Na webových stránkách nsoud.cz byl zveřejněno rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 56/2019, v němž Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání ve věci smlouvy uzavřené mezi nebankovní společností poskytující úvěry a podnikající fyzickou osobou. Při přezkumu sjednaného úroku ve smlouvě soud prvního stupně shledal sjednanou úrokovou sazbu v rozporu s dobrými mravy, jelikož převyšovala běžnou úrokovou sazbu více než 15krát. Odvolací soud oproti tomu dospěl k závěru, že korektiv dobrých mravů pro posouzení výše úroků aplikovat nelze s ohledem na § 1797 občanského zákoníku (nemožnost dovolávat se neúměrného zkrácení či lichvy v B2B).
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a dospěl k následujícím zobecňujícím závěrům:
- Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i v B2B vztazích.
- Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.
- Případný závěr o absolutní neplatnosti smluvních ujednání pro rozpor s korektivem dobrých mravů bude výjimečným zásahem a vždy musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi konkrétního případu. Současně je třeba zkoumat, zda dlužník smlouvu neuzavřel v postavení spotřebitele a zda se neuplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, případně zda ji neuzavřel jako podnikatel v postavení slabší strany, kdy dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci (tj. smlouvy, v nichž smluvní podmínky stanovuje jedna smluvní strana a druhá smluvní strana má pouze možnost je přijmout nebo nepřijmout) i na B2B vztahy. Je-li podnikatel profesionálem v příslušné oblasti, nezbavuje ho to nikterak ochrany proti excesivním ujednáním o úrocích z prodlení, která se příčí obecným morálním zásadám demokratické společnosti.
Nejvyšší soud se tímto rozhodnutím neodchýlil od svojí ustálené judikatury, v rámci které již opakovaně dospěl k závěru, že je třeba posuzovat rozpor právního úkonu s dobrými mravy v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období. Nicméně dochází ke změně výkladu co do samotné možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na vztahy mezi podnikateli, neboť Nejvyšší soud dříve judikoval, že argument rozporu s dobrými mravy by měl být uplatňován co nejméně vzhledem k existenci korektivu obchodních závazkových vztahů v podobě zásad poctivého obchodního styku (viz např. rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2127/2009 a rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1554/2020).
Korektiv dobrých mravů není tedy vyloučen ani ve vztazích mezi podnikateli. Jeho uplatnění by však mělo být nadále výjimečné a mimořádnými okolnostmi daného případu řádně odůvodněné.
