Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí 30 Cdo 2968/2017 dovodil, že právo na uveřejnění odpovědi v případě článku publikovaného v periodickém tisku, který obsahuje informace, které se dotýkají cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby, se uplatní pouze u tištěných periodik. U takovýchto článků uveřejněných pouze v rámci on-line zpravodajství (byť se zcela identickým obsahem) tak vynucovat uveřejnění odpovědi ve smyslu tiskového zákona nelze.
Nejvyšší soud své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že tiskový zákon se vztahuje pouze na periodický tisk, kterým se rozumí noviny, časopisy a jiné obdobné tiskoviny. Internetové zpravodajství však definici periodického tisku už z logiky slovního spojení „periodický tisk“ splňovat nemůže.
Podle Nejvyššího soudu zároveň ani není důvod pro to, aby tato možnost u on-line článků byla, když má každý v obdobných případech právo na omluvu ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, které se týkají ochrany osobnosti.
Jelikož se zatím jedná o první soudní výklad práva na odpověď v on-line prostředí, nelze tak vyloučit, že by následná rozhodovací praxe českých soudů mohla dospět i k opačnému závěru. Z mého pohledu by opačný pohled na věc dával v současné době větší smysl, a to jednak z důvodu vyšší čtenosti on-line zpravodajství než tištěných novin, ale současně i z důvodu archivace informací v prostředí internetu. U on-line článků tak hrozí daleko větší a trvalejší zásah do zákonem chráněných práv, než je tomu u běžného tisku, který ve většině případů skončí ve sběru.
1 Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku, a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
