Česká obchodní inspekce (ČOI) v rámci kontroly hotelu zjistila, že součástí ceníku, který byl k dispozici na recepci, bylo uvedeno: „Jde nám především o váš klid a odpočinek a i z tohoto důvodu ubytováváme v hotelu děti starší 10 let.“ V rámci správního řízení provozovatel argumentoval tím, že jeho primárním cílem bylo zajištění klidu pro ubytované osoby, nadto není hotel dostatečně vybaven pro ubytovávání dětí (žádné dětské koutky, vysoké schody před hotelem apod.) a ve wellness je nudistická zóna.
Ústřední inspektorát České obchodní inspekce ve svém odvolacím rozhodnutí[1] poměrně kvalitně argumentoval, že takto pojatý zákaz je diskriminační a potvrdil tak prvoinstanční rozhodnutí. V rámci odůvodnění přitom odkázal na řadu dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a závěry veřejného ochránce práv a tvrdí následující:
1. Zákon o ochraně spotřebitele (634/1992 Sb.) ve svém §6 stanoví zákaz diskriminovat spotřebitele při podeji výrobků nebo nabízení služeb. Diskriminací je situace, kdy se s různými subjekty nacházejícími se ve stejné nebo podobné situaci zachází rozdílným způsobem, aniž by pro to existovaly rozumné a ospravedlnitelné důvody.
2. Provozovatel hotelu rozlišoval mezi různými skupinami spotřebitelů, kdy rozlišovacím kritériem byl věk (děti do 10 let a děti nad 10 let věku). Tato věková hranice navíc nepřímo neumožňovala využití služeb osobám o tyto děti pečující.
3. ČOI je toho názoru, že chce-li provozovatel zajistit klid pro ubytované, není paušální zákaz dětí do 10 let přiměřeným prostředkem. Provozovatel nemůže předpokládat, že každé dítě do 10 let věku bude narušovat klid v hotelu, stejně tak nemůže předpokládat, že každý člověk starší 10 let se bude chovat slušně. Neubytovávání dětí tedy nemusí automaticky vést ke sledovanému cíli, tj. zajištění klidu v hotelu, a provozovatel by stejně musel v každém jednotlivém případě zasahovat individuálně.
4. ČOI ve vztahu k jiným argumentům provozovatele uvádí, že vysoké schody mohou být stejnou překážkou pro děti jako pro jiné osoby a že nevhodnost wellness služeb pro děti pak není důvodem k jejich plošnému vyloučení z ubytování.
ČOI dále uvedla, že obdobného záměru by provozovatel dosáhl, kdyby (ať už při nástupu do ubytování nebo v jeho průběhu) vyloučil z hotelu takové hosty, kteří se chovají hlučně a narušují řád hotelu.
Ve vztahu k dílčím argumentům jako jsou vysoké schody nebo wellness nevhodné pro děti pak ČOI radí zajistit bezpečnost dětí na schodech například povinným dohledem dospělého, případně povolit využívání wellness služeb pouze osobám nad určitý věk. ČOI dále radí, aby namísto paušálního a diskriminačního zákazu dětí mladších 10 let hotel již dopředu upozorňoval hosty na nevhodnost ubytovacího zařízení pro tuto věkovou skupinu (ze všech uvedených důvodů).
Rozhodnutí ČOI tedy odpovídá současné rozhodovací praxi českých soudů, je v souladu se zprávami veřejného ochránce práv (ombudsmana) i antidiskriminačním zákonem (198/2009 Sb.) a jako takové je třeba jej považovat za správné. Určování věkových hranic (nejen pro děti, ale samozřejmě i pro seniory) je tedy v podobných případech neudržitelné a bude potřeba takovou praxi nahradit sofistikovanějším přístupem provozovatelů.
[1] Rozhodnutí ČOI č.j. 134934/17/O100/2500/17/18/Hl/Št ze dne 4.1.2018.
