Málokdo tuší, že také při vývoji a hraní počítačových her je potřeba respektovat předpisy na ochranu spotřebitele. Nestává se to často, ale i v České republice jsme se setkali s tím, že inspektoři České obchodní inspekce prováděli kontrolu, zda počítačová hra neporušuje spotřebitelská práva. Na co si tedy mají dávat vývojáři videoher pozor a jak jsou dle legislativy chráněni hráči těchto her?
Pokud jste herním vývojářem, popřípadě máte herní studio, a Váš produkt (digitální obsah/službu) poskytujete za úplatu, nebo namísto úplaty používáte od svých uživatelů jejich osobní data nad rámec zákonných povinností či poskytnutí samotného obsahu, uzavíráte z pozice poskytovatele s hráčem-spotřebitelem smlouvu o poskytování digitálního obsahu.
Jedná se o smluvní typ, na který dopadá řada zákonných podmínek, které by měli vývojáři reflektovat ve svých obchodních podmínkách, respektive licenční smlouvě s koncovým uživatelem (tzv. EULA). Nejzásadnější z nich popisujeme níže.
Možnost spotřebitele odstoupit od koupě videohry
Dle českého občanského zákoníku se i videohra považuje za digitální obsah a spotřebitel tak může (v případě on-line prodeje) využít pro odstoupení 14denní lhůtu od uzavření smlouvy. Pokud ve smlouvě či Vašich obchodních podmínkách neuvedete jinak, digitální obsah musíte zpřístupnit bez zbytečného odkladu; uživatele je samozřejmě vhodné v těchto dokumentech upozornit i na možnost pozdějšího dodání (např. pokud si příslušnou videohru předobjednává před datem vydání).
Nárok na odstoupení spotřebitel nemá, pokud předem výslovně souhlasil s tím, že mu bude obsah zpřístupněn před uplynutím lhůty pro odstoupení a prodávající mu vystaví potvrzení o uzavřené distanční smlouvě. Souhlas spotřebitele může mít například podobu check-boxu, který hráč před stahováním/instalací videohry zaklikne (jedná se o standardní praxi světových marketplace).
Pokud podobný souhlas vyžadujete, doporučujeme, aby check-box nebyl předem zaškrtnutý a spotřebitel tak měl v tomto ponechanou svobodnou volbu (nikoliv režim opt-out); v opačném případě by měl být digitální obsah spotřebiteli dodán bezodkladně po uplynutí 14denní lhůty k odstoupení. Tuto skutečnost je samozřejmě nutné reflektovat i ve Vašich obchodních podmínkách, popř. EULA.
Bezvadnost obsahu
Videoherní studia odpovídají z pozice poskytovatele digitálního obsahu spotřebiteli také za jeho vady. V tomto ohledu musí videoherní vývojáři zajistit, že jejich herní obsah:
- odpovídá ujednaným a obvyklým vlastnostem – tj. jedná se o objednanou videohru[1], která je kompatibilní s určeným operačním systémem/konzolí;
- je poskytován s ujednaným příslušenstvím, pokyny k použití a uživatelskou podporou – za příslušenství lze v kontextu videoher považovat například zakoupený dodatečný obsah (např. skiny ve sběratelské verzi), za pokyny k použití pak návod k instalaci a informace o tom, kde lze hru stáhnout, jaké jsou minimální a doporučené technické požadavky, např. výkon procesoru, grafické karty, velikost RAM či požadované místo pro uložiště, rychlost internetového připojení[2] atp.
Poskytovatel digitálního obsahu odpovídá uživateli také za vadu způsobenou nesprávným propojením digitálního obsahu s digitálním prostředím uživatele, které bylo provedeno poskytovatelem či jím určenou třetí osobou, nebo pokud bylo provedeno uživatelem, nicméně vada vznikla v důsledku nedostatečného návodu.
Propojením se rozumí propojení s hardwarovým a softwarovým vybavením uživatele, včetně síťového připojení – pokud tedy videohra uživateli nejde nainstalovat/hrát z důvodů nespočívajících v chybě zařízení hráče (například po instalaci vyskakují chybové hlášky, nestáhnou/nenainstalují se potřebné updates apod.) má hráč možnost uplatnit vůči poskytovateli svá práva z vadného plnění (viz následující bod).
Práva z vadného plnění a aktualizace
V případě uplatnění práv z vadného plnění je především nutné rozlišovat, zda je předmětný digitální obsah zpřístupněn jednorázově, nebo se jedná o soustavné poskytování (tj. o předplatné).
U jednorázového nákupu se uplatní podobná pravidla jako u zboží – poskytovatel musí zajistit, že počítačová hra/aplikace bude po v době dvou let od zpřístupnění uživateli na příslušném zařízení fungovat. Naopak u soustavného poskytování (předplatného) odpovídá poskytovatel za všechny vady po celou dobu trvání závazku. Pokud si tedy uživatel zakoupí hru na bázi předplatného (třeba World of Warcraft), má poskytovatel povinnost udržovat daný digitální obsah bez vad a případně vady průběžně odstraňovat.
Co se týče nároků spotřebitelů v případě vady digitálního obsahu, pak hráč může požadovat její odstranění, což lze přepokládat, že bude nejčastější způsob řešení (náprava novým updatem, hot-fixem, adminem skrze ticket apod.). Odstranění nelze požadovat, pokud je to nemožné nebo nepřiměřeně nákladné; to se posoudí zejména s ohledem na význam vady a hodnotu, kterou by digitální obsah měl bez vady, tedy že ve hře například nefunguje jeden vedlejší úkol ze sta[3].
S výše uvedeným souvisí i povinnost aktualizací, kterou má poskytovatel digitálního obsahu zabezpečit tak, aby byl digitální obsah bez vad po dobu trvání závazku a na jejich dostupnost uživatele upozornit – právě i upozornění je velice důležitým klíčem k uplatnění práv z vadného plnění. Neprovede-li uživatel aktualizaci, o jejíž nezbytnosti byl informován, nemá práva z vady, která vznikla v důsledku neprovedené aktualizace.
Uživatel můžepřípadně při nedostatečném odstranění vad požadovat přiměřenou slevu (rozdíl mezi hodnotou digitálního obsahu bez vady a vadného digitálního obsahu, který byl uživateli poskytnut) nebo odstoupit od smlouvy (což nelze pokud je vada digitálního obsahu jen nevýznamná).
Na co dalšího byste měli myslet?
Kromě již zmíněných povinností v občanském zákoníku je rovněž nutné pamatovat na informační povinnosti stanovené v zákoně o ochraně spotřebitele. Zejména na informační povinnost řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění – o reklamaci, spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit. A také na informační povinnost o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů. Splnění těchto informačních povinností Česká obchodní inspekce často kontroluje – a to i u videoherních vývojářů. Tyto informace lze uvést ve všeobecných obchodních podmínkách anebo EULA – upozorňujeme však, že tyto povinnosti platily již před poslední novelou spotřebitelského práva.
Pro úplnost upozorňujeme, že pokud nabízíte v rámci prodeje digitálního obsahu různé slevy nebo slevové akce typu „sleva 20 % při koupi XY položek“, pak není nutné uvádět informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy. Tato povinnost se totiž nevztahuje na služby (včetně digitálních služeb) ani na digitální obsah.
Jakékoliv otázky spočívající v lokalizaci právních dokumentů s Vámi v případě zájmu probereme a rádi Vám pomůžeme s podrobnějším výkladem příslušných zákonných ustanovení či správným nastavením Vašich dokumentů a procesů.
- [1] – Pro zajímavost uvádíme, že například tvůrci hry „No Man‘s Sky“ byli kontrolováni ze strany britského Úřadu pro regulaci reklamy (ASA) kvůli zavádějícím reklamním materiálům a trailerům ze hry, které dle stěžovatelů neodpovídaly skutečným záběrům ze hry; po prozkoumání případu však úřad dospěl k závěru, že spotřebitelé nebyli klamáni.
- [2] – Služby PlayStation Plus Premium anebo Xbox Game Pass Ultimate umožňují uživatelům streamování her pomocí cloudu.
- [3] – Například studio CD Projekt Red nebylo schopno opravit quest ve hře Zaklínač 3: Divoký Hon a jako omluvu do hry umístilo bednu s finální odměnou.
