Některá slovenská média přeed několika dny informovala, že na Slovensku vláda chystá spuštění mobilní aplikace, pomocí které chce kontrolovat, že osoby, kterým je nařízena karanténa z důvodu nakažení koronavirem, opatření skutečně dodržují. Na rozdíl od plánu na digitální opatření v České republice, jenž v zásadě počítá pouze s trasováním konkrétního telefonního čísla, však slovenská aplikace jde mnohem dál. Slovenská aplikace bude primárně zajišťovat to, aby osoby, jimž byla nařízena karanténa, opatření skutečně dodržovaly a aby stát mohl dodržování těchto opatření nepřetržitě kontrolovat a vymáhat.
Osoba s nařízenou karanténou (tedy nakažená koronavirem) bude mít povinnost do aplikace zadat adresu, kde se bude zdržovat, zadat telefonní číslo a pomocí funkcionality FaceID (tj. biometrického rozpoznání obličeje pomocí fotoaparátu v mobilu) nahrát scan své tváře. Orgán ochrany veřejného zdraví pak může kdykoliv zaslat uživateli push notifikaci nebo SMS, zda tato osoba dodržuje karanténu. V návaznosti na to, se uživatel opět musí identifikovat pomocí FaceID a identifikace bude odeslána spolu s jeho aktuální polohou příslušnému orgánu. Krom toho by však aplikace měla být schopna sbírat také anonymizované údaje o mobilních zařízeních v okolí a v případě, že by se až později ukázalo, že je uživatel infikovaný, budou tyto údaje využity ke kontaktování osob, jež s infikovaným uživatelem přišly do kontaktu. Jak moc tyto údaje budou „anonymní“, když na jejich základě má být identifikován či kontaktován člověk, který s nakaženým přišel do kontaktu, je otázkou. Další dovedností slovenské aplikace by pak mělo být také trasování pohybu uživatele, které by však mělo podléhat jeho souhlasu.
Tím se dostáváme k právním aspektům celého projektu. Je nepravděpodobné, že by aplikací museli být povinně vybavení všichni majitelé mobilních telefonů na Slovensku. Celé zpracování tak bude patrně probíhat na základě souhlasu uživatelů. Jaký však bude právní základ pro zpracování údajů o osobách, které se budou nacházet v blízkosti infikovaného uživatele? Slovenský zákonodárce na rozdíl od toho českého přijal v souvislosti s tzv. chytrou karanténou legislativní změny, které orgánům státu příslušné nakládání s osobními údaji umožňuje, a je tedy pravděpodobné, že otázka právního základu je vyřešena. Je však opatření takovéhoto rozsahu a takto invazivní (zahrnující zpracování biometrických údajů) přiměřené? Odpovídá principům minimalizace zpracování? Bude zajištěna integrita a bezpečnost sesbíraných (a nutno zdůraznit, že velmi citlivých) dat? Principem, který je v této situaci možná úplně nejdůležitější, je pak transparentnost. Mají všichni zúčastnění dost relevantních informací o tom, jak bude zpracování probíhat, jak dlouho budou jejich data uložena, atd.? A co bude stát dělat, pokud se někdo odmítne účastnit sytému inteligentní karantény?
Tyto otázky budou napadat nejspíš mnoho lidí žijících na Slovensku, a pokud nebudou mít uspokojivé odpovědi a budou se bát o své soukromí, nabízí se alespoň dočasné řešení – vytáhnout ze šuplíku starou zaprášenou Nokii 5110 a vyměnit ji za současný smartphone.
