Dekorativní pozadí stránky

Kolektivní bojkot aneb špatná cesta, jak prosazovat své zájmy

Kolektivní bojkot aneb špatná cesta, jak prosazovat své zájmy

Kolektivní bojkot patří mezi nejzávažnější formy zakázaných dohod mezi konkurenty. Mluví se o tzv. hard-core ujednáních nebo také kartelech s tvrdým jádrem. Ty jsou trestány nejvyššími pokutami a mohou být postihovány i v případech, kdy vůbec nedojde k jejich faktické realizaci.

Zcela irelevantní z hlediska protiprávnosti takového jednání jsou i samotné pohnutky účastníků. Jinými slovy, ani legitimní pohnutky neopravňují soutěžitele ke koordinaci tržního jednání s konkurenty. Tedy například snahy společným postupem zvýšit šance na vymožení pohledávek po zákazníkovi, který dlouhodobě nehradí závazky všem zúčastněným, se zřejmě nesetkají s pochopením soutěžních úřadů. Ty v takové situaci vidí na prvním místě sladění tržního jednání mezi konkurenty a předpokládají s tím spojené narušení soutěže. O to vážněji je nutné brát situace, kdy jediným sledovaným záměrem zúčastněných je například ztížení vstupu nového konkurenta na trh.

 

Kdy se jedná o kolektivní bojkot?

Jde o situace, kdy se několik podniků dohodne na vyloučení nebo omezení obchodování či jiných hospodářských vztahů se subjektem či subjekty, vůči kterým je taková dohoda namířena. Může se jednat o jejich konkurenta, dodavatele nebo odběratele.

Typicky se jedná o kolektivní strategie za účelem potrestání nebo eliminování dotčeného. Zpravidla představují reakci na jeho obchodní politiku, která se bojkotujícím nelíbí.

Jeden z první případů potrestaného kolektivního bojkotu v Evropě se týkal asociace belgických výrobců tapet. Předmětem činnosti asociace byla harmonizace cen a kvality produktů. Když se jeden z velkoobchodníků s tapetami odmítl podřídit cenové politice asociace, dohodli se členové asociace, že mu již nebudou dodávat své výrobky.

Potrestány byly i lucemburské pivovary, které se snažily eliminovat konkurenci ze zahraničí tím, že jí bránily ve využívání svých zavedených distribučních sítí. Restaurace, hospody či kavárny, které uzavíraly smlouvy s některým z členů kartelu, se musely zavázat, že nebudou prodávat jiná než lucemburská piva.

Cílem bojkotu může být také snaha donutit dotčený podnik k určitému chování, často k účasti na jiném (cenovém) kartelu. V případě cenového kartelu výrobců předizolovaného potrubí došlo ke kolektivnímu bojkotu společnosti Powerpipe, jediného výrobce, který se na cenovém kartelu nepodílel. Bojkot spočíval v tom, že členové kartelu odmítali odebírat suroviny od dodavatelů, kteří spolupracovali také s Powerpipe. Stejně tak odmítali dodávat své zboží odběratelům, kteří odebírali také od Powerpipe.

Iniciátorem a organizátorem bojkotu může být také podnik, který na dotčeném trhu sám nepůsobí. Může tak využít například obchodních vazeb na své dodavatele k tomu, aby vyloučil svého konkurenta nově vstupujícího na trh. Pokud je iniciátor důležitým zákazníkem, může dodavatelům hrozit omezením spolupráce, pokud sami začnou s dotčeným subjektem spolupracovat a tím je vtáhnout do realizace svého záměru. Přestože tito dodavatelé mezi sebou nemusí komunikovat napřímo, ve výsledku se mohou stát účastníky stejné kartelové dohody.

 

Proč je kolektivní bojkot nebezpečný?

Kolektivní bojkot může mít negativní vliv na možnosti působení společnosti, která je předmětem bojkotu, na trhu, na kterém působí. Významné negativní dopady však může mít i na trzích sousedících, což je vidět na zmíněném případu předizolovaného potrubí, kdy poškozenými byli i dodavatelé a odběratelé Powerpipe. Bojkot tedy může značně poškodit životaschopnost nejen konkurentů, kteří jsou terčem útoku, ale i na ně napojených obchodních partnerů.

Poškozuje ale i nepřímo zákazníky tím, že snižuje počet dodavatelů, ze kterých si mohou vybírat. Kolektivní bojkot také často omezuje nebo zcela eliminuje vstup nových potenciálních konkurentů na trh, brání jejich růstu nebo vede k odchodu důležitých konkurentů z trhu a zakonzervování tržní pozice těch podniků, které se bojkotu účastní.

 

Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly

Ani ochrana legitimních práv nebo obrana vlastních zájmů nemůže kolektivní bojkot ospravedlnit. O tom se přesvědčili čeští dodavatelé léčiv, kteří veřejně na tiskové konferenci společně oznámili, že se dohodli, že nebudou dodávat léčiva určitým nemocnicím, které jim dlouhodobě dluží za již dodané zboží. Cílem společné iniciativy distributorů léčiv bylo zajištění účinného vymáhání existujících pohledávek za dlužníky, kteří v rozporu se svými smluvními povinnostmi dlouhodobě neplatili za dodané zboží. Přesto to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nepovažoval za skutečnost, která by mohla ospravedlnit použitý kolektivní bojkot. Jak uvedl „problémem není, když distributoři chtějí dosáhnout úhrady svých pohledávek, nesmí ale k tomuto účelu koordinovat svůj postup při dodávkách léčiv nebo slaďovat obchodní podmínky.

Ospravedlněním není ani snaha o zabránění subjektu bez potřebné licence v působení na trhu. Zastoupit regulátora trhu se pokusily tři slovenské banky, když odmítly společnosti Akcenta, která neměla pro svou činnost potřebnou licenci, vést bankovní účet. Akcenta jako nebankovní subjekt přitom potřebovala účet vedený u některé z těchto bank pro poskytování služeb bezhotovostních devizových operací spotřebitelům, v rámci nichž konkurovala právě dotčeným bankám.

 

Proč si dát na kolektivní bojkot pozor?

Následky protisoutěžního jednání mohou být pro bojkotující společnosti velmi citelné.

V prvé řadě se jedná o pokuty ze strany soutěžních úřadů, které mohou stejně jako v případě jakékoli jiné kartelové dohody dosahovat až do výše 10 % z celkového ročního obratu celé skupiny. Skutečnost, že jsou vysoké pokuty skutečně v praxi ukládány, může demonstrovat krátký výčet:

  • Lucemburské pivovary zaplatily pokutu v celkové výši 448.000 eur (cca 11,5 mil. Kč);
  • Výrobce předizolovaného potrubí pak celková pokuta vyšla na 92,2 mil. eur (cca 2,4 mld. Kč);
  • Bojkot AKCENTA stál slovenské banky celkem na pokutě 10,2 mil. eur (cca 264 mil. Kč);
  • Distributorům léčiv pak byla uložena celková pokuta ve výši 113 mil. Kč, a to i přesto, že jen vymáhaly své existující pohledávky.

Dalším nepříjemným důsledkem takového jednání může být náhrada škody, jejíž výše často významně přesahuje výši samotné pokuty. Akcenta jako oběť bojkotu vznesla vůči každé ze tří bank, které se bojkotu účastnily, požadavek na náhradu škody ve výši 30 mil. eur (cca 775 mil. Kč).

Sankcím mohou být vystaveny nejen jednotlivé společnosti, ale i fyzické osoby, které se na jednání za ně konkrétně podílely (manažeři či ředitelé). S ohledem na skutečnost, že se jedná o hard-core kartel, může jim být uložen trest odnětí svobody až na dva roky. V případě, že je bojkotem způsobena škoda převyšující 10 mil. Kč, což rozhodně nebude výjimečné (jak ukazuje právě případ Akcenty), může trest odnětí svobody dosáhnout až osmi let.

Dost důvodů se jakýchkoli myšlenek na společný bojkot vzdát.

 

Zdroje článku

Související články