Samotnou povinnost nosit ochranný prostředek dýchacích cest, tj. respirátor nebo obdobný prostředek ve vnitřních prostorech, jako i povinnost před vstupem do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích splňovat podmínky systému O–N–T[1], aktuálně stanovují mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví.
V souladu s § 6 zákona o ochraně spotřebitele platí, že prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Jelikož pojem diskriminace v zákoně o ochraně spotřebitele vymezen není, je nutné vycházet z obecného chápaní tohoto pojmu a jeho zakotvení napříč právním řádem, tj. z antidiskriminačního zákona, v rámci kterého se rozlišuje diskriminace přímá a nepřímá.
Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Obecnou výjimku (kromě těch specifických pro jednotlivé oblasti, např. zaměstnávání), kdy nejde o diskriminaci, přestože by se tak na první pohled mohlo zdát, tvoří případy, kdy je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
V souladu se stanoviskem České obchodní inspekce („ČOI“) lze zkonstatovat, že v případě nevpuštění nebo neobsloužení zákazníka, který nemá nasazený ochranný prostředek dýchacích cest, lze toto zacházení odůvodnit legitimním cílem. Konkrétně se jedná o ochranu dalších zákazníků a zaměstnanců provozovny před jejich nakažením nemocí COVID-19, přičemž vyžadování právní úpravou předepsaného ochranného prostředku dýchacích cest jako předpokladu k prodeji výrobku či poskytnutí služby je k dosažení tohoto cíle přiměřené. Dle názoru ČOI zároveň taková podmínka není zjevně svévolná či iracionální a nijak nenarušuje důstojnost zákazníka.
Zajímavým doplněním je v této problematice vyjádření Slovenské obchodní inspekce („SOI“), která blíže objasnila, co lze a co nelze dělat, pokud jde o očkování a přístup k zákazníkům. Pokud se restaurace nebo obchod rozhodne poskytnout očkovaným osobám slevu, je to podle SOI právně v pořádku, jelikož obchodní politika prodávajícího musí být respektována i při poskytování slev.
Na druhou stranu prodávající nemůže podmiňovat vstup spotřebitele do provozovny nebo prodej výrobku či poskytnutí služby tím, zda je spotřebitel očkován, či nikoli. Dělení zákazníků na očkované a neočkované má podle výkladu SOI své meze, ne každý má nárok na slevu, nicméně podle SOI se nesmí svévolně podmiňovat vstup do provozovny nebo nákup služby či zboží očkováním, podnikatelům by to muselo být výslovně nařízeno ze strany státu, například jako opatření proti šíření nákazy.
Lze tedy shrnout, že v případě nevpuštění nebo neobsloužení zákazníka, který nemá nasazený ochranný prostředek dýchacích cest, se prodejce nedopouští přímé nebo nepřímě diskriminace spotřebitele. O diskriminaci spotřebitele se nejedná ani v případě poskytnutí slevy očkovaným osobám. Co se týče případu nevpuštění nebo neobsloužení zákazníka, který není schopen prokázat svoji bezinfekčnost, tj. nesplňuje podmínky systému O-N-T, máme s ohledem na výše uvedené za to, že ani v tomto případě by se nemělo jednat o diskriminaci, jelikož toto rozdílné zacházení lze rovněž objektivně odůvodnit totožným legitimním cílem a jedná se o aktuálně výslovně stanovenou povinnost v mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví.
- [1] – Systém O-N-T stojí na třech základních pilířích: očkování, testech a prodělaném onemocnění COVID-19. Před vstupem osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích musí osoba splnit minimálně jednu z následujících podmínek: a) očkování, negativní test nebo potvrzení o prodělaném onemocnění COVID-19 nebo b) osoba doloží, že podstoupila preventivní antigenní samotest přímo na místě s negativním výsledkem.
