Judikát za měsíc září (sp. zn. 27 Cdo 3032/2023) představujeme rozhodnutí, které přináší zásadní výklad k otázce mezinárodní příslušnosti soudů ve sporech o ručení člena voleného orgánu za dluhy společnosti. Takové spory bývají běžné v situacích, kdy člen orgánu – často i zahraniční – nesplní své povinnosti při výkonu funkce, způsobí újmu, a neúspěšní věřitelé společnosti po něm následně požadují plnění na své nároky jako ručitele společnosti.
Podstata věci spočívala ve výkladu článků nařízení Brusel I bis, které určuje mezinárodní příslušnost soudů v občanských a obchodních věcech, a v otázce možnosti žalovat jednatele české společnosti, sídlícího v Rakousku, za škodu způsobenou věřitelům tím, že nesplnil své povinnosti při výkonu funkce.
Nejvyšší soud ČR se ve sporu vedeném proti rakouskému jednateli inspiroval přístupem Soudního dvora Evropské unie v kauze ÖFAB, který se zabýval problematikou zákonného ručení člena statutárního orgánu v poměrech švédského práva. Na tomto základě Nejvyšší soud upřesnil výčet možností, kde mohou věřitelé podat žalobu na základě ručení podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku, neboť uzavřel, že se jedná o kategorii „věcí týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti“.
V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu mají věřitelé podle uvedeného nařízení možnost uplatnit svůj nárok na plnění své pohledávky vůči členovi voleného orgánu jako ručiteli (za splnění předpokladu § 159 odst. 3):
- u soudů členského státu Evropské unie, v němž má žalovaný člen voleného orgánu bydliště nebo sídlo (bez ohledu na státní příslušnost),
- u soudu v místě, kde věřitelův závazek měl být splněn (a nebyl, tedy tam, kde došlo k jeho újmě nesplněním), nebo
- u soudu v místě, s nímž jsou nejúžeji spjaty činnosti vykonávané společností a finanční situace související s těmito činnostmi.
Ačkoli toto rozhodnutí může působit jako teoretický výčet možností, představuje pro věřitele důležité rozhodnutí, které jim poskytuje jistotu, že své pohledávky mohou efektivně vymáhat i přes mezinárodní překážky spojené s obsazením statutárních orgánů společností.
