Úřad pro ochranu hospodářské soutěže letos slaví třicetiny a já se rád přidávám k zástupu gratulantů. Dlouho jsem tam pracoval, ještě déle s ním „bojuji“ na straně klientů. Někdy mě štve, jak rozhoduje. Mnohdy s ním nesouhlasím. Jsem ale hluboce přesvědčen, že takovou instituci naše země potřebuje. Ba co víc, tato země potřebuje, aby byl soutěžní úřad silný, nezávislý, zkušený a rozvážný. Aby byl nejen důsledným vyšetřovatelem, přísným žalobcem a soudcem, ale i respektovaným partnerem tam, kde je to možné.
Věk třiceti let v lidském i institucionálním životě vytváří jakýsi předpoklad, že by člověk i úřad tyto kvality (už) mohli mít. Stejně jako člověk si i ÚOHS prošel (poměrně nedávno) pubertou, ve které s ním bylo k nevydržení. Věřme ale, že stejně jako u člověka měla tato fáze nějaký smysl. Třeba ten, že se ÚOHS poučil a nebude již stejné chyby opakovat. Že si ze svých „telecích“ let vezme zkušenost, která jej učiní silnějším a spolehlivějším.
Budeme to potřebovat. Spolu s Úřadem vstupujeme do období velkých změn, které se dotknou snad všech oblastí soutěžního práva. Můžete namítnout, že se v soutěžním právu vždy dělo něco zajímavého, a já s Vámi souhlasím. Ostatně i proto se mu věnuji. Jsem nicméně přesvědčen, že kumulace probíhajících a plánovaných iniciativ a změn je naprosto unikátní a má potenciál změnit soutěžní právo tak, jak jej známe.
Co mám na mysli? Tak jen namátkou a bez nějaké jasné hierarchie důležitosti.
Je tu globální snaha zkrotit internetové platformy, které v atmosféře (i soutěžní) bezmezné podpory internetového obchodu narostly tak, že někteří pochybují o schopnostech soutěžního práva vzniklý problém řešit. Ta snaha má různé podoby. Ve Spojených státech se uvažuje o nuceném rozdělení internetových gigantů, zatímco Evropa se spoléhá na ex ante regulaci v podobě Digital Market Act. Bude však regulace fungovat? Nedojde k oslabení role národních soutěžních úřadů? A budou do ní vůbec zapojeny nebo půjde jen o agendu Komise?
Velké věci se dějí v oblasti kontroly koncentrací. Globálně roste podíl případů, ve kterých soutěžní úřady zasahují a ukládají zákazy spojení nebo je podmiňují přijetím závazků, uplatňují se nové teorie újmy, byl vyhlášen boj proti killer a zombie acquisitions. Kongres Spojených států projednává návrh zákona, který v rámci schvalování fúzí usiluje o převrácení důkazního břemene. Byly by to strany spojení, které by musely prokázat, že jejich koncentrace nepovede k narušení soutěže. V Mexiku takové pravidlo už platí. Přijde i do Evropy?
Vzkříšení nizozemské klauzule a snaha ji aktivně aplikovat i v případech spojování, které by jinak zůstaly mimo radar unijního i vnitrostátního soutěžního práva, způsobuje obrovskou právní nejistotu na straně podnikatelů. Může však vést i k pnutí mezi soutěžními úřady. Do toho přichází stále relativně nový nástroj v podobě kontroly zahraničních investic (FDI z angl. Foreign Direct Investment), který umožňuje státu zakázat spojení či investici z jiných než soutěžních důvodů.
Máme tady vztah soutěžního práva a Green Dealu. Podle názoru některých soutěžních úřadů a renomovaných expertů by se soutěžní právo mělo stát součástí řešení zaměřeného na dosažení udržitelnosti. Jde tedy o to, že do rámce soutěžněprávních analýz by nově měly být zahrnuty i nesoutěžní, konkrétně environmentální úvahy. Poškození soutěže způsobené dohodou podniků by mělo být poměřováno s případnými přínosy, které soutěž narušující jednání přináší pro životní prostředí. Uznávám, že ochrana životního prostředí je prvořadý problém. Snaha zapojit do jeho řešení soutěžní právo je mi dokonce sympatická. Nepřevažují ale rizika takového kroku? Je správně vnášet cizorodé prvky do soutěžní analýzy? Neotevíráme tím Pandořinu skříňku?
Evropské podniky a soutěžní úřady se v příštích letech budou potýkat s novou regulací horizontálních a vertikálních dohod, kterou Evropská komise právě reviduje. Už nyní je zřejmé, že změny nebudou malé.
Soutěžní úřady jsou aktivnější než dřív a prozkoumávají nové oblasti, např. vztah a interakce mezi soutěžním právem a ochranou osobních údajů. Budeme nyní o soutěžním právu slyšet ještě častěji?
Všechny tyto změny, samostatně i ve svém komplexu, mění podle mého názoru mnohé ze základních paradigmat, na kterých je soutěžní právo po dlouhá desetiletí založeno. Troufám si říct, že za několik let bude soutěžní politika vypadat dost jinak, než na co jsme zvyklí v současnosti.
Tento trend klade na podniky vysoké nároky, aby i v dobách velkých změn v dalších letech zajistily soulad jejich každodenní činnosti s měnící se soutěžní legislativou i aplikační praxí.
Tuším však, že přinejmenším stejně velké nároky bude nadcházející vývoj klást i na soutěžní úřady. Budou muset citlivě hledat rovnováhu mezi vhodnou reakcí na všechny nové trendy, na straně jedné, a zajištěním konzistentnosti a kontinuity jejich rozhodování, na straně druhé. Jak vyslyšet všechny výzvy současného světa a přitom nezničit to hodnotné, co se za ta léta podařilo vybudovat – zejména únosnou míru předvídatelnosti soutěžní politiky. Jak být aktivnější, což po soutěžních úřadech mnohé vlády vyžadují, a přitom trh neochladit tak, aby došlo k omezení inovací a zdravého samočistícího mechanismu. K tomu potřebujeme dospělé soutěžní úřady.
Popřejme tedy Úřadu k jeho narozeninám, aby v následujících letech byl silnou, sebevědomou a zároveň rozvážnou institucí. Popřejme sobě samým, abychom společně s ním ve zdraví a bez úhony prošli následujícím vzrušujícím, ale náročným obdobím.
