Popkulturní katastrofa! Taylor Swift prý měla přijít o svou hudební tvorbu! Anebo taky ne?

AUTORSKÉ DÍLO - Hudba i text písně, oboje je v zásadě samostatným autorským dílem. Zákon pak poskytuje jeho autorovi výlučná práva s autorským dílem nakládat. Jedině autor si tak může rozhodnout, jestli svou skladbu chce vydat, v jakém nákladu, v jakých zemích atd. Jedině autor tak může dát svolení konkrétnímu zpěvákovi, muzikantům, aby jeho skladbu zhudebnili na hudební nosič. Jinými slovy, aby zpěvák mohl nazpívat a poté distributor distribuovat jakoukoli píseň, nic z toho se neobejde bez souhlasu autora. Jedná se tedy o „práva k písni“ jako takové.

UMĚLECKÝ VÝKON - Ani zpěvák nebo muzikant však nejsou zcela bez právní ochrany. Zákon chrání jejich tzv. umělecký výkon. To, že interpret svým vlastním osobitým projevem text zazpívá, nebo procítěně interpretuje melodii na houslích, má totiž samo o sobě svou hodnotu. Aby se někdo stal věhlasným zpěvákem nebo světové žádaným virtuózem, musí tomu zpravidla obětovat roky tréninku a práce. Nejen český zákon tuto skutečnost uznává a chrání umělecký výkon (v Česku) podle § 67 a násl. autorského zákona jako tzv. právo související s právem autorským. Jedině umělec má tak výlučné právo rozhodnout, kdo, kde a jakým způsobem bude moci jeho umělecké výkony distribuovat nebo například zařazovat do filmů jakou soundtrack. Jedná se tedy o jakési „právo k hlasu nebo zvuku“.

PRÁVO VÝROBCE ZVUKOVÉHO ZÁZNAMU - Ale dokonce ani autor ani výkonný umělec nejsou často dostatečnými kolísky ve složitém soukolí hudebního průmyslu, často je ještě zapotřebí zapojit také producenty. To znamená subjekty, které investují nemalé částky do pronájmu nahrávacích studií, hradí velké týmy specialistů na digitální remastering nebo na marketing, zajistí vydání alba distribuované prostřednictvím CD nosičů nebo jiných kanálů, např. dnes populárních streamovacích služeb (lze zmínit zejména Spotify, Apple Music, Deezer nebo Tidal). Český zákon pak chrání tyto investice v § 75 a násl. autorského zákona opět jako jedno z dalších práv souvisejících s autorským právem a přiznává producentovi výlučné právo rozhodovat o tom, jak se s nahrávkou bude nakládat.

Pořizovatel zvukového záznamu má však právo pouze k záznamu, který na vlastní odpovědnost pořídil. Chrání se totiž jím vynaložené investice. Jedná se tedy o jakési „právo k samotné nahrávce“. Právo k nahrávce nevzniká v závislosti na autorském díle (písni). Právo pořizovatele zvukového záznamu přísluší tomuto pořizovateli, i když nahrává pouze zvuky moře nebo lesa. Jde totiž čistě o tu investici do pořízení záznamu, prakticky bez ohledu na to, co je zaznamenáno.

Český zákon pak obecně nezakazuje zpěvákovi pořídit novou nahrávku s jiným producentem, který zase bude mít práva k této nové nahrávce. V praxi jsou tak nahrávky doplňovány lidským sluchem neregistrovatelnou digitální stopou umožňující rozlišit původ nahrávky. Producent a vydavatel však vždy potřebuje souhlas jak autora s užitím jeho autorského díla, tak souhlas výkonného umělce s jeho výkonem. Jinými slovy, musí mít souhlas s užitím práv k písni a užitím práv k hlasu nebo zvuku.

A právě zde spočívá podstata příběhu s Taylor Swift. Jako autorka svých písní, hudby i textu, a současně jako interpretka disponuje právy autora i výkonného umělce (tedy jejich obdobě podle práva USA). Ještě ve svém teenagerském věku podepsala smlouvu s vydavatelstvím Big Machine Record, kterému poskytla své souhlasy s distribucí jejích písní. Také se pravděpodobně zavázala vůči tomuto producentovi exkluzivitou a tím pádem nepořizovat nové nahrávky a nespolupracovat s jinými producenty. Jedná se o běžnou komerční praxi, kdy si vydavatelé snaží ochránit své investice tím, že si s umělci sjednají takovouto výhradní spolupráci.

V letošním roce však koupil vydavatelství Big Machine Label včetně s právy k hudebním nahrávkám Taylor Swift Scooter Braun prostřednictvím své společnosti Ithaca Holdings, a v médiích se začaly objevovat zprávy o jejich sporech. A to až v tom rozsahu, že není dovoleno Taylor Swift vystupovat živě s její vlastní tvorbou. Dle dostupných informací nicméně obsahuje smlouva mezi Taylor Swift a Big Machine Records možnost v příštím roce pořídit nové nahrávky, které bude opět moci sama distribuovat (nebo poskytnout k tomu souhlas jinému producentovi).^[1]

Taylor Swift tedy nepřišla o svou tvorbu. Taylor Swift se jen pravděpodobně zavázala, že její tvorbu bude exkluzivně distribuovat jediný producent. Nepočítá-li pak tato smlouva se scénáři, kdy vyvstanou spory mezi umělcem a producentem, je zapotřebí řídit se i pro umělce nevýhodnou smlouvou. Taylor Swift tak i nadále plynou veškeré zisky, které ji dle smlouvy s původním producentem náleží.

Spor proto není o autorství, nebo o tom, komu v daném sporu náleží konkrétní právo. V daném případě jde o to, že Taylor Swift nemá pro sebe vhodně nastavenou smlouvu s producentem. Jakmile tato smlouva skončí, je Taylor Swift opět oprávněna volně se svou tvorbou nakládat.

To je právě velký rozdíl proti situaci, ve které se ocitla např. skupina The Verve, která přišla o veškerá autorská práva (tj. práva k písni), a tím pádem i všechny zisky ke svému nejslavnějšímu počinu Bitter Sweet Symphony. Autorská práva k této komerčně velmi úspěšné skladbě připadla Micku Jaggerovi a Keithu Richardsovi z Rolling Stones (důvodem bylo neoprávněné použití instrumentální části jiné písně skupiny Rolling Stones, kterou napsali). V letošním roce se nicméně objevily v médiích zprávy, že Mick Jagger a Keith Richards převedou svá práva týkající se této písně Richardovi Aschcroftovi, bývalému frontmanovi skupiny The Verve.^[2]

Obdobné spory ohledně práv k písni probíhaly i u skupin Oasis v případě písně Shakermaker^[3] nebo Coldplay u jejich hitu Viva la Vida.^[4] Oproti Taylor Swift, kde se jednalo o práva k nahrávce, se zde však jednalo o to, kdo hudbu napsal a slova složil (tj. práva k písni), nikoli o to, jaká práva autor nebo umělec poskytl producentovi.

Při svém uměleckém působení je tak zapotřebí pamatovat také na bezpečné ošetření svých práv duševního vlastnictví a poradit se v případě potřeby se zkušeným odborníkem. V dnešní internetové době totiž není těžké stát se přes noc globální celebritou. Je tak vhodné již od počátku pamatovat na ochranu svých práv i při sjednávání první smlouvy se svým producentem, neboť může na několik let ovlivnit další podobu kariéry příslušného umělce.