Pod 18 nepřístupno. Je určení věkové hranice obchodníkem zakázanou diskriminací spotřebitele? I. část

V rámci registrace do zákaznických kont e-shopů, věrnostních programů prodejců nebo k účasti ve spotřebitelské soutěži se spotřebitel běžně setkává s věkovým omezením, tedy minimálním požadovaným věkem pro registraci nebo účast, nejčastěji stanoveným na 18 let. V poslední době vyvstává vzhledem k rozhodovací praxi dozorujících orgánů otázka, zda je podobné stanovení věkové hranice nedovolenou diskriminací spotřebitele, anebo legitimním opatřením směrem k ochraně spotřebitelů – dětí, coby zvlášť zranitelných osob.

Obchodníci často přistupují ke stanovení věkové hranice ve snaze postupovat co nejbezpečněji a „právně konformně“, a tedy požadují minimální věk 18 let, jehož dovršením se člověk stává plně svéprávným.[1]

Lze však považovat stanovení věkové hranice pro vstup do smluvního nebo obdobného vztahu se spotřebitelem za diskriminaci, anebo se naopak jedná o právem aprobované rozdílné zacházení s legitimním cílem ochrany nezletilých?

Stručně k právnímu základu 

V souladu s § 6 zákona o ochraně spotřebitele[2] platí, že prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Jelikož pojem diskriminace v zákoně o ochraně spotřebitele vymezen není, je nutné vycházet z obecného chápaní tohoto pojmu a jeho zakotvení napříč právním řádem, tedy zejména z antidiskriminačního zákona, který rozlišuje diskriminaci přímou a nepřímou.[3]

Diskriminací přímou rozumíme takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, často z důvodu pohlaví, rasy nebo právě věku. O diskriminaci však nejde tam, kde je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem a kde prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. 

Při dokazování přímé a nepřímé diskriminace není dle rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva[4] významný úmysl osoby, která vyčleňování provádí, nýbrž pouze skutečnost, zda došlo k diskriminaci z některých zakázaných důvodů – k prokázaní diskriminace tedy není zapotřebí prokázat úmysl či jakoukoliv podobu zavinění. Například o diskriminaci z důvodu pohlaví při výběru zaměstnanců, a jak se mu vyhnout, jsme už na našem blogu psali ZDE.

Dle § 31 občanského zákoníku se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

Podmínky použitelné na souhlas nezletilého v souvislosti se službami informační společnosti reflektuje článek 8 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR),[5] podle kterého je udělení souhlasu se zasíláním nabídek služeb informační společnosti (tedy každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce) dítětem (bez souhlasu zákonného zástupce) možné od určitého věku.

Ten byl pro ČR stanoven v § 7 zákona o zpracování osobních údajů,[6] podle kterého dítě nabývá způsobilosti k udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti přímo jemu dovršením 15. roku věku.

Co lze tedy vnímat jako věkovou diskriminaci?

Máme-li dvě osoby, jedné je 15 a druhé 18 let, obě mohou dle českého právního řádu přijímat běžné smluvní závazky, obě jsou způsobilé udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v kontextu elektronických služeb. 

Je-li ale obchodníkem stanovena věková hranice vedoucí k rozdílnému zacházení s těmito osobami, respektive k méně příznivému zacházení s mladší z nich z důvodu věku, když si nemůže zaregistrovat zákaznický účet / konto věrnostního programu, nemůže se zúčastnit spotřebitelské soutěže či využívat dalších podobných výhod, je takové jednání po právu? 

Z nám známé rozhodovací praxe České obchodní inspekce lze vyčíst, že správní orgán může tato nastavení považovat za přímou diskriminaci z důvodu věku, přičemž neuzná existenci objektivních a rozumných důvodů, a tedy sledování legitimního cíle, který by rozdílný přístup ospravedlnil. 

Stávající „tržní standard“, který vyžaduje pro účast ve spotřebitelské soutěži nebo pro registraci do zákaznických kont nebo věrnostních programů prodejců minimální věk 18 let, tedy dle výše uvedeného nelze nadále paušálně aplikovat.

Řešení

Jaké jsou tedy modality přístupu k problematice mladých spotřebitelů a čerpání online služeb? Zejména bude třeba individuálně posoudit konkrétní situaci a zvážit riziko (ne)nastavení určité věkové hranice.

V chystaném pokračování článku poradíme, jak lze k dané problematice prakticky přistupovat, respektive nad čím vším je dobré se zamyslet v rámci rozhodnutí o vyvažování chráněných zájmů – tedy nediskriminačnímu přístupu ke zboží a službám vs. ochraně nezletilých osob – v zájmu dosažení obchodně funkčního, a přitom právně co nejbezpečnějšího nastavení.

Nepřelaďujte tedy Vaše přijímače…