i Soudní dvůr, a to v rámci odpovědi na předběžnou otázku lotyšského soudu ve věci dodavatele softwaru Visma. Visma v rámci distribuce dvou účetních programů uzavírala smlouvy obsahující ustanovení, že na začátku každého prodejního procesu mezi prodejcem a koncovým uživatelem musí prodejce potenciální transakci registrovat do databáze vytvořené Vismou. Registrací do databáze získal prodejce u daného zákazníka prioritu v prodejním procesu na šest měsíců, ledaže se proti tomu zákazník ohradil. Lotyšský soutěžní úřad dospěl k závěru, že tento systém priority omezoval soutěž mezi prodejci, kteří by jinak mohli bojovat o zákazníka výhodnějšími podmínkami. Po tomto rozhodnutí následovala dlouhá řada soudních řízení, která vyvrcholila položením předběžné otázky u Soudního dvora.

Zásadní zde bylo, zda ujednání o prioritě představuje omezení cílové nebo efektové (zkoumají se dopady ujednání na soutěž). Soudní dvůr mimo jiné uvedl, že zkoumané ujednání neupřesňuje rozsah priority. Lotyšský soutěžní úřad vycházel z toho, že pouze první zaregistrovaný prodejce mohl uzavřít obchodní transakci. Nicméně ustanovení výslovně nezakazovalo ostatním obchodníkům aktivně potenciální zákazníky oslovovat nebo jim odpovídat na poptávku. Soudní dvůr tedy vnitrostátnímu soudu uložil zabývat se otázkou skutečného významu daného ustanovení. Vedle toho mu také při posuzování charakteru omezení uložil posoudit účel ujednání a jeho ekonomický a právní kontext. Visma k tomu přitom uváděla, že ujednání slouží organizaci spolupráce s prodejci, hodnocení vhodnosti produktu pro potřeby zákazníka a efektivnímu využití zdrojů.

V případě, že by vnitrostátní soud dospěl k závěru, že se nejedná o cílové ujednání, musí posoudit stav soutěže, který by panoval, pokud by ujednání o prioritě neexistovalo (counterfactual). Konkrétně by se měl zabývat povahou a dostupností produktů, jichž se ujednání týká, postavením stran na relevantních trzích a zda se jedná o samostatně stojící smlouvu nebo zda je součástí souboru smluv. Kromě toho by také měl zkoumat efekty „rezervace“ zákazníka, protože se zdá, že ostatní prodejci nebyli o „rezervaci“ informováni a ani zákazník nebyl informován o možnosti ohradit se proti přiřazení k určitému prodejci.

V tomto případě Soudní dvůr v podstatě zopakoval pravidla, na základě kterých se má posuzovat, zda se jedná o cílové nebo efektové ujednání, a to tentokrát ve vztahu k distribučním dohodám. Zejména zdůraznil, že o cílové povaze ujednání nelze rozhodnout výlučně na základě jeho formulace, nýbrž je vždy třeba zkoumat jeho ekonomický a právní kontext.

Protisoutěžní dohody nejsou jen dohody

Za protisoutěžní dohody jsou považována i rozhodnutí profesních komor či podnikatelských sdružení a asociací, tedy situace, kdy skutečně nelze hovořit o nějaké smlouvě a shodě vůlí. Rozhodnutí sdružení nemusí mít pouze formu rozhodnutí představenstva, může se jednat i o vydání vnitřního řádu sdružení, zveřejnění informací na webových stránkách sdružení apod. Právě proto, že se nejedná o typickou dohodu, zde někdy chybí určité povědomí o riziku porušení soutěžního práva a uložení pokuty.

V listopadu řešil český ÚOHS hned dva případy protisoutěžních rozhodnutí sdružení. První případ se týkal Sdružení pohřebnictví v ČR a jím publikovaného dokumentu „Kodex cti“. V něm omezoval členy sdružení v možnostech provozovat reklamu. ÚOHS považuje omezení podmínek reklamy/marketingu za jedno z nejnebezpečnějších protisoutěžních jednání. ÚOHS však v zájmu fungování soutěže přistoupil k vyřešení problému bez zahájení správního řízení. Se sdružením se dohodl na tom, že „Kodex cti“ odstraní ze svých internetových stránek a členy informuje o jeho pozbytí platnosti a o aktuálních zákonných možnostech reklamy v oblasti pohřebnictví.

Druhý případ se týkal Asociace public relations. Asociace v minulosti uveřejnila na svých stránkách údaje týkající se průměrných hodinových sazeb v českých PR agenturách za roky 2018 a 2019. K tomu připojila text týkající se pravidel cenotvorby na trhu PR. V rámci šetření pak ÚOHS zjistil, že někteří členové asociace vnímají tyto informace jako ceník a využívají je při vlastní cenotvorbě a sjednávání cen se svými klienty. I zde ÚOHS vyřešil problém bez zahájení správního řízení, když se s asociací dohodl na tom, že ceník včetně doprovodného textu stáhne ze svých webových stránek a informuje své členy o rozporu se soutěžním právem. ÚOHS současně zdůraznil, že „sdružení soutěžitelů by neměla v žádném případě vydávat, a to ani ve formě nezávazných doporučení, jakékoli ceníky či kalkulační vzorce cen služeb a zboží dodávaných na trh svými členy. Každé zveřejnění ceníku (byť tvořeného minulostními cenami) či stanovení cenového vzorce lze považovat za potenciální porušení soutěžních pravidel, neboť může vést ke sjednocení cen na trhu a/nebo k vyloučení nejistoty vzájemných konkurentů o jejich cenové strategii.“

Rozhodnutím sdružení se zabýval i francouzský soutěžní úřad, a to rozhodnutím bretaňské komory notářů spočívajícím v nastavení finančních příspěvků členů komory na její fungování v roce 2018. Rozhodnutí v podstatě cílilo na zákaz celkového odpouštění notářských poplatků. Jednalo se tedy o zakázané určování cen, které je zakázané bez ohledu na jeho uvedení v praxi. Nicméně francouzský soutěžní úřad správní řízení zastavil, protože notářská komora protisoutěžní opatření odstranila sama od sebe.

Sdružení tedy mohou být šetřena za protisoutěžní rozhodnutí a mohou být u nich prováděna i neohlášená místní šetření (dawn raidy). Francouzský soutěžní úřad provedl místní šetření u Vysoké notářské rady (Conseil supérieur du notariat), jím založené Asociaci pro rozvoj notářských služeb (ADSN) a několika regionálních komor.

Pozor na délku trvání deliktu

Délka trvání protisoutěžního jednání je významným faktorem, který ovlivňuje výši konečné pokuty. Délka trvání se odráží v koeficientu, kterým se násobí základ pokuty. Nejnižší koeficient činí 1 za jednání trvající 1 rok a méně; nejvyšší pak 10 za jednání trvající 10 let a více.

V listopadu se s ohledem na upravenou délku trvání protisoutěžního jednání snižovaly hned dvě pokuty. V prvé řadě se jednalo o snížení pokuty sardinskému provozovateli trajektové dopravy, Onorato, za zneužití dominantního postavení při provozování přepravy mezi Sardinií a italskou pevninou, a to o 97 %. Původní pokuta činila 29,2 mil. EUR, nově uložená pokuta 1 mil. EUR. Italský soutěžní úřad pokutu snížil na základě pokynu soudu v rámci zrušovacího rozsudku, který rozporoval navýšení pokuty za účelem odstrašení a vymezení délky trvání deliktu. Soutěžní úřad podle soudu neprokázal, že dostatečně neprokázal délku trvání deliktu a přenesl v této otázce nezákonně důkazní břemeno na účastníka řízení. Soud považoval za problematickou zejména skutečnost, že ukončení deliktu soutěžní úřad stanovil bez dalšího na den vydání rozhodnutí. Při absenci dalších důkazů měl soutěžní úřad vzít za ukončení deliktu nejzazší okamžik, kdy účastník řízení existenci deliktu nerozporoval, resp. jej tvořících jednání, (tj. leden 2017).

Z důvodu délky trvání deliktu nařídil snížit pokutu i dánský námořní a obchodní soud. Dánský soutěžní úřad uložil dvěma provozovatelům venkovní reklamy, AFA JCDecaux a Clear Channel Danmark, pokutu ve výši 405 mil. DKK (cca. 1,37 mld. Kč) za to, že koordinovali poskytování slev ve dvou obdobích: září 2008 až prosinec 2010 a leden 2011 až duben 2015. Soud potvrdil, že soutěžní úřad měl dostatečné důkazy pro první období, ale nikoliv též pro prokázání, že JCDecaux a Clear Channel pokračovali v koordinaci i v období od roku 2011. Zkrácení délky trvání tak v tomto případě může znamenat snížení pokuty minimálně o polovinu.