Návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který se aktuálně nachází v legislativním procesu, transponuje novou směrnici EU o spotřebitelském úvěru (CCD2) a dále rozšiřuje již existující robustní regulační rámec.
S plánovanou účinností od 20. listopadu 2026, kdy zároveň uplyne lhůta pro transpozici CCD2, představuje novela zásadní milník v oblasti tuzemské regulace spotřebitelského úvěru. Nová právní úprava výrazně posiluje ochranu spotřebitele a zároveň klade na poskytovatele spotřebitelských úvěrů značné nároky z hlediska implementace.
Rozšíření působnosti: dopad na další obchodní modely
Jednou z klíčových změn, které novela přináší, je rozšíření působnosti regulace i na bezúplatně poskytované úvěry jiné než na bydlení, včetně obchodních modelů typu „buy now, pay later“, které jsou v České republice stále rozšířené. Zachována zůstane pouze úzká výjimka, která bude podmíněna přísnými požadavky týkajícími se metody distribuce produktu, velikosti poskytovatele (kategorie SME), délky lhůty poskytnuté ke splacení dluhu a nepřevoditelnosti pohledávky.
V praxi to znamená, že většina poskytovatelů bezúplatně poskytovaných úvěrů bude muset získat příslušné povolení od České národní banky. Přechodné ustanovení umožní pokračovat poskytovatelům v činnosti na základě stávajícího živnostenského oprávnění po dobu 16 měsíců od nabytí účinnosti novely zákona.
Opatření proti nadměrným nákladům
K řešení problému příliš drahého úvěru novela zavádí dva cenové stropy.
U většiny úvěrů bude zákonný limit stanoven prostřednictvím roční procentní sazby nákladů, která bude určena jako čtyřnásobek repo sazby České národní banky zvýšené o osm procentních bodů. Tato spodní hranice, která dnes odpovídá 48 %, se použije i v případě, že repo sazba klesne pod 4 %. Pokud bude zákonný limit překročen, poskytovateli vznikne nárok pouze na úrok ve výši repo sazby platné v den uzavření smlouvy. Ke všem ostatním poplatkům a nákladům sjednaným ve smlouvě se v takovém případě nebude přihlížet.
Krátkodobé úvěry o relativně nízké výši (tj. do 20 000 Kč s dobou trvání nepřesahující 12 měsíců) budou mít odlišnou úpravu. Pro tyto úvěry novela namísto stropu v podobě roční procentní sazby nákladů stanoví přímo limit na maximální celkové náklady.
Zavedení cenových stropů by mělo donutit poskytovatele napříč sektorem přehodnotit své obchodní modely. Poskytovatelé krátkodobých úvěrů s vysokými náklady budou nuceni upravit své cenové struktury, případně trh zcela opustit, pokud se novému regulačnímu rámci nepřizpůsobí.
Klíčové změny v posuzování úvěruschopnosti
Novela se zaměřuje také na oblast posuzování úvěruschopnosti, která představuje jeden z nejproblematičtějších aspektů regulace spotřebitelského úvěru a bývá častým předmětem sporů mezi spotřebiteli a poskytovateli.
Podle současného režimu je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, pokud poskytovatel řádně neposoudí úvěruschopnost spotřebitele. Nový přístup však omezuje neplatnost pouze na případy, kdy porušení této povinnosti může ovlivnit samotný výsledek posouzení, tedy zda je spotřebitel skutečně považován za úvěruschopného.
Novela dále zavádí povinné společné posouzení úvěruschopnosti solidárních dlužníků, což umožňuje poskytnutí úvěru na základě jejich souhrnné schopnosti splácet.
Zavádí se také explicitní zákaz využívání citlivých osobních údajů nebo informací ze sociálních sítí při posuzování úvěruschopnosti. V případě využití automatizovaného posouzení budou mít spotřebitelé právo na lidský zásah a manuální revizi rozhodnutí.
V praxi bude novela pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů představovat kombinaci pozitiv i negativ – na jedné straně snižuje právní riziko omezením neplatnosti pouze na závažná pochybení při posuzování úvěruschopnosti a umožňuje společné posouzení spoludlužníků, na druhé straně zpřísňuje požadavky zákazem využívání některých údajů a povinností zajistit lidskou kontrolu nad automatizovanými rozhodnutími.
Další posílení ochrany spotřebitele
Další významnou změnou je zpřísnění pravidel pro reklamu na spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Nově nebude možné v reklamě naznačovat, že úvěr zlepší finanční situaci spotřebitele, ani že nesplacené dluhy mají jen malý či dokonce žádný vliv na posouzení žádosti o úvěr. Reklamy navíc budou muset obsahovat varování „Pozor! Půjčit si peníze stojí peníze“ nebo jeho ekvivalent.
Zakázány budou také smlouvy uzavřené prostřednictvím předem zaškrtnutých možností – spotřebitelé si budou muset požadované úvěrové smlouvy či doplňkové služby výslovně zvolit. Dále bude zakázáno nevyžádané poskytování úvěru, například zaslání nevyžádané kreditní karty, nebo navýšení úvěrového limitu.
Tato reklamní omezení spolu s požadavky na souhlas a zákazem předem zaškrtnutých možností si vyžádají komplexní revizi všech marketingových materiálů a přepracování online smluvních procesů.
Výhled do budoucna: klíčové výzvy pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů
CCD2, respektive novela zákona o spotřebitelském úvěru odstraní některé současné právní výjimky, stanoví cenové stropy a zavedou další opatření na ochranu spotřebitelů. Tyto změny představují významnou výzvu jak pro zavedené poskytovatele spotřebitelských úvěrů, tak pro nové subjekty na trhu.
Vzhledem k očekávanému nabytí účinnosti v listopadu 2026 lze všem poskytovatelům doporučit, aby již nyní začali přepracovávat svá produktová portfolia, začlenili nové požadavky do svých interních mechanismů a revidovali smluvní dokumentaci tak, aby zajistili soulad s měnící se legislativou.
***Tento článek byl také publikován v CEE Legal Matters***
