V červnu 2019 zahájila Evropská Komise („Komise“) šetření, zda Broadcom nezneužívá údajné dominantní postavení na trhu čipových sad pro televizní set-top boxy a další komponenty. Komise přitom deklarovala, že má podezření na porušení ve formě několika praktik, konkrétně exkluzivity, vázání, balíčkování, zhoršení interoperability a zneužívající užití práv duševního vlastnictví. Potud je to zajímavý, nicméně z procesního pohledu ničím zvláštní případ. Návrh předběžných opatření však tento případ učinil jedinečným a mimořádně zajímavým. Možnost uložit předběžná opatření má Komise k dispozici v naléhavých případech, kdy hrozí vážná a nenapravitelná škoda soutěži. Ze strany Komise přitom musí dojít ke zjištění zjevného protiprávního jednání. Nejedná se o konečné rozhodnutí o tom, zda skutečně došlo k porušení soutěžního práva. Celý proces směřující k uložení předběžných opatření probíhá ve zrychleném řízení v zájmu zabránění potenciálnímu ohrožení soutěže. Komise však musí garantovat dotčenému podniku právo vyjádřit se, a to včetně ústního slyšení.
V diskutovaném případě Komise po zjištění, že Broadcom má na první pohled dominantní postavení, které rovněž na první pohled zneužil, přistoupila k razantním krokům. Nařídila mu totiž, aby ve vztahu k šesti hlavním zákazníkům ukončil aplikaci těch smluvních ustanovení, které Komise identifikovala jako potenciálně problematická. Navíc Broadcom nesmí s předmětnými zákazníky dohodnout ustanovení se stejným cílem nebo účinkem nebo v tomto duchu zavést sankční či odvetné mechanismy. Broadcom musí povinnosti uložené předběžným opatřením realizovat do 30 dní od doručení rozhodnutí, přičemž tato budou účinná až do meritorního rozhodnutí Komise, nejdéle však po dobu tří let.
Uvedený institut budí otázky. Jedná se o relativně významný zásah do smluvní svobody stran, k němuž dochází, aniž by s konečnou platností bylo rozhodnuto, zda předmětná ustanovení skutečně jsou problematická, resp. nezákonná. Broadcom proto hned po zveřejnění zprávy o uložení předběžných opatření oznámil, že se proti rozhodnutí Komise bude bránit soudní cestou. Přitom právě poslední soudní rozhodnutí ohledně předběžných opatření ve věci IMS Health přineslo pro Komisi výraznou komplikaci, neboť stanovilo relativně vysoký důkazní standard pro ukládání předběžných opatření. To zřejmě vedlo k tomu, že Komise tento nástroj nepoužívala od roku 2001. To se však nyní změnilo.
Dalšími otevřenými otázkami zůstává, proč po předběžném opatření sáhla Komise právě teď a co bude tento případ znamenat pro české a slovenské společnosti, které se do hledáčku Komise nemusí vůbec dostat. Co se týče první části, Komise argumentuje potřebou chránit soutěž na dynamicky se vyvíjejících trzích s moderními technologiemi. V této části je jí vyčítáno, že v mezidobí uložila na obdobných trzích několik významných pokut (Microsoft, Intel, Google) i bez potřeby ukládat předběžná opatření.
Pokud jde o sledování případu Broadcom z národní úrovně, toto může být ještě významnější než pohled očima Komise. Nezadržitelně se totiž blíží 4. únor 2021, kdy uplyne lhůta pro implementaci směrnice ECN+ (2019/1). Tato posiluje pravomoci národních soutěžních řadů právě i o možnost ukládat předběžná opatření, přičemž stanoví pouze základní limity právní úpravy. Český ÚOHS a slovenský PMÚ tak dostanou do dispozice významný restriktivní nástroj, který zatím k dispozici neměli nebo jej nepoužívali, nemají s ním zkušenosti a přitom jím mohou významně zasahovat do šetřených případů.
Ať už případ Broadcom dopadne jakkoliv, jedno je jisté. Výsledek jeho soudního přezkumu bude velice pravděpodobně nejenom milníkem soutěžního práva na úrovni EU, ale i významným vodítkem nové pravomoci národních soutěžních úřadů. Oči soutěžně-právní komunity se tak v nejbližší době budou nepochybně ubírat směrem k Tribunálu, který po téměř 20 letech pravděpodobně poskytne čerstvý pohled na tuto problematiku.