V nedávném článku jsme podrobněji rozebrali, proč nelze paušálně aplikovat na trhu celkem běžný požadavek minimálního věku 18 let pro účast ve spotřebitelské soutěži nebo pro registraci do zákaznických kont/věrnostních programů prodejců. Jak tedy v praxi postupovat? Přinášíme několik tipů, které bychom doporučovali v obdobných situacích vždy zvážit.
Jelikož Česká obchodní inspekce ve své rozhodovací praxi zpochybnila v daném případě stanovené věkové hranice, aniž by publikovala jakákoli vodítka, jak k problematice v praxi přistupovat, je třeba vycházet z obecných zásad, jež je nutné zohledňovat při případném nastavování.
Jak tedy postupovat při stanovení věkové hranice?
Nejprve je na místě zvážit, zda vůbec jakoukoli věkovou hranici nastavovat. Pokud se například jedná o soutěž, kde osobní data nebudou využívaná pro marketingové nebo jiné účely, účast nebude podmíněna nákupem, půjde o výhry v nižší hodnotě, a to vše bude probíhat v rámci propagace služeb či zboží, u kterého nevyvstávají otázky ve vztahu k nezletilým, zřejmě zde není důvod jakákoli věková omezení stanovovat, naopak, je vhodné se řídit obecnou právní úpravou.
Pokud budou existovat důvody pro stanovení minimální věkové hranice, bude třeba posuzovat každý jednotlivý případ zvlášť. Stanovená věková hranice by se dle našeho názoru měla odvíjet od typu nabízené služby nebo zboží, případně též jejich hodnoty, podmínek pro vstup do spotřebitelské soutěže a od zhodnocení souvisejících rizik pro nezletilé osoby.
Je třeba přihlédnout k různé povaze spotřebitelských soutěží a věrnostních programů/zákaznických účtů. Mohou se vyskytnout ojedinělé případy, kdy nemusí být účast vhodná pro nezletilé vůbec nebo může být nevhodná pouze pro mladší nezletilé. A to například vzhledem k cenám do soutěže – jako může být řízení sportovního automobilu v provozu, či podmínkám pro účast v soutěži – jako je podání fyzického výkonu, provedení opakovaného nákupu či nákupu vyšší hodnoty.
Při stanovování samotné věkové hranice pak bude na místě rozlišovat mezi nezletilými staršími a mladšími – zejména je potřebné posuzovat jejich běžnou rozumovou a volní vyspělost a vyhodnocovat, jestli se jedná o právní jednání, které lze učinit bez, nebo jenom se souhlasem zákonného zástupce.
V případě nezletilých blízkých dospělosti, dejme tomu v rozmezí 15 až 18 let, lze předpokládat značnou míru rozumové a volní vyspělosti, tudíž tato věková kategorie starších nezletilých může být ve značném počtu situací schopna jednat samostatně, bez souhlasu zákonného zástupce.
Souhlas zákonného zástupce
Pokud budou existovat důvody pro stanovení explicitní minimální věkové hranice, i zde bude často na místě umožnit zúčastnit/registrovat se mladším osobám se souhlasem jejich zákonného zástupce, kterým by nezletilí do stanoveného věkového limitu museli disponovat. Konečně si lze přestavit i situace – významně méně časté, kdy bude cenou například alkoholický nápoj – kde bude odůvodnitelné nejmladší účastníky zcela vyloučit.
Bude na každém jednotlivém posouzení, jakou formou souhlas zákonného zástupce technicky získat. Lze například požadovat zaslaní písemného souhlasu nebo jeho doložení až na vyžádání před předáním ceny mladému výherci.
Pryč s adultismem?
Modalit řešení je tedy mnoho a je třeba zvážit všechny proměnné. Zajímavé je, že obecně se věková diskriminace většinou řeší vůči starším osobám, kdy se jedná o takzvaný ageismus.
Česká obchodní inspekce nicméně v tomto případě brání právo nezletilých na jejich spotřebitelskou realizaci, tedy aby mohli využít stejné šíře nákupních kanálů, být cílem propagačních akcí, sbírat body ve věrnostních klubech stejně jako dospělí.
Lze říci, že bojuje proti takzvanému adultismu. Je však otázkou k zamyšlení, či širší společenské diskusi, zda je společensky potřebné, aby měli nezletilí naprosto stejné spotřebitelské možnosti jako dospělí. Tuto otázku zde však přirozeně ponecháme nezodpovězenou.
