Dvojí kvalitou laicky řečeno rozumíme situaci, kdy je na trh ve více členských státech EU uváděn totožný výrobek, u nějž spotřebitel očekává stejné složení a stejnou kvalitu, ale výrobce tomu (bez objektivního důvodu, který by takový rozdíl odůvodňoval) nedostojí, a tudíž jsou výrobky v obou zemích, pokud jde o kvalitu, rozdílné.
Takovou rozdílnost odpůrci zákazu dvojí kvality zpravidla opírali o rozdílnost kultur či zvyklostí jednotlivých států EU a s tím souvisejících chutí spotřebitelů v nich žijících. EU byla dvojí kvalita potravin dlouhodobě ospravedlňována tím, že kupříkladu francouzský občan, jehož národní jídlo jsou zdravé ryby, šneci či sýry, má jiné chutě než třeba český občan, který snad bude preferovat bůček, knedlo-vepřo-zelo, či svíčkovou. Tedy že ten má rád to a ten zase tohle, jak napovídá nadpis tohoto článku.
Nutno konstatovat, že na spotřebitelský trh v zemích EU jsou uváděny výrobky s různým složením, ale pod stejným označením či ochrannou známkou. Paleta důvodů pro rozdíly ve složení či kvalitě výrobků může být velmi široká a nutno říci, že může zahrnovat i velmi objektivní, výrobní a technické faktory. Rozdílná kvalita často kopíruje i rozdílnou cenu – můžeme slýchat názory, že český spotřebitel „západní“ cenu za totožný výrobek prostě nezaplatí.
V tomto kontextu se rozhodla EU zasáhnout a sjednotit trhy jednotlivých výrobků, a to nejen potravin. Problematikou dvojí kvality potravin se zabýváme již delší dobu. Naposledy jsme Vás informovali o krocích Státní zemědělské a potravinářské inspekce („SZPI“), která ke sjednocení svého postupu v této oblasti vydala metodiku „Základní principy kontroly dvojí kvality potravin“ – článek dostupný zde.
Zákaz dvojí kvality se však nebude týkat už jen potravin, ale veškerých výrobků, které jsou určeny k nabídce spotřebiteli. Novelou zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele („ZOS“) totiž bude vedle dvojí kvality potravin zakázána dvojí kvalita všech výrobků[1] obecně, tedy všech věcí, které jsou určeny k nabídce spotřebiteli. Typicky se může jednat například o čistící prostředky, kosmetiku, elektroniku apod.
Na úrovni práva EU je „dvojí kvalita“ považována za zakázanou nekalou obchodní praktiku. Její definice je obsažena ve směrnici (EU) 2019/2161 („Směrnice“), kterou se novelizuje směrnice o nekalých obchodních praktikách. Členským státům je uložena povinnost transponovat toto ustanovení do 2 let od její platnosti s tím, že nová právní úprava v rámci EU musí být aplikována za dalších šest měsíců, tedy do 28. května 2022.
Česká republika dvojí kvalitu zakázala nejprve v zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích („ZOP“), novela nabyla účinnosti dne 12. května 2021. Zákaz dvojí kvality se však nevztahuje pouze na potraviny, ale i na ostatní výrobky. Z tohoto důvodu byl dne 11. srpna 2020 doručen Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona, který navrhuje změnu mimo jiné ZOS, konkrétně jeho ustanovení[2] upravujícího klamavé konání podnikatele vůči spotřebiteli. Vzhledem k zaneprázdněnosti zákonodárců v období šířící se nákazy onemocnění COVID-19 se tento návrh novely ZOS dostal do prvního čtení v Poslanecké sněmovně až koncem roku 2021 a do konce volebního období nebyl přijat. Aktuálně tak Vláda ČR projednala nový novelizační zákon, který by měl být předložen Poslanecké sněmovně včetně dalších, komplexnějších změn ZOS („Novela ZOS“).
Novela ZOS navrhuje úpravu klamavého konání téměř doslovným převzetím znění Směrnice a to tak, že: „Obchodní praktika se rovněž bude považovat za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, povede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje jakékoliv uvádění výrobku na trh jako výrobku totožného s výrobkem uváděným na trh v nejméně 2 dalších členských státech Evropské unie, přestože takový výrobek má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi.“
Toto znění zákazu dvojí kvality je (i přes to, že obě ustanovení provádí stejné ustanovení Směrnice) odlišné od znění[3] zákazu dvojí kvality v ZOP, který uvádí, že: „Na trh je zakázáno uvádět potraviny zdánlivě totožné s potravinou uváděnou na trh v jiných členských státech Evropské unie, ačkoliv potravina uváděná na trh v České republice má podstatně odlišné složení nebo vlastnosti, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi a pokud není potravina opatřena snadno přístupnou a dostatečnou informací o tomto odlišném složení nebo vlastnostech.“.
Z jazykového výkladu těchto dvou ustanovení plyne, že v ZOP byl nad rámec textu Směrnice a Novely ZOS doplněn v definici dovětek o podmínce upozornit na odlišnost dostatečnou informací o tomto odlišném složení nebo vlastnostech. Z důvodové zprávy k novele ZOP plyne, že spotřebitel může být upozorněn odlišným obalem, označením, barvami, grafikou, či marketingem. V tomto kontextu je nutné dodat, že i Směrnice[4] uvádí, že by orgány měly zohlednit, zda byly informace spotřebitelům dostupné a přiměřené a že by obchodníci měli mít možnost poskytovat tyto informace různými způsoby, které spotřebitelům umožní získat přístup k nezbytným informacím. Alternativní způsoby jsou přitom preferovány. Takovou alternativou může být dle Evropské komise[5] uvedení informací v provozovně maloobchodníka / na internetovém prodejním portále, na internetových stránkách produktu (které by měly být snadno a přímo přístupné, např. naskenováním QR kódu na obalu) nebo v reklamě na produkt. Směrnice ve svém textu dále uvádí, že je důležité, aby spotřebitelé byli informováni o rozdílech mezi zbožím z důvodu oprávněných a objektivních faktorů. I přes to však v definici přestupku spočívajícího ve dvojí kvalitě výrobků dle ZOS taková podmínka uvedená není. Je zjevné, že definice přestupku založeného na zákazu dvojí kvality dle ZOP je přísnější (obsahuje podmínku navíc, která kromě toho může být v konkrétních případech vykládána různě, například SZPI ve své metodice vyžaduje, aby informace nebo alespoň odkaz na ni byl obsažen na obale potraviny) a bude zajímavé pozorovat, zda budou správní orgány postupovat při posuzování dvojí kvality u potravin a ostatních výrobků odlišně. V případě Směrnice se totiž jedná o plně harmonizovanou právní úpravu EU a členské státy tedy nemohou přijímat přísnější opatření, resp. opatření, která by šla nad rámec Směrnice.
Lze předpokládat, že navrhovaná právní úprava bude mít nyní dopad na podnikatelské prostředí i v dalších oblastech mimo potravinářský sektor, protože i zde budou na trh České republiky muset být uváděny výrobky stejné kvality jako na trhy dalších členských států Evropské unie. Každý výrobce uvádějící své výrobky ve více zemích Evropské unie by tak měl řádně zkontrolovat vzhled a složení svých výrobků a ujistit se, že zákaz dvojí kvality neporuší.
