Od konce minulého roku má veřejnost k dispozici dlouho očekávaný návrh zákona o hromadném řízení, jehož účinnost (pokud projde úspěšně legislativním procesem) je plánovaná na 1. 1. 2024. Už teď je zjevné, že návrh vyvolá řadu aplikačních otázek. Cílem tohoto příspěvku je základní představení zákona. V dalších dílech se již budeme věnovat vybraným aplikačním problémům.
Dne 20. prosince 2022 zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti návrh zákona o hromadném řízení (ZOH) vč. doprovodného zákona, kterým se mění zákon o ochraně spotřebitele a některé další předpisy[1] (DZ). Tyto zákony transponují směrnici [2]EP a Rady EU o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitele 2020/1828.
Aktuálně probíhá druhá fáze mezirezortního připomínkového řízení, tedy vypořádání připomínek povinných připomínkových míst (zejména ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy) a širší odborné veřejnosti. I přes relativně krátkou lhůtu pro zaslání připomínek[3] se jich sešlo velké množství.
Zásadní připomínky vznesly Nejvyšší soud, Česká advokátní komora, Hospodářská komora ČR, ale i například Česká asociace pojišťoven. S ohledem na rozsah připomínek lze očekávat jejich vypořádání ke konci dubna 2023. Teprve následně bude návrh zákona předložen vládě. Ačkoliv se tedy v návrhu ZOH a DZ uvádí předpokládaná účinnost již od 25. června 2023 (v souladu s termínem stanoveným směrnicí), lze očekávat posunutí tohoto termínu o několik měsíců.
Cílem tohoto článku je představení základního konceptu hromadného řízení dle ZOH. Podrobná analýza konkrétních ustanovení zákona a jeho jednotlivých institutů bude obsahem navazujících článků v pokročilejší fázi legislativního procesu.
Co bude možné rozhodovat v hromadném řízení?
Při přípravě návrhu ministerstvo deklarovalo, že chce transponovat jen nezbytné minimum a nepůjde příliš nad požadavky dané směrnice. Jak už však vyplývá ze samotného vymezení věcné působnosti ZOH, platí toto prohlášení jen částečně. Zatímco směrnice vyžaduje zakotvení hromadného řízení jen pro případy porušení právních předpisů k ochraně spotřebitele[4], dle ZOH bude možné vést hromadné řízení ve sporech z jakýchkoliv poměrů mezi spotřebiteli a podnikateli, tedy nikoli jen ze sporů týkajících se porušení spotřebitelských předpisů[5].
Jde tak o širší množinu, která v sobě zahrnuje mimo jiné i čistě deliktní závazky dle obecných ustanovení o náhradě újmy občanského zákoníku. V hromadném řízení tak bude možné hypoteticky řešit například i spor více poškozených z (hromadné) dopravní nehody vůči jednomu pojistiteli škůdce.
Na druhou stranu stále platí, že hromadné řízení nebude možné dle ZOH vést, pakliže na straně žalobce nebudou stát spotřebitelé. Z hromadného řízení tedy budou nadále vyloučeny spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, občany a státem, mezi podnikateli.
Jde o radikální změnu?
Hromadné žaloby jsou tradičním institutem především anglosaského práva. Jejich výhodou je možnost uplatnění nároků více subjektů (se společným právním a skutkovým základem) tak, aby nebylo nezbytně nutné s každým z těchto subjektů jednat jako s účastníkem řízení. To umožňuje vést řízení efektivněji a otvírá rovněž cestu k uplatnění i bagatelních nároků, které by jinak tyto osoby v souladu s racionální apatií neuplatňovaly.
Český právní řád zatím žádný ucelenější koncept hromadného řízení neznal. Dosud bylo možné vést „hromadné“ řízení pouze v dílčích věcech ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, ochrany práv spotřebitelů. Spotřebitelské organizace se konkrétně mohly dle § 25 zákona o ochraně spotřebitele domáhat pouze takzvaného negatorního nároku, tedy zdržení se protiprávního jednání žalovaného.
Nově se budou moci spotřebitelské organizace dle ZOH domáhat nejen tohoto nároku, ale i splnění jakékoliv jiné povinnosti vč. například zaplacení peněžité náhrady újmy. Současně bude možné podat hromadnou žalobu na určení existence práva.
Dle nové terminologie bude (negatorní) žaloba na zdržení se protiprávního jednání (jejíž úprava patrně nadále zůstane v zákoně o ochraně spotřebitele) označována jako takzvaná zástupná žaloba. Žaloby dle ZOH, na jejichž základě se bude možné domáhat jakéhokoliv plnění, budou označovány jako hromadné žaloby, přičemž jejich úprava bude mnohem komplexnější[6].
Kdo může podávat hromadné žaloby?
Pokud jde o otázku, kdo konkrétně bude moci podávat hromadné žaloby, přiklonili se tvůrci zákona nakonec k reprezentativnímu modelu, ve kterém budou moci ve prospěch skupiny spotřebitelů žalovat jen spotřebitelské organizace. Samotní spotřebitelé přitom nebudou účastníky řízení; ve vztahu k soudu budou mít jen relativně marginální práva typu nahlížení do spisu nebo práva k vyjádření[7].
Aktivní legitimaci k podání hromadné žaloby bude mít pouze nezisková právnická osoba, která má v souladu se svým hlavním účelem oprávněný zájem na ochraně práv, o kterých se má řízení vést. Musí být přitom zapsána do veřejně přístupného seznamu oprávněných osob. Před zápisem musí také prokázat, že působí aktivně v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů po dobu alespoň 3 let a je přitom nezávislá a není ovlivňována jinými osobami, které mají hospodářský zájem na podání zástupné žaloby[8].
Pakliže bude chtít tato nezisková organizace podat žalobu, musí být zastoupena advokátem, popřípadě musí mít advokáta ve svých vlastních řadách na pozici s oprávněním jednat za tuto organizaci. V rámci samotného vedení hromadného řízení má pak žalující organizace řadu povinností, a to například obstarávat důkazy, vyřizovat podněty jednotlivých členů skupiny a průběžně je informovat.
Pokud jde o otázky financování hromadné žaloby dle ZOH, bude se tomuto tématu věnovat samostatný článek, který bude publikován v Pojistném obzoru. Na tomto místě pouze upozorňuji, že zákon počítá s možností podílové odměny neziskové organizace na vysouzených částkách – jako limit této odměny se zvažuje 5 nebo 25 procent. Definitivně bude o této hranici rozhodnuto až na půdě vlády.
Opt-in, nebo opt-out?
V rámci úvodního představení ZOH nelze pochopitelně pominout otázku toho, zda byl pro hromadné řízení zvolen model opt-in, nebo opt-out. Jak známo, v rámci takzvaného přihlašovacího modelu (opt-in) se hromadné řízení týká jen těch osob, které se k němu aktivně přihlásily. Naopak v rámci odhlašovacího modelu (opt-out) se hromadné řízení vztahuje na všechny osoby v obdobné právní a skutkové pozici; ledaže s tím projevily výslovně nesouhlas.
Tvůrci ZOH se přiklonili k druhé variantě, tedy k přihlašovacímu systému; což lze přivítat, neboť jde o méně radikální variantu, se kterou nebude mít náš právní řád dle mého názoru problém se sžít[9]. Podmínkou k podání hromadné žaloby je existence alespoň 20členné skupiny spotřebitelů[10], kteří tvrdí existenci právních nároků na podobném skutkovém a právním základu a dají k podání žaloby spotřebitelské organizaci souhlas.
Po podání žaloby se tato skupina může dále rozšiřovat o další přihlášené spotřebitele. Lhůtu pro toto dodatečné přihlášení stanoví soud, a to v rozmezí mezi 2 až 6 měsíci od uveřejnění usnesení soudu o přípustnosti hromadné žaloby[11].
Lze v hromadném řízení řešit i minulost?
Závěrem je vhodné poznamenat, že je stále vedena debata ohledně toho, zda bude možné hromadné žaloby využít na všechny právní poměry bez ohledu na to, kdy v minulosti vznikly, nebo zda by měla být hromadná žaloba vyhrazena pouze pro právní poměry vzniklé po účinnosti zákona. Ministerstvo spravedlnosti v tomto směru žádné zvláštní přechodné ustanovení nepředkládá a přiklání se tedy k „časově univerzálnímu“ využití ZOH.
V rámci připomínek nicméně zazněly návrhy, aby bylo přijato obdobné řešení, jako je navrhováno na Slovensku, tedy aby bylo možné podat hromadnou žalobu pouze ve vztahu k právním poměrům, které vznikly nejdéle 3 roky před účinností zákona.
Jaké konkrétní řešení bude nakonec zvoleno, bude předmětem legislativního vývoje a navazujících článků na toto téma.
- [1] – Konkrétně občanský soudní řád a zákon o soudních poplatcích.
- [2] – Blíže viz Andraščiková, J. Financování hromadných žalob – jaký je legislativní vývoj v EU? Pojistný obzor. Č. 4/2022.
- [3] – Lhůta končila 18. ledna 2023.
- [4] – Směrnice dává přesný výčet toho, co na porušení jakých předpisů cílí – jde např. o předpisy provádějící evropskou legislativu týkající se odpovědnosti za vadné výrobky, zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách, ochranu spotřebitelů při označování cen výrobků ad. (srov. přílohu č. 1 směrnice).
- [5] – Srov. § 6 ZOH: „V hromadném řízení se projednávají a rozhodují spory vyplývající z právních poměrů mezi podnikatelem a spotřebiteli.“
- [6] – Pro úplnost poznamenáváme, že nároku na zdržení se protiprávního jednání se bude dle ZOH a DZ možné domáhat nejenom v rámci zástupné žaloby, ale i hromadné žaloby.
- [7] – Srov. § 10 ZOH.
- [8] – Srov. § 25b zákona o ochraně spotřebitele ve znění dle DZ. S ekonomickou nezávislostí koreluje i povinnost této organizace předložit soudu přehled zdrojů finančních prostředků použitých na podporu hromadné žaloby.
- [9] – Pro úplnost je nicméně třeba poznamenat, že výše zmiňovaná zástupná (negatorní) žaloba dle zákona o ochraně spotřebitele otázku přihlašování neřeší. Pro podání této žaloby tak není třeba zajišťovat žádné přihlášené spotřebitele. Případný výsledný negatorní výrok soudu se přitom bude vztahovat na všechny spotřebitele v obdobné právní a skutkové pozici.
- [10] – Lze nicméně očekávat, že o požadovaném počtu členů skupiny se povede v rámci legislativního procesu ještě diskuse. Konečné číslo se tak může změnit.
- [11] – Srov. § 27 ZOH.
