Náklady řízení
Generální advokátka Kokott se ve svém stanovisku přiklonila k názoru, že i v případě částečného úspěchu žaloby může žalovaný nést plnou náhradu nákladů řízení.
Obecné pravidlo ovládající (kontinentální) civilní proces je, že žalobci, který měl plný úspěch ve věci, náleží vedle přisouzeného plnění též náhrada nákladů řízení, tj. výdajů, které v souvislosti s vymáháním svého nároku musel uplatnit. V případě částečného úspěchu (pokud soud žalobci přiřkl méně, než co v žalobě požadoval), se buďto náklady na vedení řízení dělí mezi žalobce a žalovaného, nebo je soud žádné straně nepřizná vůbec. Je však toto pravidlo v případě vymáhání náhrady škody způsobené kartelovou dohodou vhodné, resp. spravedlivé? Tak přesně na to se španělský soud zeptal Soudního dvora.
Splnění povinnosti žalobce přesvědčivě vyčíslit škodu, která mu v důsledku protisoutěžního jednání vznikla, může být velmi nákladná. Zpravidla je nutno angažovat znalce z oboru soutěžní ekonomie, což nemusí být levnou záležitostí. Stejně nákladný může být také revizní posudek, který na svou procesní obranu uplatní žalovaný. Riziko, že by musel žalobce v případě částečného úspěchu nést nejen vlastní náklady řízení, ale též část společných nákladů, může některé zejména menší společnosti (či spotřebitele) od uplatnění práva na náhradu škody odradit. A to i přesto, že žaloba je ve svém základu oprávněná.
Generální advokátka Kokott proto ve svém stanovisku uvádí, že pokud je příčinou částečného neúspěchu ve věci obtížnost či nemožnost přesně kvantifikovat způsobenou škodu, a nikoli např. excesivní požadavek žalobce, zodpovědnost za částečný „neúspěch“ nelze přiřadit žalobci, ale kartelistům, kteří škodu způsobili. Tím otevírá soudům možnost, aby v žalobách o náhradu škody v oblasti hospodářské soutěže i částečně úspěšným žalobcům přiznali plnou náhradu nákladů řízení.
Odhad výše škody soudem
Dále pak španělský soud předložil Soudnímu dvoru EU otázky týkající se možnosti soudů určit výši způsobené škody na základě vlastního uvážení. Předkládající soud se ptal, jaká míra informační asymetrie mezi stranami „opravňuje“ soud odhadnout výši škody na základě vlastního uvážení.
Generální advokátka v prvé řadě konstatuje, že existence informační asymetrie není vyloučena dokonce ani v případě, kdy žalovaný poskytne žalobci velké množství dat, z nichž by mohlo být možné škodu lépe vyčíslit. Soud v takovém případě musí posoudit hodnotu a rozsah informací, které byly takto poskytnuty, a vyhodnotit, zda je vyčíslení škody i nadále prakticky nemožné či nepřiměřeně obtížné.
Generální advokátka Kokott se následně zabývala otázkou možné informační asymetrie způsobené tím, že žalobce právo na náhradu škody způsobené kartelem uplatňuje pouze vůči jednomu ze členů kartelu. V zásadě v takovém případě tedy chybí informace, které by mohly být poskytnuty jeho zbývajícími členy. Generální advokátka se i zde přiklonila na stranu žalobců. Ve svém stanovisku uvedla, že právo žalovat na náhradu celé škody jakéhokoli člena kartelu je důležitým aspektem efektivního systému soukromoprávního vymáhání soutěžního práva, který by neměl být omezován bez dobrého důvodu. Proto by měl mít soud možnost odhadnou výši škody i v případě uplatnění práva na náhradu škody pouze u jednoho z jeho členů, byť ke škodě došlo i nákupem předražených výrobků jiného člena kartelu. V takovém případě by však měl žalovaný mít možnost vyžádat si příslušné informace od těchto zbývajících členů. Soud pak může přistoupit k odhadu výše škody teprve po vyčerpání této možnosti.
Pokud by se Soudní dvůr rozhodnul ve svém rozsudku následovat doporučení generální advokátky, představovalo by to další případ ze série rozsudků výrazně favorizujících poškozeného. Tentokrát by se jednalo o významné snížení rizik vyplývajících pro žalobce z toho, že není s to přesně vyčíslit vzniklou škodu. To by mohlo vést k dalšímu nárůstu počtu žalob na náhradu škody způsobených porušením soutěžního práva. Na jednu stranu to může napomoci prosazování soutěžního práva. Na druhou stranu toto snížení rizik však může vést k situaci, že budou podávány nedostatečně podložené žaloby na náhradu škody.
