Návrat k absolutnímu konceptu významné tržní síly, aneb konec „třistapadesátníků“ v Čechách

ZVTS je tu s námi od roku 2011. Jednou zásadní novelou prošel již v roce 2016. Po většinu doby jeho platnosti však jeho základní koncepce (a její interpretace ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který dohlíží na dodržování této regulace) zůstávala beze změn. Významnou tržní sílu měli odběratelé, kteří nakupovali potraviny za účelem dalšího prodeje, a jejichž obrat za prodej potravin a služeb s tím souvisejících na území ČR přesáhl 5 mld. Kč za rok. V praxi to bylo osm (viz str. 13 důvodové zprávy k novele ZVTS z roku 2016) maloobchodních řetězců. Tato významná tržní síla byla přitom ze strany ÚOHS po většinu doby interpretována jako absolutní. Prakticky to znamenalo, že takový odběratel měl významnou tržní sílu vůči všem svým dodavatelům bez ohledu na jejich velikost. Smlouvy odběratele s významnou tržní silou s dodavateli tak musely (a stále musí) dle ZVTS povinně upravovat některé další náležitosti nad rámec běžného obsahu vyplývajícího z civilní úpravy. Takový odběratel se také mohl vůči všem těmto dodavatelům dopustit zneužití významné tržní síly jednáním výslovně popsaným v ZVTS jako zakázané praktiky.

Uvedený koncept budil od začátku značné kontroverze, zejména v kontextu paralelní soutěžní úpravy zneužití dominantního postavení, která zcela racionálně vychází z reálné tržní síly dominantního hráče, poměřované ve vztahu k ostatním hráčům na trhu. Při aplikaci ZVTS v praxi se tak stávalo, že v rámci jednání musel maloobchodní řetězec čelit argumentům odkazujícím na jeho povinnosti ze ZVTS i od dodavatelů, kteří patřili do podnikatelské skupiny s výrazně vyšším obratem, a tedy často i vyšší tržní sílou. Ještě častěji však obě smluvní strany narážely na limity této regulace společně. Například pokud jde o flexibilitu obchodních ujednání a realizaci různých marketingových projektů či partnerské spolupráce. Cílem regulace přitom byla (explicitně minimálně od novely v roce 2016) ochrana dodavatelů jakožto slabší strany. To ostatně potvrdil ve svém nálezu i Ústavní soud. Prosazování popsaného absolutního konceptu významné tržní síly tak bylo z našeho pohledu odtrženo od ekonomické reality i záměrů sledovaných touto regulací.

K pozitivní změně začalo docházet se schválením evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci. Jejím cílem bylo harmonizovat minimální standard úprav, obdobných ZVTS, ve všech členských státech EU. Tato směrnice přitom respektuje rozdílnou tržní sílu různých subjektů, které působí na trhu. V rámci definice adresátů regulace (odběratelů) proto vychází ze stanovení relativních obratových prahů, resp. poměřování velikosti vzájemného obratu dodavatele a odběratele. V situaci, kdy odběratel v rámci definovaných obratových pásem spadne do vyššího pásma než dodavatel, dopadají na jeho obchodní vztah s tímto dodavatelem povinnosti z této směrnice. Pokud naopak obrat dodavatele spadá do stejného nebo vyššího pásma než obrat odběratele, příslušné povinnosti ve vztahu k tomuto dodavateli na odběratele nedopadají. To je logické řešení, sledující ekonomickou realitu.

Protože transpoziční lhůta uplynula v květnu 2021 a český zákonodárce v této lhůtě nestihl směrnici implementovat, začal ÚOHS s odkazem na nepřímý účinek a v rámci eurokonformního výkladu tento relativní koncept zohledňovat ve své rozhodovací praxi i při aplikaci stávající úpravy ZVTS. Je to zřejmé například z rozhodnutí Makro, ve kterém ÚOHS tohoto odběratele pokutoval za zneužití významné tržní síly jen vůči dodavatelům, jejichž obrat nepřesáhl 350 mil. EUR. Jedná se o hranici posledního pásma určeného směrnicí, při jejímž překročení na straně dodavatele nemá odběratel vůči takovém dodavateli významnou tržní sílu bez ohledu na to, jakého obratu sám dosahuje. Na trhu tak vznikla naděje na uvolnění nepochopitelně přísných pravidel, omezujících volnost fungování obchodních vztahů v situacích, kdy zde vlastně žádný reálný důvod k zásahu státu nebyl (nešlo o ochranu slabší strany). V obchodních kruzích se v této souvislosti začalo mluvit o těchto silných dodavatelích jako o tzv. „třistapadesátnících“.

Bylo všeobecně očekáváno, že ve stejném duchu bude koncipována i novela ZVTS, která má směrnici o nekalých obchodních praktikách implementovat do české právní úpravy. Vládní návrh zákona, který šel do Sněmovny PČR také skutečně počítal s definicí významné tržní síly čistě na bázi příslušných pásem obratu, tedy vycházel z poměřování obratu dodavatele a odběratele. Ačkoli byl tento návrh před jeho předložením Parlamentu ČR dlouho a pečlivě připravován (v průběhu přípravy vzniklo několik verzí novely a vedly se rozsáhlé diskuse se všemi zainteresovanými stranami), během projednávání v Poslanecké sněmovně došlo bez jakéhokoli odůvodnění k jeho nenápadné, leč z hlediska dopadů, zcela zásadní změně.

Na základě pozměňovacího návrhu, předloženého poslanci ANO a KDU-ČSL, bylo do novely ZVTS v podstatě na poslední chvíli doplněno ustanovení, dle kterého mají významnou tržní sílu (vedle té posuzované dle obratových pásem) také všichni odběratelé, jejichž obrat na území České republiky přesáhne v příslušném roce 5 mld. Kč. Možná si to neuvědomili ani samotní předkladatelé tohoto návrhu, ale touto úpravou došlo nejen k návratu zpět ke dřívější kontroverzní definici, ale také k zásadnímu rozšíření jejího dopadu. Jednak proto, že tato hranice 5 mld. Kč se počítá z jakéhokoli obratu dosaženého odběratelem na území České republiky (a ne z obratu spojeného specificky s nákupem potravin, jak tomu bylo dříve), přičemž do tohoto obratu se patrně má počítat obrat celé skupiny, do které takový odběratel patří. Podléhat regulaci tak nově mají i subjekty, které primárně nakupují a prodávají zcela jiné zboží, na němž generují vysoký obrat. Například řetězce benzínových pump či drogistické prodejny. Také však proto, že v návaznosti na obsah směrnice nové regulace dopadá nejen na nákup a prodej potravin, ale i zemědělských produktů. A opět i zde stačí, aby byly nepatrnou částí aktivit nakupujících, protože důležitý je celkový obrat generovaný nikoli společností, ale celou podnikatelskou skupinou na území České republiky. Konečně také proto, že v souladu se směrnicí má nová úprava dopadat nejen na koncové prodejce (tedy typicky maloobchodní řetězce) jako tomu bylo v aplikační praxi doposud. Ale i na všechny odběratele na předchozích úrovních dodavatelsko-odběratelského řetězce. Stačí, že nakupují potraviny nebo zemědělské výrobky (může jít i o polotovary nebo suroviny), a skupina, do které patří, má obrat přes 5 mld. Kč. Dopady této nové úpravy tak mohou být opravdu dalekosáhlé.

Včera pohasla poslední naděje, že tato změna nebude schválena. Novela byla projednána v Senátu. Přitom byl předložen návrh na zrušení příslušné části textu novely, tedy zvrácení zmiňovaného pozměňovacího návrhu. Senát však nakonec tento návrh neschválil. Senát se současně neshodl ani na potvrzení novely ve znění pozměňovacího návrhu. Nicméně to nabytí jeho účinnosti už nezabrání. Je s podivem, že v rámci rozpravy nad návrhem zákona jako hlavní argument pro zachování této změny (tj. znovuzavedení absolutního konceptu na bázi hranice 5 mld. Kč) zaznívalo, že záměrem je ochránit dodavatele z řad malých a středních podniků. Tyto podniky jsou definovány maximálním obratem ve výši 43 mil. EUR. Úprava na bázi relativního konceptu tržní síly, jak vyplývala ze směrnice, by je tedy i bez této změny spolehlivě ochránila vůči všem odběratelům, jejichž obrat přesahuje byť jen 50 mil. EUR.

Pokud dojde k podpisu ze strany prezidenta, nová úprava nabude účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Od této chvíle bude nutné všechny nové smluvní vztahy uzavírat již v souladu s novým zněním ZVTS (a tato povinnost bude platit pro široký okruh nových odběratelů, kteří to dosud možná ani netuší).