V září letošního roku vydal Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudek, kterým potvrdil správnost pokuty 150.000 Kč uložené společnosti Lidl Magistrátem hlavního města Prahy za vábivou reklamu, která spočívala v nabídce akčního zboží v počtu mimo jiné 36 kusů sušenek, 24 kusů chlapeckých bund, 2 kusů skříněk a 1 kusu zrcadlové skříňky v jedné prodejně. Soud současně shrnul, jakými úvahami by se měli řídit obchodníci, když plánují množství zboží, které zákazníkům nabízí ve slevových akcích.
Zákon o ochraně spotřebitele uvádí, že za klamavou je vždy považována taková obchodní praktika, kdy, zjednodušeně řečeno, prodávající nabízí ke koupi výrobky za výhodnou cenu, aniž by byl schopen zajistit jejich dodávku v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku, rozsahu reklamy a nabízené ceny. Toto zakázané jednání se označuje jako tzv. vábivá reklama.
Již z dřívějších rozhodnutí NSS (např. 4 As 123/2018, 2 As 113/2018-45, 5 As 204/2018-32) vyplývá, že skutečnost, že zboží v akci je v některých prodejnách řetězce rychle vyprodáno, nepředstavuje sama o sobě spáchání správního deliktu vábivé reklamy. Klíčovou otázkou je, zda prodávající mohl důvodně očekávat, že množství inzerovaného zboží nebude přiměřené. Přiměřenost pochopitelně neznamená, že zboží bude dostupné pro všechny zákazníky, ale předpokládá dostupnost akčního zboží pro běžného zákazníka po přiměřeně dlouhou dobu.
Dle NSS by se mělo trestat takové jednání prodávajícího, který nabízí ke koupi takové výrobky (nebo služby), ačkoli ví, že nebude schopen jejich poptávku uspokojit, a snaží se tímto způsobem nalákat zákazníky do své prodejny, aby nakoupili jiné než inzerované zboží. Znamená to, že mezi rozsahem reklamy, následnou poptávkou po výrobcích a množstvím výrobků, které má prodávající k dispozici, je zjevný nepoměr, který není možné vysvětlit např. podnikatelskou úvahou provedenou v souladu s požadavkem náležité profesionální péče.
Judikatura NSS ukazuje, že zcela klíčovým argumentem v těchto řízeních je racionální a logická podnikatelská argumentace prodávajícího, proč množství inzerovaného zboží mělo být s ohledem na okolnosti přiměřené. Důkazní povinnost je na prodávajícím, který musí v řízení aktivně prokázat existenci důvodů, pro které se mohl domnívat, že bylo zajištěno dostatečné množství výrobků (resp. neměl důvod se domnívat, že nezajistí přiměřené množství). Naopak je na vyhodnocení správního orgánu, jestli je toto vysvětlení dostatečné a zda tedy prodávající jednal s náležitou profesionální péčí.
Prakticky by měl tedy prodávající postupovat tak, že ve své argumentaci před správním orgánem uvede úvahy, jakým způsobem určil množství akčního zboží v rámci dané slevové akce. Typicky tedy zohlední rozsah reklamy ve vztahu k množství nabízených výrobků, porovná rozsahy a prodeje zboží v historických marketingových akcích, uvede průměrnou prodejnost daného zboží, je-li prodáváno mimo slevovou akci, zohlední aktuální sezónnost apod. Pokud tyto argumenty prodávající neuvede vůbec nebo je uvede až v rámci soudního řízení, správní orgán logicky nemůže vyhodnotit, zda prodávající zachoval náležitou profesionální péči (druhý případ byl ostatně problémem v případě zmíněné reklamní akce společnosti Lidl).
Podnikatelé, kteří v rámci akce chtějí nabízet velmi omezené množství zboží (jednotky kusů), by měli tuto skutečnost výslovně v rámci reklamy uvést, přičemž v těchto případech nepostačí obvyklé sdělení „do vyprodání zásob“.