Vítězství provozovatelů zprostředkovatelských elektronických platforem? Část druhá

Pro připomenutí předně opakujeme, že Rozsudek se věcně týkal situace, kdy na společnost Airbnb bylo ve Francii podáno trestní oznámení z důvodu výkonu zprostředkovatelské činnosti bez příslušného oprávnění, přičemž Airbnb tvrdila, že je službou informační společnosti a příslušné oprávnění tak nepotřebuje.

SDEU po zhodnocení skutkového stavu nejprve odkázal na závěry ze svého dřívějšího rozhodnutí ve věci platformy Uber, dle kterých zprostředkovatelské služby elektronických platforem nespadají do režimu služeb informační společnosti, pokud tvoří nedílnou součást celkové služby (v případě Uber tedy osobní přepravy).^[1] SDEU optikou věci Uber následně posoudil jednotlivé prvky platformy Airbnb a dovodil, že hlavní činnost Airbnb spočívá především v poskytování nástrojů usnadňujících uzavírání smluv mezi poskytovateli ubytování a nájemci. Následně SDEU uzavřel, že platforma Airbnb svým kvalitativním významem převyšuje charakterizaci jako pouhé vedlejší součásti služby zprostředkování ubytování, a proto sama o sobě představuje službu informační společnosti.

Konkrétní odůvodnění závěrů SDEU ohledně povahy platformy Airbnb lze pak shrnout v následujících bodech:

• Platforma Airbnb umožňuje svým uživatelům toliko vyhledat a poskytovat nabídky ubytování v přehledném formátu;
• Airbnb (na rozdíl od platformy Uber) nevykonává rozhodující vliv na obsah podmínek smluv uzavíraných mezi nájemci a poskytovateli ubytování;
• jednotlivé nástroje a dodatečné služby využívané platformou Airbnb jsou ve vztahu k hlavní činnosti pouze doplňkového charakteru a slouží Airbnb především k odlišení od konkurence (např. přehledné šablony nabídek ubytování, možnost vyhledávání, volitelná možnost sjednání pojištění atd.);
• uživatele platformy Airbnb mohou pro nájem/zprostředkování ubytování využít i jiné kanály než Airbnb, jako například realitní kanceláře či inzerce na jiných webových stránkách.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že současná tendence SDEU je podřazovat zprostředkovatelské elektronické platformy pod režim služeb informační společnosti spíše tehdy, pokud předmětné platformy fungují toliko jako fórum umožňující snadnější interakci svých uživatelů. Jinými slovy, jestliže zprostředkovatelské platformy v rámci své činnosti aktivně nezasahují do vztahu mezi svými uživateli rozhodujícím způsobem, zejména neovlivňují-li stěžejní podmínky (smluvního) vztahu mezi uživateli jako je cena, způsob plnění či strany smlouvy, bude klasifikace činnosti zprostředkovatelské platformy jako služby informační společnosti pravděpodobnější.

Z odůvodnění Rozsudku je taktéž možné dovodit, že SDEU vnímá zprostředkovatelské platformy spíše jako celek, tzn. souhrn jednotlivých služeb poskytovaných danou platformou. Jelikož zprostředkovatelské platformy svůj byznys často zakládají na přehledném uživatelském prostředí a garanci nezávislé třetí strany, nebylo by oddělené posuzování těchto funkcí bez ohledu na jejich vztah k celkové službě vhodné.

V kontextu rozhodovací praxe SDEU lze tedy očekávat, že posuzování elektronických platforem jako služeb informační společnosti bude v budoucnu založeno spíše na komplexním principu. V této souvislosti by však provozovatelé elektronických platforem měli mít při tvorbě funkčních mechanismů a obchodních podmínek dané platformy vždy na paměti, že čím více budou v rámci svých podmínek určovat podmínky vztahu mezi uživateli platformy (tedy jejich práva a povinnosti, např. smluvní pokuty), tím větší potenciální právní odpovědnosti se budou vystavovat.