Co je to CBDC?
CBDC je forma digitální měny, která je garantovaná centrální bankou. Digitální měna vytváří přímou pohledávku za centrální bankou stejně jako u hotovostních peněz. Hlavní rozdíl mezi digitální měnou a hotovostí je její forma, která je čistě digitální.
Nejčastěji zvažovanou možností je, že by CBDC byla uchovávána např. v digitální peněžence u centrální banky. To by jejím „uživatelům“ poskytlo jistotu v podobě „bezpečného uložení peněz“ u centrální banky a centrální bance by naopak mohlo zajistit přímý vliv na výkon monetární politiky (pokud by finanční prostředky u centrální banky byly např. úročeny určitou sazbou). Stejně tak by centrální bance v době ústupu užívání hotovostních peněz v některých státech (např. Norsko, Švédsko) tímto způsobem mohla být zachována kontrola nad platebním stykem.
Inspirací pro koncepci CBDC je razantní vývoj kryptoměn. Ty v poslední době získávají značnou důvěru občanů a dochází k rozšíření jejich užívání na retailovém trhu. Na rozdíl od klasických kryptoměn je koncept digitální měny postaven na začlenění mezi zákonné peníze a na snadné směnitelnosti s jinými formami peněz (tj. např. směna 1:1 vůči hotovosti). Dále se CBDC od kryptoměn může lišit i užívanou technologickou platformou. Digitální měna centrálních bank nemusí zásadně využívat distribuovanou decentralizovanou databázi (DLT, typicky blockchain u kryptoměn), která bývá charakteristická právě absencí centrální autority. U CBDC můžeme očekávat centrální autoritu ve formě centrální banky.
Koncept CBDC má především přinést efektivní, stabilní, kyberneticky bezpečnou, rychlou a snadno přístupnou verzi platebního styku, zvláště na retailovém trhu a pro co nejvíce ekonomických subjektů na trhu.
Centrální banky, zvláště v rozvojových zemích, si od CBDC také slibují zvýšení finanční inkluze ve společnosti díky její snadné přístupnosti a bezpečnosti (tj. bez nutnosti budovat nákladnou bankovní infrastrukturu v podobě pobočkových sítí).
Potenciální výhody a rizika digitálních měn centrálních bank
Výhody CBDC vyplývají z výše uvedeného, jelikož jde hlavně o:
- digitální formu zákonných peněz přímo zavazující centrální banku,
- stabilní a bezpečnou verzi digitálních peněz,
- snadně přístupnou a rychlou platební možnost,
- adekvátní alternativu vůči hotovosti,
- potenciální zvýšení finanční inkluze v rozvojových zemích, a případně
- prostředek provádění monetární politiky centrální banky.
Zavedení CBDC s sebou přináší i potenciální rizika. Jedním z těchto rizik může být pokles depozit elektronických peněz u komerčních bank, a tím způsobený pokles poskytovaných úvěrů a zvýšení nákladů. Banky na tuto situaci mohou reagovat zavedením zákaznických benefitů v rámci bankovního sektoru (např. navýšením úroků nebo rychlejším a efektivnějším vydáváním úvěrů).
Uvedené riziko bude výzvou též pro centrální banky. Centrální banky budou muset bezpochyby atraktivnost CBDC přiměřeně regulovat, aby nedošlo k finanční nestabilitě a ke krizi v komerčním bankovním sektoru. Jedním řešením je „zastropování“ jednorázové transakce mezi účty, další variantou je denní omezení převodu digitální měny mezi účty nebo omezení objemu digitálních prostředků v rámci jednoho účtu.
Centrální banky obecně nejsou experty na retailové projekty a nemají k tomu ani dostatečné technické a personální předpoklady. Lze tedy očekávat, že než cestou nahrazování komerčních bank se centrální banky v souvislosti se zaváděním CBDC vydají spíše cestou spolupráce s těmito bankami a jinými poskytovateli platebních služeb.
Situace v zahraničí
Digitální měna centrálních bank je předmětem odborné diskuze a zvažování pro a proti v Evropě, ale i ve většině mimoevropských států, zejm. v rozvojových zemích. Zásadní překážkou pro většinu centrálních bank je současná nedostatečná právní úprava digitálních měn, resp. nedostatečné právní zmocnění k jejich vydávání.
Aktivním účastníkem nového trendu digitálních měn v Evropě je švédská banka Riksbank. Ta v roce 2017 zavedla do oběhu tzv. e – krony. Jedná se o pilotní projekt digitální měny využívající technologii DLT, který měl trvat do února roku 2021. Dalšími činorodými evropskými aktéry v oblasti digitálních měn jsou Anglie (Bank of England), Norsko (Norges Bank) nebo Švýcarsko.
Mezi mimoevropské státy se řadí do popředí Bahamy. Bahamy už zavedly do ostrého oběhu digitální měnu tzv. Sand Dollar. Jedná se o všeobecně přístupnou měnu obsahující limity pro jednorázovou transakci a pro maximální objem prostředků na jednom účtu. Měna je v provozu od října roku 2020. Zvýšenou aktivitu dále v této oblasti vyvíjí Čína, USA nebo Kanada.
Přístup České národní banky
Česká národní banka vždy prosazovala svoji technologickou neutralitu a její postoj lze proto v tuto chvíli hodnotit jako zdrženlivý. Vzhledem k relativní stabilitě hotovosti ve společnosti a vysoké finanční inkluzi je zavedení české digitální měny v horizontu několika let nepravděpodobné.
Zavedení digitální měny v České republice by si vyžádalo mimo jiné i značné změny právní úpravy. Podle zákona je peněžní jednotkou v České republice česká koruna, přičemž zákonnými penězi jsou platné bankovky a mince vydávané Českou národní bankou.[1] Právní předpisy pak stanovují povinnost každého přijmout pouze tyto zákonné peníze[2] a o digitálních měnách mlčí.
Na druhou stranu aktuální koronavirová krize nám ukazuje, že lze v poměrně krátkém časovém období přemístit určitou část ekonomického života do digitálního světa. Koronakrize také přináší potřebný impuls k rychlejšímu zavedení některých technologických inovací na trh a k rozvoji společnosti. Bude proto určitě zajímavé sledovat další vývoj úvah o možné digitální měně České národní banky. Není totiž vyloučeno, že k zavedení CBDC dojde mnohem dříve, než si v tuto chvíli dokážeme představit.
