Certifikační ochranná známka je v Česku pořád spíš okrajový nástroj. Přitom může být velmi užitečná pro profesní komory, spolky, sdružení i další subjekty, které chtějí na trhu garantovat určitou kvalitu, původ nebo způsob výroby. A pokud komunikuje environmentální či sociální vlastnosti, může se dostat i do debaty o greenwashingu. Pozor – sama registrace neznamená totéž, co certifikační schéma!
Co je to certifikační známka a k čemu slouží
Certifikační ochrannou známkou je ochranná známka, která je takto označena již při podání přihlášky a která je způsobilá rozlišovat výrobky nebo služby certifikované vlastníkem této známky – například z hlediska materiálu, způsobu výroby, kvality, přesnosti nebo jiných vlastností – od výrobků nebo služeb, které certifikovány nejsou. Klíčovým znakem je, že vlastník certifikační ochranné známky sám nevyrábí ani nedodává certifikované výrobky či služby; certifikuje výrobky nebo služby jiných subjektů.
Na rozdíl od běžné ochranné známky neříká primárně, kdo výrobek nebo službu nabízí. Jejím smyslem je sdělit, že označený výrobek nebo služba splňují předem stanovený standard.
Český zákon o ochranných známkách s certifikační známkou výslovně počítá v § 40a a násl. zákona o ochranných známkách. Podobně funguje i unijní certifikační ochranná známka EU.
Nestačí podat přihlášku
Certifikační známka není jen dražší varianta běžné známky. Stojí hlavně na pravidlech.
V praxi je potřeba:
- jasně popsat, co se certifikuje,
- nastavit pravidla užívání,
- určit objektivní kritéria,
- vymezit, kdo může známku používat,
- zajistit kontrolu a dlouhodobé fungování systému.
Právě pravidla užívání jsou klíčová. Bez nich certifikační známka nedává smysl.
Kolik to stojí
V Česku je certifikační známka dražší než individuální už při podání přihlášky – základní poplatek u Úřadu průmyslového vlastnictví činí 10 000 Kč do tří tříd, což je dvojnásobek oproti individuální ochranné známce.
Na úrovni EUIPO vyjde přihláška unijní certifikační známky na 1.800 EUR, při online podání na 1.500 EUR.
Vedle úředních poplatků je ale často ještě důležitější cena za přípravu pravidel, kontrolních mechanismů a správu celého systému.
Jak to vypadá v Česku
Podle přehledu českého rejstříku ochranných známek bylo k 10. 7. 2026 v ČR evidováno 11 certifikačních ochranných známek, z toho 7 platně zapsaných a 4 podaných. Není to hodně. I to ukazuje, že jde zatím o poměrně nevyužitý institut.
Mezi zapsanými známkami se objevují známé i méně známé certifikační subjekty, jako příklad vybíráme TÜV SÜD, které má (zcela logicky) zaregistrovanou certifikační ochrannou známku.
Proč o ní uvažovat
Dobře nastavená certifikační známka může být silný nástroj. Pomáhá budovat důvěru, vytvářet standard a dát trhu srozumitelný signál, že určitý výrobek nebo služba splňují konkrétní podmínky.
Dává smysl hlavně tam, kde:
- má standard používat více subjektů,
- je potřeba jasně komunikovat kvalitu nebo původ,
- značka má fungovat jako záruka, nejen jako obchodní označení.
A co greenwashing?
Tady je potřeba opatrnost. Certifikační známka může v některých případech fungovat i jako označení spojené s environmentálními nebo sociálními vlastnostmi. To ale ještě neznamená, že automaticky obstojí podle nových unijních pravidel.
Podle výkladu Evropské komise mohou certifikační ochranné známky za určitých okolností fungovat jako sustainability labels. Jenže jen tehdy, pokud jsou zavedeny veřejnoprávním orgánem nebo stojí na skutečném certifikačním schématu.
A právě v tom je rozdíl: certifikační známka není automaticky totéž co certifikační schéma. Nestačí mít zapsanou certifikační známku. Důležité je i to, zda za ní stojí transparentní, důvěryhodný a nezávisle ověřovaný systém.
Co si z toho odnést
Certifikační ochranná známka je zajímavý, ale náročnější nástroj než běžná známka. V Česku se zatím používá málo, přesto může být velmi praktická pro každého, kdo chce na trhu budovat důvěryhodný standard. A pokud má značka mluvit i do udržitelnosti, platí to dvojnásob: zelená může být, ale ne automaticky. Sama registrace zelený štít ještě nevytvoří.
